Od stávky v České televizi na přelomu let 2000 a 2001 uplynulo již více než čtvrtstoletí, a tak někteří aktivističtí zaměstnanci spolu s kolegy z Českého rozhlasu zřejmě nabyli dojmu, že už se dlouho nestávkovalo a že už je tedy nejvyšší čas.
Jako záminku si vzali návrh vlády na zrušení televizních a rozhlasových poplatků a převedení financování do státního rozpočtu. Argumentují, že to prý bude mít negativní vliv na „nezávislost“ veřejnoprávních médií. Hloupější argument si ale nemohli vymyslet. Vždyť stejně jako minulá vláda poplatky zvýšila a rozšířila okruh jejich plátců, současná vláda mohla udělat krok zpět a poplatky výrazně snížit. Že by se snad tedy „televizáci“ a „rozhlasáci“ zalekli, až se jim nejen na ty začerněné smlouvy podívá Nejvyšší kontrolní úřad?
Ať už „boj“ o ČT a ČRo dopadne jakkoliv, já to vidím už léta stále stejně. Tak např. v souvislosti s volbou nových členů Rady ČT v roce 2020 jsem v článku Kdo sbalí spacáky a potáhne na Kavčí hory? upozorňoval, že stávající osazenstvo ČT zvýhodňuje i precedens z přelomu let 2000 a 2001, kdy se po řádném zvolení nového generálního ředitele Radou ČT část redaktorů zpravodajství proti němu vzbouřila a s podporou některých politiků prakticky ovládla Českou televizi. A že nikdo z kompetentních představitelů státu tehdy nenašel odvahu k vydání příkazu Útvaru rychlého nasazení (URNA), aby na Kavčích horách vymohl dodržování zákonnosti.
V souvislosti s odvoláním Hany Lipovské z Rady ČT v roce 2021 jsem v článku Česká, tedy „jejich“ televize? zmínil, že působení Hany Lipovské v Radě ČT nebylo marné, neboť šla správným směrem. Bylo jasné, že „veřejnoprávněsoukromý“ moloch, který si dle zákona říká Česká televize, naléhavě potřebuje vyvětrat.
Televize „na bankrot“
Občané musí mít právo Českou televizi neplatit, pokud ji nesledují. Tento názor jsem publikoval ve stejnojmenném článku v roce 2023. V zatím posledním článku Už aby to bylo z letošního dubna jsem reagoval na slova Milana Fridricha z ČT, který prohlásil, že pokud by letos začala platit novela zákona, bude veřejnoprávní televize „na bankrot“.
K pokusům o vysvětlení důvodů stávky plánované na 22. června nepřispěly ani infantilní výroky nejviditelnějších protagonistů z obou jmenovaných médií. Až mě napadlo, zda nejsou najati těmi, kteří Českou televizi a Český rozhlas nemají rádi a usilují o jejich zrušení. O moc duchaplnější nebylo ani vystoupení některých herců – členů činohry Národního divadla.
Pokud by to takto pokračovalo i v následujících dnech, týdnech a měsících, nedá se vyloučit ani to, že se tato média postupně sama zdiskreditují natolik, že nakonec budou zrušena. Neboť na to, co zejména v současné době předvádějí, by dle mého názoru neměly dostávat ani korunu.
Čtěte také:
Politický týdeník: ČT se po 25 letech opět chystá stávkovat
Odpověď Rady České televize na stížnost po čtvrt roce: Kdo má pravdu?
Věřme vědě České televize, i kdyby se pletla. Vyplatí se nám to!
