Manipulativní žurnalistika a jak se jí bránit

Žurnalista Jiří X. Doležal. Zdroj: Profimedia

Když jsem se vrátil po půlnoci domů, čekala mne v Messengeru nepřečtená zpráva. Byla od známého novináře. Pozdravil a položil mi celkem čtyři otázky, na které čekal rychlou odpověď. Nešlo o nikoho jiného, než Jiřího X. Doležala, píšícího od počátku 90. let pod zkratkou JXD.

Začal jsem rovnou odepisovat, ale pak mi došlo, že je to vlastně obecný problém. Tohle dnes může potkat každého. A obecné problémy musí mít i svá obecná řešení. A to je zde až překvapivě jednoduché…

Pokud se vás nějaký novinář na něco zeptá, tak je to buď proto, že v dané věci panuje nejasnost, nebo tím sleduje nějaké další cíle. V případě nejasností a dohadů je vše nejlepší osvětlit. Osobně, veřejně, rovnou a napřímo. Není žádný důvod, aby za vás jakýkoli mediální prostředník interpretoval, co můžete napsat a zveřejnit sami, a ještě k tomu získal výsadu exkluzivity.

Pokud jde o dotazy provokativní, zavádějící či manipulativní, pak je nejlepší zveřejnit přímo tyto. Prostě se pochlubit, co jste to dostali za pitomé otázky a od koho. Ať lidé ví, jak to v branži chodí a jakým způsobem oslovují hvězdy médií zájmové osoby, které pak informačně vytěžují.

Inspiroval mne k tomu Petr Macinka, když letos v květnu odpověděl na podobné dotazy Jiřímu Doležalovi prostřednictvím Parlamentních listů přímo. Vyhnul se tak jakékoli dezinterpretaci toho, co napsal, a navíc díky němu vím, že nejsem zdaleka sám, koho podobnými otázkami Doležal obtěžuje. Elegantní řešení.

Pro sebe i pro informování občanů tak udělal Macinka to nejlepší, co mohl. A podobnou strategii může používat každý z nás. Neodpovídejte takovým novinářům a když už, své odpovědi zveřejněte i jinde. Ať se každý může přesvědčit, co jste řekli, co jste neřekli a jak je to doopravdy. Ze špatné vizitky, kterou si pro vás nachystali, se obratem stane jejich vlastní. Do budoucna se tím hodlám řídit a doporučuji totéž každému. A abych nezapomněl, byly tu i nějaké otázky. Na ně máte Vy i pan Doležal odpovědi níže.

Kdo se Vás prosím pokouší umlčet, že jste založil FB profil Mne Neumlčíte, i když je Váš profil Cimbál funkční?
Profil Mne Neumlčíte jsem si založil 5. prosince 2023. Tedy hned, jakmile mi skončila třicetidenní blokace profilu původního. Od 19. října jsem byl blokován celkem 37 dní, což je skoro 80 % času nuceného mlčení, bez možnosti byť jen informovat své čtenáře, co se stalo. To, že Facebook porušuje ústavní práva občanů České republiky a blokuje lidem, kteří nic závadného neprovedli ani nenapsali, jejich účty, by pro vás nemělo být až takovou novinkou.

Na Vašich profilech Pavel Cimbál a Mne Neumlčíte opakovaně nadáváte řadě žen. Sužuje Vás nějaká nenávist k ženám, prosím?
Na sociálních sítích vulgarity obvykle nepoužívám. Ba naopak, snažím se identifikovat anonymní profily, které takovými projevy plní diskuze a šikanují druhé. Ano, v některých případech se ukázalo, že šlo o ženy, ale byly to pouze jednotky případů. Proč opakovaně podsouváte svým názorovým oponentům domnělou nenávist k ženám, je mi záhadou. Mezi mými čtenáři a diskutujícími je žen značný podíl a jsem za to rád.

Jaký tip libosti prosím prožíváte při handrkování na Facebooku?
Nevím, jak je to možné, ale asi Vám ušlo, že toto handrkování probíhá pod mými vlastními příspěvky a na mém vlastním profilu. Možná jste se chtěl spíš zeptat, proč mi tam tolik oponentů opakovaně píše nenávistné, hloupé a žlučovité reakce, ale nezeptal jste se. Nikoho neblokuji, vyjma extrémních exemplářů a profilů, které nahlašují a umlčují druhé.

Píšete pro časopis TO. Je prosím název časopisu výsledkem Vaší genderové korektnosti, se kterou se hlásíte ke střednímu rodu (TO komentátoro Cimbálo, TO šéfredaktoro Stonišo a podobně)?
Představa, že je snad Deník TO pojmenován podle toho, co jste zde napsal, je z kategorie těch, které zajímají spíš psychiatry, než čtenáře. Vypovídá více o Vás, než o čemkoli jiném. Myslím, že by se novinář neměl takto ptát a už vůbec ne čekat na podobné otázky odpověď. Zní, pro jistotu, ne.