Poté, co zvací dopis, který vedení spolku Meeting Brno odeslalo vedení Sudetoněmeckého landsmanšaftu, aby přijel sjezdovat do Brna, podepsal pět let po své smrti i někdejší trockista a disident Petr Uhl (kdyby žil, tak by totiž podle organizátorů podepsal), dozvěděli jsme se, kdo další z nežijících osobností by sjezd landsmanšaftu podpořil. Těmi jmény je šermováno před tvářemi těch zlých lidí, kteří landsmanšaft v Brně považují za zlou historickou provokaci a připomínají roli sudetských Němců jako Hitlerovy páté kolony při jeho plánu na okleštění Československa (Mnichov) a následnou likvidaci po březnu 1939 v Protektorát Čechy a Morava, ve kterém do konce války zavraždili přes 300 tisíc Čechů.
Argumentuje se, že sjezd by podpořil sir Nicolas Winton, britský diplomat, který zachránil z Československa několik set židovských dětí před jejich nevyhnutelnou smrtí v plynových komorách. Říká to Wintonův syn, tvrdí to prý i některé přeživší „Wintonovy děti“.
Prý by sjezd podpořil i spisovatel Arnošt Lustig, autor nesmrtelných románů, mj. Modlitby pro Kateřinu Horovitzovou, ve kterých se odráží jeho dětský život v koncentračních táborech Terezín, Osvětim a Buchenwald, a autor výroku: „Němci se musí chovat minimálně příštích 10 000 let slušně, abychom se s nimi mohli bavit jako s lidskými bytostmi.“
Mně je argumentační kategorie „co by na to řekl ten či onen, kdyby ještě žil“ poněkud proti srsti, ale když už někdo argumentuje Nicolasem Wintonem nebo Arnoštem Lustigem, pojďme tu rukavici zvednout.
Co třeba takový první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk? Ten chápal, že soužití s Němci v Československu je problematické, ale: „Němci by s námi měli zůstat. Dejte jim, co si zaslouží, ale ne více.“ Je sjezd Sudeťáků nedaleko rodiště samotného Masaryka tím, „co si zaslouží, ne ale více“? Tomáš G. Masaryk nezažil druhou světovou válku, těžko tedy dnes odhadovat jeho postoj k sudetoněmeckému sjezdu v Brně.
A co nástupce TGM a druhý československý prezident Edvard Beneš? Se svou paní Hanou neměli děti, které by nám to dnes vysvětlili, jako se to děje u Nicolase Wintona a Arnošta Lustiga. Ale vzhledem k tomu, co na adresu Němců říkal během války i po ní a že je strůjcem zákonů, které nesou jeho jméno a které dodnes „lezou krkem“ i šéfovi landsmanšaftu Berndu Posseltovi, měl by s podpisem záštity festivalu Meeting Brno asi dost problém.
Podpořil by landsmanšaft v Brně Václav Havel? Jistě ano. Omluva sudetským Němcům za poválečný odsun byla jedním z jeho prvních mnoha velkých morálních gest v roli prvního polistopadového československého prezidenta.
Co by na sjezd říkal Reinhard Heydrich, říšský protektor, který po příjezdu do Prahy navrhoval jednu část českého národa germanizovat, druhou vyvézt na Sibiř a třetí vyhladit? Jistě by souhlasil. Ten by se sjezdu zúčastnil osobně, jen by na něj pravděpodobně nedorazil v kabrioletu.
A co takový Adolf Hitler, vůdce Třetí říše? Ten by sjezdu řekl jednoznačně ne. Jaképak smiřování s těmi, kdo mu zabili Heidricha, proboha?! Vyhladit!
A českoslovenští parašutisté skupiny Anthropoid v čele s Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem? I moje humory mají své hranice. Takže na poslední otázku si odpovídat nebudu. Ani sám sobě ne.
Čtěte také:
Území sviní aneb Historie se opakuje
Několik faktů k nacistickým kořenům Sudetoněmeckého landsmanšaftu: Pravda někdy bolí. Viďte, pane Halíku, Pitharte a Rychlíku?
Češi chtěli německá území už před rokem 1939! Ať koukají vrátit všechno, co nakradli! Vítejte na stránkách landsmanšaftu
