<em>„Vypráví se, že každý most má svého ducha. A každý stavitel svého démona.“ Když se večer nad Vltavou rozsvítí lampy a tramvaje utichnou, staré mosty začnou šeptat. Karlův most šeptá latinsky, Hlávkův most německy a Barrandovský? Ten jen tiše skřípe. Staří Pražané říkají, že most nikdy nevrže sám od sebe. Vždycky tím něco oznamuje a jednoho dne prý začal volat o pomoc.
Kapitola první: Stavitel bez kružítka
Kdysi dávno býval v Praze stavitel, neměl kladivo, neměl zedníky. Neměl ani plán, měl pouze tiskové konference. Tvrdil, že opraví ten most. Most bude díky tomu rychlejší a modernější. A hlavně z toho bude ekologický most.
Lidé mu uvěřili, vždyť měl přece krásné vizualizace. Jenže starý kameník od Karlova mostu tehdy prý řekl větu, kterou si dnes připomínají jen holubi: „Most se nestaví powerpointem.“ Avšak nikdo ho neposlouchal.
Kapitola druhá: Kletba dvojnásobné ceny
Nejprve přišli účetní, potom projektanti, pak konzultanti. Potom přišli další konzultanti, a nakonec přišli konzultanti konzultantů. Každý položil na stůl novou fakturu.
Most rostl, bohužel ne do šířky, ale rozpočet ano. Ten vskutku rostl. Původní cena se postupně proměnila v číslo, které připomínalo telefonní seznam.
Pražané čekali nové pruhy, nové rampy, nové řešení… no a dostali nový účet. Říká se, že v ten den se duch Karla IV. obrátil v hrobě tak prudce, až se zachvěly základy Staroměstské mostecké věže.
Kapitola třetí: Socha, která ztratila rovnováhu
Na mostě byla i plastika, jmenovala se Rovnováha. Byla symbolem harmonie, klidu, stability. Aspoň tak to stálo v tiskové zprávě.
Jenže jednoho dne spadla, a to ne obrazně. Doopravdy. Pražané nejprve mysleli, že jde o performanci, pak ovšem zjistili, že nikoliv.
Legenda říká, že socha nespadla kvůli větru ani kvůli gravitaci. Prý jen přestala věřit tomu, co představovala. Když rovnováha zmizí z rozhodování, dlouho nevydrží ani na podstavci.
Kapitola čtvrtá: Dopravní zázrak, který nikdo nepotkal
Po otevření mostu čekali lidé zázrak. Kolony zmizí, Praha se rozjede, semafory se usmějí a řidiči přestanou nadávat. Místo toho… kolony zůstaly. Navigace dál kreslily červené čáry a řidiči stáli. Jen tiskové zprávy tvrdily, že je všechno lepší.
Říká se, že existuje zvláštní kouzlo. Jeho jméno je statistika. Když ji správně použijete, můžete dokázat téměř cokoliv. Dokonce i to, že kolona je vlastně plynulý provoz.
Kapitola pátá: Duch Barrandovského mostu
Od té doby prý na mostě straší. Ne bílá paní, ani vodník, ale účetní. Každou noc počítá miliardy. Pořád mu něco nevychází.
Když někdo projede přes most o půlnoci, může prý slyšet zvláštní zvuk. Nejsou to pneumatiky, ale kalkulačka.
Poslední legenda
Staří stavitelé říkali, že dobrý most poznáte za sto let. Noví stavitelé tvrdí, že podle tiskové konference. Možná jednou historici napíšou, že rekonstrukce Barrandovského mostu byla úspěchem… Možná…
Ale legendy se nepíší podle tiskových zpráv. Píší je lidé a ti si většinou pamatují dvě věci – kolik to stálo a jestli se přes most nakonec opravdu dostali domů rychleji.
Epilog
Když dnes v noci půjdete kolem Barrandovského mostu, zastavte se na chvíli. Možná uslyšíte šepot, ne ševelení Vltavy, ne vítr, ale starého stavitele Karlova mostu.
Prý pokaždé pronese stejnou větu: „Most se může opravit dvakrát. Důvěra jen jednou.“
Čtěte také:
Město duchů aneb Případ prezidenta, který pronásledoval summit
Suchánek vs. Hřib a doprava po Praze, která není vůbec žádná legrace
Piráti jdou ke dnu
