Moderní feminismus vybojoval osamělost

Feminismus zásadně proměnil postavení žen ve společnosti – otevřel jim cestu k ekonomické nezávislosti, tělesné autonomii i redefinici vztahových rolí. Spolu s tím se však proměnil i vztahově-sexuální trh: metaforické pole, na němž se formují partnerství, intimita a sexuální interakce. Jak se rovnost mezi pohlavími promítla do dynamiky lidské touhy, výběru partnera a stability vztahů?

Vztahy mezi muži a ženami prošly během posledních třiceti let zásadními změnami. Kde dříve vládly normy manželství, rozdělených rolí a ekonomické závislosti, nastoupil nový étos rovnosti, autonomie a osobního seberozvoje. Klíčovou roli v této transformaci sehrál moderní feminismus – ideové i praktické hnutí, které redefinovalo pojetí ženství, sexuality a moci. Současně se však vynořují nové otázky: pokud ženy už „nepotřebují muže“ kvůli obživě, pokud tradiční genderové role ztrácejí význam a pokud vztahy nejsou nutností, ale volbou – co pak drží intimní svět pohromadě? Některé odpovědi nacházíme v teoriích sociální psychologie, jiné ve statistikách demografie, další v tichém napětí mezi rovností a přitažlivostí.

Moderní feminismus a vztahově-sexuální trh

Termín „vztahově-sexuální trh“ je metaforou pro popis dynamiky výběru partnerů. V biologické rovině jde o přirozené rozdíly v pohlavních strategiích – ženy zpravidla preferují kvalitativní selekci (status, stabilita, inteligence), muži kvantitativní (plodnost, vzhled, přístupnost). Kulturně se však tyto tendence mění. Moderní trh s partnery je ovlivněn vzděláním, profesním statusem a změnou postojů k sexualitě. Feminismus zde vstupuje jako činitel redefinice pravidel: podporuje ženskou iniciativu v oblasti výběru, sexualitu bez studu, ale zároveň relativizuje tradiční formy závazku, jako je manželství nebo dlouhodobý monogamní vztah. V důsledku toho dochází k situaci, kdy se očekávání obou pohlaví často míjejí, protože operují s jinými mapami reality.

Feministický pat

Jedním z klíčových jevů, který feministická emancipace nezrušila, ale spíše transformovala, je tzv. hypergamie – tendence žen hledat partnery s vyšším sociálním, ekonomickým či intelektuálním statusem. Tento fenomén má evoluční i kulturní kořeny a přetrvává i v době, kdy ženy někdy dosahují vyššího vzdělání a příjmů než muži. Studie např. ukazují, že ženy se spíše než muži zdráhají navazovat vztahy „směrem dolů“ po socioekonomické hierarchii. V důsledku toho se část emancipovaných žen nachází mimo vztahově-sexuální trh – nejenže jsou úspěšné, ale zároveň náročné, což snižuje počet potenciálních partnerů. Na druhé straně muži, kteří nezapadají do „výběrových kritérií“, se mohou cítit vyřazeni nebo demotivováni. Výsledkem je znatelné napětí: ženy touží po výběrových partnerech, jichž je relativně málo, zatímco značná část mužů zůstává mimo „hru“. Feminismus způsobil, že čím vyšší je ženská úroveň vzdělání a autonomie, tím těžší je najít partnera, který by odpovídal tradičním i moderním očekáváním zároveň.

Některé feministky samy upozorňují, že vývoj, který měl vést k větší svobodě, přinesl i frustraci. Když ženy získaly přístup ke vzdělání, kariérám a volné sexualitě, očekávalo se, že to povede k větší partnerské rovnosti. Ve skutečnosti však často narazily na situaci, kdy muži nedokázali „držet krok“ – nebo naopak zcela rezignovali. To vytváří situaci, kdy emancipace vede k individuálnímu posílení, ale zároveň k mezilidské osamělosti. Psychologické výzkumy ukazují, že přibývá žen, které chtějí vztah, ale nejsou ochotné „snížit“ svá očekávání z potenciálního partnera – zatímco muži často vzdávají aktivní hledání partnerky v obavě z odmítnutí nebo kvůli nízkému sebevědomí.

Z hlediska vztahového trhu lze paradox emancipace vyjádřit jako šachovou partii: žena se díky feminismu dostane do výhodné pozice, má svobodu, sebevědomí i zdroje – ale tím zároveň omezí počet tahů, které vedou k partnerskému naplnění. Tento „vztahový pat“ se týká především žen ve městech, s vyšším vzděláním a vysokou autonomií. Mnohé ženy tak oscilují mezi požadavky feministického étosu („nesmíš se spokojit s méně“) a realitou trhu, který nenabízí rovného partnera. Muži, kteří by takovými partnery být mohli, mezitím často preferují mladší či méně „komplikované“ ženy, nebo se vůbec do vážných vztahů nepouštějí. Není překvapením, že právě úspěšné ženy nejvíce reflektují, jak složitý je dnešní vztahový trh. Ne proto, že by byly „příliš silné“, ale protože nový svět, který pomáhaly utvářet, sice zrušil stará pravidla – ale nenabídl za ně nová, která by fungovala pro obě pohlaví stejně. Feministický pat je tak volbou, v níž vítězství jednoho může znamenat bolestivý pat pro ostatní.

Feminismus vs. výdobytky patriarchální společnosti

Ačkoli se feministická kritika často soustředí na strukturální znevýhodnění žen v patriarchální společnosti, nelze přehlédnout, že patriarchát zároveň vytvářel i specifická privilegia pro ženy. Jakkoli byla formálně marginalizována z politické a ekonomické sféry, ženy v tradičních společnostech často požívaly výsad v oblasti rodinné ochrany, společenské úcty, morální autority a institucionální podpory. Status matky, manželky či „dámy“ byl sice hierarchický, ale doprovázený péčí, galantností a jistým stupněm společenské imunity. V evropské tradici se to odráží například v idealizaci ženy jako matky a ochránkyně domácího krbu. Ač to feministky mohly vnímat jako omezující stereotypy, část žen považovala tento rámec za stabilní a bezpečný. Právě tyto výdobytky patriarchálního uspořádání – ať už jde o přednostní záchranu při katastrofách (à la Titanic), silnou právní ochranu v rodinných sporech či jistý stupeň morální nedotknutelnosti – bývají dnes předmětem tiché akceptace i v době, kdy feministické proudy usilují o redefinici genderových rolí. Vzniká tak ambivalentní situace, kdy rovnost práv není vždy provázena ochotou zříct se výsad založených na starém systému.

Vlivné radikální či queer feministky se otevřeně staví proti jakémukoli přijetí ženské role, kterou v minulosti definoval patriarchát. Tato role byla vnímána jako zdroj podřízenosti, závislosti a kulturní objektifikace. Zvláštní terč kritiky představovala tzv. „tradiční žena“ – tedy ta, která se realizovala primárně skrze manželství, mateřství a péči o rodinu. Feministická hnutí často poukazovala na to, že tato volba není „svobodná“, ale výsledkem společenské indoktrinace. Feministické postoje tohoto typu považují staré role za překážku emancipace, nikoli za možnou formu svobodné identity. Tento odmítavý postoj vůči statusu, který ženy v minulosti zastávaly, však vedl ke vzniku kulturního střetu – zejména mezi ženami různých generací či tříd. Zatímco některé ženy vítaly příležitost osvobodit se od tradiční role, jiné ji považovaly za přirozený či i preferovaný způsob života. Feminismus tak nevytváří jen opozici vůči mužům, ale často i vnitřní rozpor mezi ženami samotnými.

Na základě výše uvedeného rozporu lze dnešní ženy (zjednodušeně, ale analyticky výstižně) rozdělit do tří skupin. První skupinou jsou ženy, které vědomě přijímají své postavení v rámci patriarchálního modelu – nikoli nutně z pasivity, ale z přesvědčení, že tento model jim nabízí stabilitu, ochranu či duchovní naplnění. Mnohé z nich nejsou „obětí“, ale pragmatickými aktérkami, které si ve stávajícím systému našly smysl. Druhou skupinou jsou feministky, které se stavějí na odpor vůči patriarchální struktuře, a to jak kulturně, tak legislativně. Jejich cílem je narušit a redefinovat tradiční vztahové i mocenské struktury – například skrze dekonstrukci genderových stereotypů, zpochybnění institutu manželství či redefinici mateřství. Tato skupina je ideologicky nejaktivnější, ale zároveň často čelí výzvám v oblasti partnerského soužití. Třetí, možná nejpočetnější skupinou, jsou ženy, které chtějí rovnost, ale odmítají se zřeknout výhod, které patriarchální kultura přinesla. Tyto „pseudofeministky“ žádají rovnoprávnost, ale zároveň očekávají tradiční gesta jako placení na rande, vyšší právní ochranu či benevolenci ve společenském hodnocení. Tento rozpor bývá terčem kritiky a ilustruje hlubší problém selektivního přístupu k rovnosti.

Čtěte také:
Feminismus už karikuje sám sebe
Proč moderní feminismus ubližuje ženám
Kletba #MeToo už dostihla i mága Copperfielda. Zrušit ji můžeme jen společně