Studie ztráty české suverenity aneb konkordát

Poté, co naše vláda odevzdala část národní suverenity armádě USA a podepsala českému etniku nevratný demografický regres masmigračním paktem, pokusila se ještě navíc umožnit kanonickému právu, aby se vlámalo do našeho ústavního pořádku. Stalo se tak, když silou protlačila konkordát (neboli smlouvu se Svatou stolicí) skrz Sněmovnu i Senát.

Nikdo z vládního tábora přitom nemůže říci (na rozdíl od aktuální bitcoinové kauzy), že nebyl varován či o rizicích nevěděl. Nejen ve Sněmovně, ale na akci svolané veřejně do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kde se uskutečnil kulatý stůl na téma „Smlouva se Svatým stolcem – přínos, nebo riziko?“ bylo vzneseno mnoho zcela zásadních výhrad.

Posila pro predátory?

Zazněly zde silné obavy týkající se možného zvýhodnění katolické církve na úkor jiných náboženských komunit a potenciálního ohrožení sekulárního charakteru státu. Diskuse se zaměřila na historický kontext a neúspěšné pokusy o uzavření podobné smlouvy v roce 2003, kdy Poslanecká sněmovna odmítla ratifikaci. Současná smlouva byla označena za ještě rizikovější než ta předchozí. Mnohé sporné aspekty smlouvy zůstaly nevyjasněny, protože časově omezené zasedání se soustředilo především na jeden z nejvíce znepokojivých bodů.

Ten se týkal reprezentantů organizací zastupujících oběti sexuálního násilí. Konkrétně vystoupili JUDr. Daniel Bartoň, LL.M., Ph.D. z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy a jeden z mála našich nepodjatých odborníků na kanonické právo, nebo emeritní církevní soudce ICLic. Mgr. Jan Rozek. Ten dokonce sdílel osobní zkušenost se sexuálním násilníkem z řad katolického kléru a prožitky obětí: „Osobně jsem se setkal s desítkami obětí a stovky mi volaly. A ty příběhy nechcete slyšet. Trhá to srdce. Predátoři si pečlivě vybírají oběti a postupně je připravují na zneužívání,“ popsal. Nic z toho nebylo vzato vládními politiky v potaz.

Takováto situace je obzvláště znepokojující, protože církev má mít důvěru veřejnosti, že bude chránit jak svou vlastní morální integritu, tak bezpečnost a práva lidí, kteří jí důvěřují. Pokud konkordát poskytuje církvi prostor pro samoregulaci nebo vlastní vyšetřování bez adekvátního dohledu ze strany státu, může to vést k tomu, že případy sexuálního zneužívání budou zameteny pod koberec. To by nejen vážně poškozovalo oběti, ale může to i posílit nedůvěru veřejnosti v církev jako instituci.

Důležitým aspektem je i to, že konkordát může některé otázky, jako je odpovědnost za činy pastoračních pracovníků, považovat za otázky, které by měly být řešeny v rámci církevní jurisdikce, nikoliv podle našich současných státních zákonů.

Mohou nastat situace, kdy církev nepřijme dostatečnou odpovědnost za své členy a spolupracovníky, což je nejen neetické, ale i nelegitimní. Je tedy nezbytné, aby církve v rámci svých vztahů se státem podléhaly stejným pravidlům a právním normám jako jakékoliv jiné instituce, zejména pokud jde o ochranu práv jednotlivců a zajištění spravedlnosti pro oběti zneužívání.

Pro současnou debatu o konkordátu je tedy zásadní otázka, jakým způsobem se stát zaručuje, že církve nebudou mít prostor k obraně svých zneužívajících pracovníků na úkor obětí a že bude garantováno, že právní rámec bude chránit každého jednotlivce, bez ohledu na jeho vztah k náboženské organizaci. Tato problematika ukazuje, že konkordát může být nejen politicky, ale i morálně neudržitelný.

Zavlaje znovu husitský prapor?

Hluboko po půlnoci prošel nesvatý konkordát v prosinci 2024 na jakési černé politické mši prvním čtením Sněmovny za vzácné shody opozice s vládní koalicí, které se podvolili zcela všichni s výjimkou pouhých tří poslanců z řad opozice. Do druhého čtení vstoupil přes extempore v Senátu 6. března tohoto roku. Nejenže byl na obou jednáních českými zákonodárci chválen i schválen, ale dokonce se jeho senátním zastáncům podařilo zamezit i přezkumu Ústavním soudem.

Lobbista Jiří Koníček, prezident Moravsko-slezské křesťanské akademie, tomuto vlastizrádnému činu senátorů z divácké galerie osobně požehnal. Odcházeli jsme tehdy s doktorem Rozkem v naprosté depresi. Bylo nám jasné, že klerikálové, kteří získali díky církevním restitucím neomezené prostředky na svou protinárodní činnost, mají navrch. Naštěstí se někteří parlamentní zákonodárci vzepřeli a prosadili přes odpor církevních lobbistů, že smlouva přeci jen k Ústavnímu soudu doputovala.

Došlo k tomu na poslední chvíli, neboť je prezidentského typu, takže po jejím podpisu prezidentem už by nebylo možno k přezkumu přistoupit. Po napjatě očekávaném dobrozdání soudců se vše rozhodne právě na Hradě. Odmítnutím podepsat tuto ne svatou, a především pro ČR zcela nevýhodnou smlouvu, by se tak prezident mohl zařadit po bok Tomáše Garrigue Masaryka, který na protest proti ní kdysi dokonce vyvěsil na Hradě husitský prapor.

Pokud však bude konkordát schválen, mimo jiné i díky úspěšné snaze o utajení obsažených právních pastí před širokou veřejností, lze již nyní prohlásit pochmurnou předpověď. Nadnárodní síly opět jednou uspěly a prosadily svou vůli na úkor občanů našeho státu. Za jejich vítězství zaplatíme my všichni. Doslova, protože konkordát nemusí směřovat jen k větší beztrestnosti sexuálních predátorů v kléru, ale má za cíl také naplnit vyprázdněné pokladny samotného Vatikánu, který se po smrti papeže Františka nachází v ještě zadluženějším stavu, než když ho přebíral.

Pod čarou ponoru naší státnosti ještě pár aktuálních vět. V těchto dnech se jeden z hlavních bojovníků římské obedience, církevní lobbista Jiří Koníček, sám diskvalifikoval. Jan Rozek k tomu řekl: „V olomouckém arcibiskupství, v tom, odkud znáte nechvalně proslulého kněze Mertu, tak z toho arcibiskupství pochází jeden z hlavních lobbistů vatikánské smlouvy; osobně jsme se s ním potkali při hlasování v Senátu, kdy tento člověk, pan Koníček, kněz Olomoucké arcidiecéze, přímo při hlasování žehnal senátorům, z nichž někteří povstali a křižovali se. Tak tento lobbista Vatikánské smlouvy, která může umožnit pedofilům snadněji v církvi zneužívat děti, tenhle člověk je sám prověřován arcibiskupstvím olomouckým ohledně sexuálních přečinů.“ Osobní prohlášení doktora Rozka můžete zhlédnout zde.

Čtěte také:
Beránek boží, nebo smlouva s ďáblem? Díl první
Beránek boží, nebo smlouva s ďáblem? Díl druhý
Beránek boží, nebo smlouva s ďáblem? Díl třetí
Beránek boží, nebo smlouva s ďáblem? Díl čtvrtý