Jdu tak jedno letní odpoledne Prahou a zachtělo se mi chvíli spočinout. V jakémsi café na Sokolovské u metra. Na dohled od Negrelliho viadutku. Krásně opraveného, ale s jakousi technickou obludou, kterou nedokážu pojmenovat. A dění přede mnou jako na Miami Beach.
Pražský výběr: „A tak jsem se prošel po Miami Beach, a co jsem tam viděl, z toho jsem byl pryč. Viděl jsem věci vskutku monstrózní…“ Kdysi jsem opravdu sama viděla na Miami Beach věci monstrózní a letní odpoledne 2025 bylo téměř stejně. V Karlíně. Viděla jsem krásnou mladou dívku s velikými prsy v červených minišatech, které končily v polovině jejího pozadí, dvě dívky vedoucí se za ruce a při průchodu kolem mě mluvící o tom, jak je trápí, že nebudou mít děti, projíždějící tramvaj, ze které zářil na skle přilepený obličej starce vyděšeného k smrti z cesty, Bůh ví kam.
V jakémsi café bagel srkám limonádu a přede mnou se odvíjejí obrazy z mé minulosti. Průchod ze Žižkova do Karlína (je nedaleko), kterým jsme jako děti běhaly tam a zpět. Zážitek novinářky na stejném místě, kde sedím, po povodních 2002, kdy vše kolem bylo zničeno, cesty se synem na Karlínské náměstí, kde zkoušel Dismanův rozhlasový soubor.
Zastavuji erupci vzpomínek pohledem na mobil. Že by úleva? Ani omylem. Vyskočí na mě zpráva, že stínová ministryně zdravotnictví STAN, kterou vůbec neznám, Michaela Šebelová, chce přijetí eutanazie u nás nejen pro seniory, ale i pro mladé. OK, prý si podle průzkumů eutanazii u nás přeje 70-80 % české populace.
A tak sedím, srkám limonádu, kouřím cigaretu a nevěřím. Co se to s námi děje? Před pár dny zemřel můj známý. Žádný obřad. Prý vysypání popela do říčky. Himbajs. Rozloučení? Nežádoucí. Proč? Tak nějak vyšumět z tohoto světa. Je to normální? Dnes asi ano.
Dosrkávám limonádu a je mi všelijak. Tak opravdu tento svět takto chceme? Nevím. Neumím říct. Šourám se k metru a připadám si jako v pekle. A to nejen kvůli vysoké teplotě vzduchu.
Čtěte také:
Pochod dětí terčem levičáckých bojůvek
Slovenský kněz Kuffa doma zažehnal Istanbulskou smlouvu. Teď přijel do Prahy
Kdo je tady fašista? Aneb pokrokářské levicové bojůvky blokovaly pochod s dětmi















Cimbál = KOMUNISTICKÝ ODPAD. ZAKÁZAT. NA ŠMUKÝŘCE 33 PRAHA 5 KOŠÍŘE. VŠEHO DOČASU!!!
Je to tristní, děti se nerodí, neslaví se křtiny. Lidé umírají opuštění, nikdo je nedrží za ruku, pohřeb je drahý přežitek. Ještě tak pro dědictví se přijde. Copak je život bezcenný, že jsme mu vzali oslavu vzniku i konce ? O narozeninách křepčíme, chlastáme, ale s rodiči na pohřbu se nedokážeme rozloučit !?
Je divná doba. Politika není služba národu, ale služba sobě.Z EU se stává koncentrák a naši politici ho podporují…Prostě si neumíme vládnout. A nebo jsme narazili na limity demokracie.
B) je správně. Říkat “demokracie” systému, kde je povolen jediný správný názor, a opoziční názory jsou deklasoványi z nejvyšších míst, lze jen z pohodlnosti. Brusel financuje masmedia, aby psaly to, co se po nich chce. Zdravý rozum je nálepkován jako pravicový extremismus na dnešním Západě, natěšeném válčit. Kam prý patříme. Pánbůh s námi.
Co to žvaníš za nesmysly?
Omámil Tě Cimbál čísly?
Západ prý chce tak moc válčit,
že Rus šel s Ukrajinci z lásky tančit.
Jsi vypatlaný idiot?
Že je to tu na kokot?
Prý povolen jen jeden názor,
splet sis Česko s Roskomnadzor.
Deklasoval’s jen sám sebe,
musím se ptát: Čo Ti jebe?
Můžeš s Rusy tančit v míru,
vykopat si velkou díru.
V zákopu poznáš ten svůj mír,
a západní války chtivost,
dron fakt není netopýr,
letí granát! Zmrde, sýr!
Lháři! Nehraj si na poctivost!
Tmáři! Už mám toho dost!
Sráči! Tohle je syrovost!
Tady končí Tvá špinavost!
Když tak moc chce Rusko mír,
tak tam táhni! Zmrde! Sýr!!!
Takhle mentálně dopadne debil, který s Ruskem v palici chodí spát, a s Ruskem v palici vstává. Fakta jsou na takové kreatury příliš, to nepoberou.
Když chodíš s Ruskem spát,
dle něj do diskuzí chodíš srát.
Když máš Rusko v palici,
pro deník TO si zakvičíš.
Ty žádná fakta nemáš,
žádná jsi nepředstavil,
jenom žvaníš, tupě remcáš,
buď rád, že Tě Rus nepopravil.
Jsi to ty, kdo chodí s Ruskem spát,
a taky ten, kdo s Ruskem vstává,
v hlavně nic, fakta žádná,
pravda ve verších tě musí srát,
jsi jen žumpa, sláva žádná.