Není národ jako národ. Chápání významu tohoto termínu se liší napříč Evropou

Takový přístup je však z konzervativního pohledu nebezpečný, neboť oslabuje národní identitu a vede k rozmělnění tradičních lidských pospolitostí. Otázka migrace tuto problematiku dále vyostřila – zatímco některé státy slepě podporují multikulturní experimenty, jiné (především východní a střední Evropa) se brání masové migraci ve snaze chránit své kulturní dědictví a bezpečnost obyvatel. Rozdíly v chápání národa tak přímo ovlivňují přístup k migraci a schopnost jednotlivých zemí bránit své hranice i identitu.

Západní Evropa

V západní Evropě převládá občanský model chápání národa. Staví na ideji, že každý, kdo přijme místní společenské normy a získá občanství, je automaticky součástí národa. Je však důležité upozornit na to, že takový model přehlíží kulturní a historické vazby, které tvoří skutečnou podstatu národa. Francie i Velká Británie dlouhodobě podporovaly multikulturní politiku, jež měla umožnit soužití různých kultur. Výsledek? Segregované komunity, paralelní společnosti a nárůst radikalismu. Násilné nepokoje ve francouzských předměstích a islámské útoky ve Velké Británii jsou důkazem selhání této politiky.

Migrační politika v západní Evropě se dlouhodobě vyznačuje otevřeností, často na úkor bezpečnosti a sociální soudržnosti. Západoevropské země během migrační krize v roce 2015 otevřely své hranice statisícům migrantů bez řádného prověření. Zaznívaly obavy z nárůstu kriminality, kulturních střetů a rostoucího napětí mezi původními obyvateli a nově příchozími – a čas dal těmto obavám za pravdu. Přes opakované snahy o integraci se západoevropské státy potýkají s neochotou mnoha migrantů přizpůsobit se místním normám. Přesto tamní politické elity nezřídka odmítají problém pojmenovat a pokračují v prosazování nefunkčních integračních programů.

Navzdory těmto problémům jsou hlasy požadující přísnější migrační pravidla často umlčovány mediálním a politickým establishmentem. Konzervativní a protimigrační strany jsou démonizovány, přesto však získávají stále více podpory nespokojených občanů. Zdá se, že část západní Evropy teprve začíná chápat, jakou chybu učinila, když podcenila význam národní identity a hranic.

Střední a středovýchodní Evropa

Střední a středovýchodní Evropa si na rozdíl od Západu zachovala větší důraz na etnické a kulturní pojetí národa. Země jako Polsko, Maďarsko, Česká republika či Slovensko považují národ především za společenství lidí sdílejících společnou historii, jazyk a tradice. Tento přístup je zakořeněn v historických zkušenostech s okupacemi a snahou o přežití malých národů v geopoliticky složitém prostoru. Pro tyto státy je masová migrace z kulturně odlišných oblastí vnímána jako přímá hrozba pro národní identitu i veřejný pořádek. Maďarsko a Polsko byly mezi prvními, kdo odmítly povinné migrační kvóty EU.

Německo, ač geograficky a kulturně patří do střední Evropy, se pod vedením kancléřky Merkelové vydalo cestou otevřených dveří, což se dá považovat za tragickou chybu. Následky této politiky jsou patrné ve zvýšené kriminalitě, kulturních střetech a enormních nákladech na sociální systém. Zatímco německá vláda ještě nedávno hovořila o integraci, realita ukazuje, že mnozí příchozí odmítají přijmout německé hodnoty. Naopak státy jako Maďarsko či Slovensko zdůrazňují nutnost zachovat křesťanské a evropské tradice, čímž si získávají podporu obyvatel znepokojených islamizací Evropy.

V pobaltských státech je důraz kladen na ochranu národních jazyků a tradic, což se projevuje přísnými integračními pravidly pro ruskou menšinu. Ukrajina, poznamenaná ruským vlivem, posiluje národní vědomí jako obranu proti ruské expanzi. V celém regionu je patrné, že národní suverenita a ochrana vlastní identity mají přednost před globalistickými tendencemi.

Rusko (etničtí Rusové a občané Ruské federace)

Rusko chápe národ primárně etnicky a kulturně, s důrazem na ruský jazyk, pravoslavnou víru a loajalitu ke státu. Ruský stát aktivně podporuje myšlenku „ruského světa“, která ospravedlňuje ochranu ruských menšin v postsovětském prostoru a slouží jako nástroj expanzivní politiky. Z tradicionalistického pohledu na tuto otázku můžeme považovat ruský přístup za poměrně pragmatický – Rusko chrání své etnické Rusy i mimo své hranice a klade důraz na posílení národní jednoty. Ačkoliv je Ruská federace formálně multietnickým státem, etničtí Rusové mají výsadní postavení, což je z hlediska udržení státní soudržnosti logické.

Migrace do Ruska je primárně ekonomická – proudí sem pracovníci z postsovětských republik, kteří hledají lepší životní podmínky. Ruský stát však usiluje o to, aby se nově příchozí stali součástí širšího rámce jednoty a sounáležitosti s velkým ruským státem. Místo pouhého potlačování kulturních rozdílů klade důraz na společné hodnoty, historii a jazyk, které spojují všechny národy žijící v rámci Ruské federace.

Silný státní aparát a jasná pravidla pomáhají zajistit, že integrace migrantů probíhá s respektem k ruským tradicím a posiluje pocit národní jednoty. Zatímco mnohé evropské státy čelí problémům s integrací a kulturním střetem, Rusko ukazuje, že i přes značný počet přistěhovalců je možné podporovat rozmanitost v rámci pevného státního rámce.

Jihovýchodní Evropa

Jihovýchodní Evropa je region s historicky složitým etnickým, jazykovým a náboženským členěním. Národy v této oblasti dlouhodobě usilují o zachování vlastní identity navzdory cizím vlivům. Hlavní etnickou skupinu tvoří Slované, mezi nimiž vynikají zejména Srbové, Chorvati a Bulhaři. Tyto národy spojuje jazyková příbuznost a silné kulturní tradice. Vedle slovanských národů zde žijí i neslovanské etnické skupiny, jako jsou Albánci, Řekové a Turci. Jejich odlišný jazyk byl základním parametrem vymezení se proti slovanskému živlu na Balkáně.

Náboženství hraje v jihovýchodní Evropě klíčovou roli a často se překrývá s etnickou příslušností. V prostoru bývalé Jugoslávie jsou nejvýznamnějšími skupinami pravoslavní (Srbové a Černohorci), katolíci (Chorvati a Slovinci) a muslimové (Bosňáci, Albánci a část obyvatel Kosova a Severní Makedonie). Rozpad Jugoslávie ukázal, že násilné míchání národů bez respektu k etnické a náboženské realitě může mít tragické důsledky.

Evropa potřebuje návrat k tradičním hodnotám, důraz na ochranu hranic a odmítnutí naivních experimentů s masovou migrací. Bez toho hrozí, že starý kontinent ztratí svou tvář i budoucnost.

Čtěte také:
Pařížské divadlo pohostilo migranty a je z toho okupace. Ve Francii vládne anarchie
Dvě třetiny vražd ve Švédsku mají na svědomí migranti nebo jejich děti
Kriminalita migrantů je pro Němce noční můrou. A bude to mnohem horší