Štvanice na Součka

Dovolte mi započít krátkou historickou reminiscencí. 11. dubna 2017 se v Senátu pod záštitou senátora Jana Veleby konala skoro celodenní konference s názvem Role České televize v naší společnosti. Byla z toho tehdy velká polízanice, protože na slovutné půdě „pojistky demokracie“, jak Senát nazýval Václav Havel, vystoupili skoro samí – dnešní hloupou mediální řečí „dezoláti“.

Posuďte sami. Asi nejzásadnější příspěvek měl ekonom Radek Žádník (Vyrovnané hospodaření ČT: Pravda nebo fikce?), který rozkryl fungování českotelevizní ekonomiky a hlavně zveřejnil propadající se trend financí ČT za vedení Petra Dvořáka. Ačkoli celou konferenci točily mj. Seznam zprávy, tato klíčová přednáška se v záznamu neobjevila, protože byla nepohodlná jednotné kohortě režimních politiků a prorežimních novinářů. Tehdejší rektor VŠ Zdeněk Koudelka poukázal na pragocentrismus ČT. Položil si otázku: Česká televize je instituce celostátní nebo jen pražská?

Pak už to šlo ráz na ráz: Zdeněk Zbořil, historik a politolog, promluvil na téma Vizualizace českých dějin v České televizi. Jan Schneider, bezpečnostní analytik, měl přednášku s názvem Absence kvalifikované diskuse v ČT. Na obdobné téma promluvil Jiří Ovčáček, ředitel Odboru tiskového a tiskový mluvčí prezidenta republiky – jeho příspěvek měl jasný název: Projevy politických preferencí České televize ve zpravodajství. Vztahem ČT k reflexi mezinárodních událostí se zabýval Stanislav Novotný, předseda Asociace nezávislých médií (Svět českýma očima a ČT), a také analytik Jan Campbell (ČT mezi Euronews a RT). Na téma dnes a vlastně stále aktuální měl řeč hudebník a spisovatel Petr Štěpánek (Neefektivita, iracionalita a asociálnost tzv. koncesionářských poplatků). A konečně autor těchto řádek přenesl téma ještě víc do šíře i s ohledem na přicházející technologie a změny na mediální mapě (Boj ČT proti novým médiím).

Byla to, pokud vím, poslední otevřená diskusní akce, která na téma ČT v Senátu proběhla. Dříve to takové unikum nebývalo. Už koncem první dekády se na téže půdě diskutovalo o možných modelech financování veřejnoprávních médií. Pamatuji si, že ekonom Pavel Kohout tam vystoupil s pádným požadavkem naprostého oddělení těchto médií od veřejných zdrojů a jejich privatizace. Tehdy to nikoho nepobouřilo. Dokonce i Miroslava Němcová připustila možnost parciální privatizace s tím, že stát bude privátním provozovatelům zadávat veřejně potřebné zakázky (povodně a jiná ohrožení atd.). Protože už tehdy bylo známo, že soukromé TV dokážou vyrobit totéž, co ČT, ale mnohem levněji a ve stejné kvalitě. A přečtěte si, jak dnes šílí mainstreamoví novináři (zejména z těch dotčených firem) jen při vyslovení myšlenky, že by mělo v tomto směru dojít (k mnohem kosmetičtějším) změnám. Sodoma!

Proč se k tomu dnes vracím? Všechna ta témata uvedená výše zůstala aktuální a jsou možná palčivější než tehdy. Stále se mluví o smyslu a poslání ČT, o jejím financování a vazbě na politickou scénu a stát. Tehdejší konference (2017) byla varováním před již ohlášenou druhou volbou Petra Dvořáka (k té došlo už půl roku před koncem předchozího mandátu), který byl zjevně s tehdejší vrchností zadobře a nebyl tedy důvod jej vyměňovat. Před tím jsme my vystupující chtěli varovat. Předestřít vějíř problémů, které Dvořák za prvních šest let ředitelování nevyřešil, ba možná prohloubil (např. slavné financování z Fondu televizních poplatků, kde šlo o miliardy). Byly to však hlasy volající na poušti. Dvořák byl znovu zvolen a jelo se dál k Neumětelům.

Už půldruha roku je generálem na horách nazývaných Krkavčí Jan Souček. Předtím skoro deset let šéfoval brněnskému studiu, a podle věciznalých prý dost dobře. Dvořákovi končil druhý mandát, usiloval o třetí, s jistou podporou některých členů Rady ČT, která má pravomoc odvolávat a jmenovat GŘ ČT. Jenomže tou dobou usedli do rady i lidé jiných názorů než Dvořákův apologet Zdeněk Šarapatka, Rada byla mnohem pluralitnější, a důsledkem toho byl Souček v ředitelně ČT. Nastoupil se slibnými plány, mezi něž patřilo i otevírání nových publicistických pořadů, které by vyvažovaly dosavadní názorovou jednostrannost prezentovanou lidmi jako je Jakub Železný či Václav Moravec. Souček skutečně pár pořadů odstartoval, osobně myslím, že asi nejveřejnoprávnější je „Selfie“, představující často důležité aktivity z méně viditelných oblastí života společnosti (třeba charita, sociální péče atd.) Někde zhruba ve třetině cesty skončily Události komentáře týdne, kde se ve studiu scházejí často vskutku rozmanití lidé, aby diskutovali zásadní i méně podstatná témata. Problém je, že výběr těch lidí nedává moc smysl. Na jedné straně tam jsou občas lidí, kteří vědí, co mluví, a tématu rozumějí (Ladislav Jakl, Mirek Topolánek), pak tam jsou všeználci (typicky Václav Marhoul), kteří se na počkání velmi apodikticky vyjádří k čemukoli, a pak tam pro „ozdobu“ bývají tanagerští influenceři, jejichž (pokud jsou upřímní) obvyklá odpověď je: „Já o tomhle nic nevím“. Nu dobrá, dejme pořadu šanci, jde hlavně o dramaturgii, a ta byla v ČT tradičně na bídné úrovni. A tak nějak rozjel Souček ještě pár dalších formátů, myslím, že vcelku úsporně pořízených a nezatěžujících rozpočet tolik, jako horentní honoráře václavů moravců.

Jenomže jak se přiblížily volby, a hlavně jak došlo k dovolbě Rady ČT, kam podle nového zákona nakráčeli i lidé za Senát, narůstalo nebezpečí, že Souček si povede do budoucna samostatněji než dosud. To neznamená bez chyb, ale aspoň trochu jinak, než rezavá zvyková mašina dvořákovského střihu. No a to se našim hlavně koaličně laděným papalášům nelíbí. Proto vystartoval člen Rady ČT Vlastimil Ježek s poměrně silovou iniciativou za odvolání Součka. A jak se dny naplňují, prakticky neustále jsme z mainstreamu krmeni novými insinuacemi směřovanými k Součkovi. Je to tak bleskurychlé a intenzivní, že to nutně vzbuzuje podezření, že něco není v pořádku. Nu ovšem, v Součkovi zřejmě naše dnešní vrchnost necítí pevná záda pro předvolební období. A tudíž riziko, že občané nebudou tolik torpédováni permanentním ujišťováním, že pouze dnešní koalice je to správné naše příští, a mohli by snad začít přemýšlet vlastní hlavou, když už si tu ČT sami platí, že?

Termín odvolání Součka už byl stanoven. Je svolána mimořádná Rada na 6. května. O tom, že tu má někdo mimořádně naspěch, svědčí i to, že jen týden poté se má konat Rada řádná. To jistě není náhoda. K tomu jako obvykle přišla petice se jmény jako Tomáš Halík, Petr Pithart, Bob Kartous či Zdeněk Šarapatka (sic!), vyzývající k Součkově výhozu, a též s tím samým přišli slavní Chvilkaři. Úžasná inscenace, jen znát režiséra!

Už jsou na stole i jména adeptů na Součkovu židli:  Tak příkladně řada insiderů z ČT – Milan Fridrich, Hynek Chudárek, Petr Mrzena či mezitím na Hrad zběhnuvší Vít Kolář. Zvenčí zaznělo asi nejsilněji jméno Libuše Šmuclerové, někdejší programové ředitelky TV NOVA za panování Vladimíra Železného (pak působila léta v printech). Možná se mýlím, ale nemyslím, že to bude kdokoli z nich. Já bych si tipl, že „tu oběť“, když ho budou dlouho přemlouvat, převezme Vlastimil Ježek. On přece býval GŘ Českého rozhlasu, tak má své zkušenosti. Třeba jak v roce 1999 prodal singapurským nabyvatelům rozestavěnou budovu rozhlasu na Pankráci a velmi rychle poté sám z ČRo odešel. Tak se nechme překvapit. Máme to už za pár…

Jen závěrem glosa: všimněte si, jak se v diskusi o Součkovi vůbec neskloňují ta témata, o nichž byla konference v roce 2017 a která žijí dodnes. Že by celé jeho odvolání byla opravdu jen habaďůra, u níž se aktéři ani nesnaží vymýšlet nějaká zdůvodnění? Mají přece většinu, a to stačí. Howgh!

Čtěte také:
Česká televize hrozí vítězstvím AfD
Česká televize ve službách Velkého bruselského bratra
Česká televize opět úspěšně hledá dno