Proti Orbánovi je každá lež dobrá

Maďarský premiér Viktor Orbán je v očích Bruselu de facto zločinec. Čím se provinil? Neposlouchá slepě tamní direktivy a chová se namnoze jako hlava suverénního státu. Navíc si dovoluje říkat, že válka na Ukrajině není maďarskou válkou a Maďarů se netýká.

Předpokládám, že když usedla do čela eurovlády zase Ursula von der Leyen, udělá všechno proto, aby bylo Maďarsko ještě víc oklešťováno od všech práv, která mu náležejí členstvím v EU, a pokud to jen trochu půjde, požene Orbána před jakýkoli tribunál, který za tím účelem vytvoří.

Naši novináři tomuto dění přihrávají munici. Dočetl jsem se (například na Aktuálně.cz), že pro Maďary není zkušenost z roku 1956, kdy okupační vojska Rudé armády spolu s domácími přisluhovači (János Kadár) utopila v krvi lidové povstání namířené proti  autoritářskému komunistickému režimu Ernőho Gerőa traumatická. Jak víme z dějepisu, povstání bylo skutečně potlačeno a jeho neformální vůdce Imre Nagy byl popraven.

Tento historický fakt byl v onom článku odvážně srovnán s tzv. Trianonskou dohodou, která po skončení 1. světové války Maďarsku jako součásti poraženého Rakousko–Uherska odebrala velkou část jeho historického území, nejvíc ve prospěch nově vzniklého Československa (celé Horní Uhry). Autor článku tvrdí, že Orbán staví svou dnešní úspěšnou propagandu právě na připomínce Trianonu, po němž se z Maďarska, de facto velmoci s přístupem k moři (přístav Rijeka), stala země druhého řádu, a to jak v ekonomickém, tak geopolitickém smyslu.

Dějiny jsou spletité a občas nespravedlivé

Je to pravda jen zčásti: Trianonská dohoda zavázala jiné státy (například i Československo) k výrazné ekonomické spolupráci, poskytovala Maďarsku obchodní výhody (s Rakouskem a Československem), závazky k dodávkám uhlí (z Československa a Polska), poskytovala právní ochranu nad jeho majetkem a občany v zahraničí atd. Je třeba říci, že poválečné smlouvy typu té Trianonské (a obdobně smlouva z Versailles, upravující hranice Československa s Německem) často přinášejí neblahé vedlejší důsledky. Převzetí do té doby převážně německy mluvících částí Sudet novým státem Čechů a Slováků bývá občas, a možná i právem, interpretováno jako zbytečná rozbuška budoucího sporu, který dokulminoval ve 30. letech k henleinovské iredentě. Jistě, dějiny jsou spletité a občas nespravedlivé.

Proč to ale připomínám? Protože mě fascinuje, jak leckterý mediální myslitel míchá hrušky s hřebíky a vyrábí z toho antihmotu. Trianon je, pravda, maďarským národním traumatem po dnešní dny. Nemá ale nic společného s postojem Viktora Orbána vůči Rusku. Pokud totiž za trianonskou dohodou stály některé tehdy mocensky dominantní státy, pak to byla především Velká Británie, Francie, Itálie, USA a Japonsko. Pokud by tedy dnes měli Maďaři mít na někoho takříkajíc historickou pifku, pak to byly tyto státy, které se nejvíc zasloužily o dějinné pokoření kdysi rozsáhlého a mocného státu.

A nedosti na tom. Trianonská dohoda také postupně vehnala Maďary do náruče těch, kdo vyjádřili s Trianonem nesouhlas. Nemusíte hádat: bylo to především nacistické Německo a fašistická Itálie. Dávat tedy dnes nějaké umělé rovnítko mezi komunistickými aktivitami SSSR v roce 1956 a Trianonem je zcela absurdní. Už proto, že si těžko můžete povšimnout nějaké nečekané spřízněnosti mezi Orbánovou vládou a dnešními lídry v zemích někdejších spojenců. Spíše naopak.

Návrat sebevědomí a sebedůvěry

Jestli něco Orbána propojuje s Vladimirem Putinem, ale to se v našich zemích obvykle nepřipomíná, je to docela jiná věc. Putin převzal tehdejší Ruskou federaci v roce 2000 po zcela bezradném Borisi Jelcinovi, který umožnil jednak ekonomické přebírání ruských hospodářských aktivit především ve prospěch USA. Mimochodem, zdalipak víte, že Jelcin vzal roku 1994 do Ameriky k Billu Clintonovi představit jako svého budoucího nástupce jistého Borise Němcova, tehdy místopředsedu vlády a též gubernátora Nižného Novgorodu? Jelcinova éra je provázena značnou demoralizací Ruska, ztrátou jeho pocitu důstojnosti a historické role – po přeměně bipolárního světa v unipolární. To až Putin začal pomalu vracet Rusům sebevědomí, budovat v nich pocit historické významnosti a nezastupitelnosti. Proto je právě Putin doma dosud tolik oblíbený.

Orbán pracuje podobně efektivně. Vystupuje před početnými zástupy a dává Maďarům pocit sebedůvěry. Neslyšel jsem ho mluvit o geografickém návratu před Trianon. Zato jej (na rozdíl od naší vrchnosti) slyším obden mluvit o svrchovanosti a nezadatelných právech Maďarska vůči bruselskému diktátu. Konec konců na podobných tezích vyhráli na Slovensku v parlamentních i prezidentských ty síly, které slíbily občanům něco podobného, na rozdíl od vazalských představ Matoviče nebo Šimečky.

Vkládat dnes Orbánovi do úst jakousi pomyslnou snahu o historickou revizi je výrazem stranické zaujatosti a závislosti na eunijních direktivách. To už ovšem není žurnalistika, nýbrž propaganda.

Čtěte také:
Když eurokrat o demokracii káže
Co s Orbánem? Vařečku, nebo opasek?
Vítězem summitu je Orbán. Za prázdné gesto vůči Ukrajině si nechal zaplatit a vetovat ho může později, soudí Drulák