Sněm Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně je krajně nevhodný a provokativní, protože se jedná o akci organizace, která zpochybňuje poválečné právní akty a požaduje jejich odčinění.
„Odčinění“ poválečných opatření
Sudetoněmecké krajanské sdružení dlouhodobě formuluje politické cíle, které se dotýkají samotných základů poválečného uspořádání Evropy i právního rámce České republiky. Ve svých aktuálních stanovách, zejména v § 3 nazvaném „Účel sdružení“ je uvedeno několik klíčových programových bodů, které mají výrazný politický a právní rozměr. Podle stanov je jejich cílem dosáhnout uznání toho, že poválečný odsun sudetských Němců byl bezprávím, a to jak v rovině morální, tak právní.
Sdružení dále usiluje o „morální a právní rehabilitaci“ odsunutých osob, což zahrnuje požadavek, aby byly poválečné akty Československa označeny za nespravedlivé a neoprávněné. Významnou součástí stanov je také důraz na „právo na domov“, které sdružení interpretuje jako trvalý nárok na uznání křivdy a na možnost návratu či obnovení vztahu k území, z něhož byli sudetští Němci odsunuti. Stanovy rovněž obsahují požadavek na „odčinění“ poválečných opatření, přičemž sdružení tato opatření označuje za porušení lidských práv.
Právo na spravedlivé vyrovnání
Do stanov je výslovně vložen i následující programový bod, uvedený v § 3 odst. 1 písm. c): „Odsuzovat porušování těchto práv, jako je genocida, vyhánění, etnické čistky, zločiny proti lidskosti, protiprávní vyvlastňování a diskriminace, a tam, kde k nim došlo, usilovat o jejich nápravu na základě spravedlivého vyrovnání.“
Tato formulace je klíčová, protože sdružení ji vztahuje i na poválečné kroky Československa. Mezi takové patří i poválečný odsun sudetských Němců, který je implicitně zařazen mezi genocidu, etnické čistky či zločiny proti lidskosti, což je interpretace, která je v rozporu s českým právním řádem, s mezinárodním poválečným uspořádáním i s oficiální politikou České republiky a Spolkové republiky Německo.
Zpochybnění česko‑německé deklarace
Stanoviska sdružení jsou v přímém rozporu s česko‑německou deklarací z roku 1997. V ní se Česká republika a Spolková republika Německo shodly, že nebudou zatěžovat své vztahy minulostí, že poválečné právní akty nebudou zpochybňovat a že nebudou vznášet žádné právní nároky. Německo v deklaraci výslovně respektuje český právní řád a Česká republika konstatuje, že nepřijímá žádné nároky vyplývající z minulosti. Požadavky Sudetoněmeckého krajanského sdružení na „odčinění“ poválečných opatření a odmítání Benešových dekretů jsou s tímto rámcem neslučitelné.
Stejně tak jsou tyto cíle v rozporu s českým právním řádem. Benešovy dekrety jsou součástí ústavního pořádku České republiky a poválečné konfiskace jsou považovány za uzavřenou právní otázku. Český stát opakovaně deklaroval, že žádné restituční ani jiné nároky z této oblasti nepřipouští. Programové požadavky Sudetoněmeckého krajanského sdružení, které tato opatření označují za „bezpráví“ a požadují jejich „odčinění“, jsou tedy neslučitelné s českým ústavním rámcem.
Nesoulad s politikou SRN i EU
Rozpor však existuje i vůči oficiální politice Spolkové republiky Německo. Německo uznává poválečné hranice, nepodporuje žádné majetkové nároky vůči České republice a považuje česko‑německou deklaraci za závazný rámec vzájemných vztahů. Revizionistické požadavky Sudetoněmeckého krajanského sdružení nejsou v souladu ani s postojem německé vlády, která se od podobných snah dlouhodobě distancuje.
V kontextu poválečného uspořádání Evropy představují cíle Sudetoněmeckého krajanského sdružení extrémní pozici. Poválečný řád stojí na uznání výsledků druhé světové války, respektování hranic, uzavření majetkových otázek a odmítnutí revizionismu. Požadavky sdružení tyto principy zpochybňují a otevírají otázky, které jsou v Evropě považovány za definitivně vyřešené. Z tohoto hlediska jde o postoje, které se nacházejí mimo evropský konsenzus a které jsou vnímány jako revizionistické vůči základům poválečné stability.
Sněm Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně je extrémní krok
Právě proto je konání sněmu Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně považováno za krajně nevhodné a provokativní. Brno je místem, které je historicky spojeno s poválečnými událostmi, včetně tzv. brněnského pochodu smrti. Symbolická citlivost tohoto prostoru je mimořádná. Sjezd organizace, která zpochybňuje poválečné právní akty a požaduje jejich „odčinění“, je vnímán jako krok, který jde proti oficiálním postojům České republiky i Německa a proti právnímu rámci, na němž stojí poválečné uspořádání Evropy. Lze jej proto interpretovat jako gesto, které působí vůči České republice konfrontačně a které zbytečně otevírá staré rány, místo aby přispívalo ke smíření.
Čtěte také:
Naše nestátotvorná opozice se kolem sjezdu landsmanšaftu v Brně trochu zamotává
Landsmanšaft v Brně? Všichni jim prý jen škodili…
Sraz Landsmanšaftu aneb Proč asi zveme Sudeťáky do Brna?
