Konečně vyšlo najevo, kdo za Bidena celou dobu vládl

Samozřejmě, že to zní neuvěřitelně bizarně, jako nějaký další Muskův šproch, který brzy někdo napadne jako šílencovu fantasmagorii. Akorát že tento bizár zveřejnila úctyhodná a věrohodná organizace The Heritage Foundation, která se zabývá údržbou, studiem a výukou amerického kulturního dědictví, jejím předáváním současným a budoucím generacím, a obecně se hlásí ke konzervativním idejím a tradicím.

Svůj program pro příští dva roky na svém webu sděluje takto: „Angažovat se ve Washingtonu v demontáži Hlubokého státu a ve státech na obnově rodiny, přebudování amerických institucí a oživení příležitostí pro všechny. Hájit zájmy Ameriky a chránit její suverenitu, bránit její hranice, a porazit globalismus.“

Pravicová kontrarevoluce?

Tak dobře, dejme tomu, že tím se její věrohodnost stává progresivně-liberálně-globalisticky zpochybnitelnou a posluhovačkou ultra-pravicové kontrarevoluce řízené narcistickými ego-maniaky. Či tak nějak podobně to ty prog-lib-glob kruhy vnímají. Patříte-li k nim, raději nečtěte dál, je to na infarkt. Ona ta Heritage Foundation taky na příští dva roky nabízí takovýto program:

Čelit čínské komunistické straně. Eliminovat regulace, inflaci a výdaje. Ukončit pohraniční a imigrační chaos. Zajistit bezchybnost voleb, včetně zrušení volby korespondenční a elektronické (česká vládo, zaznamenej). Rozšířit svobodu vzdělání. Bojovat proti omezování svobody internetu. Prosazovat význam rodiny. Vymýtit Hluboký stát. Rozpoutat americkou energetiku.

Tato organizace provozuje činnost zvanou „Oversight Project“, čili něco jako projekt dohlížení, sledování, pozorování. Jeho účelem je „usilovat o vládu, která se zodpovídá svým občanům podle zákona o svobodě informací, je transparentní pro veřejnost a ponechává Kongresu dozorčí autoritu s maximální účinností“. Taková ta kdysi obyčejná demokracie, dnes tedy vnímaná jako krajně pravicová, konzervativní či dokonce populistická, neboť lidu (populus) naslouchající.

No a tento projekt si – vlastně skoro náhodou – všiml různých Bidenových podpisů, a ten na rezignaci mu přišel trochu jiný, než ty ostatní. Podivná se zdála ani ne tak jinakost toho jednoho, jako stejnost všech ostatních. Osobní podpis se totiž v malých detailech různívá, podle psychického rozpoložení, nálady, zdravotního stavu, posazení, naklonění, a podobně. Naprosté stejnosti lze dosáhnout jen mašinkou. Taková mašinka existuje a jmenuje se „autopen“ čili automatické pero.

Pan Autopen

Hledáme-li stále vysvětlení, jak to, že Biden si při několika příležitostech nemohl vzpomenout, že to či ono podepsal, nemusíme to hned svádět na jeho pokročilou demenci – spíš na to, že on ten či onen dokument skutečně nepodepsal. Možná dojdeme k surrealistickému až komickému objevu, že Americe (a potažmo světu) vládl nějaký pan Autopen. Kdo tím panem Autopenem byl a jak rozhodoval, na které dokumenty jej nasadit, se možná nikdy nedovíme.

Ten Projekt si matně vzpomněl, že ta mašinka se používala občas už od 50 let minulého století, a jeho prezidentské používání uzákonil v roce 2013 Barack Obama, když se čvachtal na dovolené na Havaji a nechtělo se mu letět do Washingtonu kvůli jednomu dokumentu. Kolikrát jej od té doby kdo použil, se nezkoumalo. Až teď. A jde to k ústavnímu soudu.

Není divu, že Bidenovi připadalo to prezidentství tak snadné a bral je tak ležérně. Nějaký ten abstraktní Hluboký stát dělal všechno za něho a s kopií jeho podpisu zacházel, jak se mu zlíbilo. Ve srovnání s tím jsou ty Muskovy klukoviny a divoké kachny mateřská školka.

Čtěte také:
Milý Oscare – je Tvá vyváženost dostatečně vyvážená?
Genocida afrických křesťanů OSN tolik nezajímá
Svět na rozcestí – recenze knihy Františka Novotného
Trumpova feministická vláda