Svět ekonomiky míří zpět k národním zájmům

Dnes už skoro legendární Trumpova tabulka recipročních cel znamená jen jistou akceleraci této změny – nebo jinými slovy přechod od slov k činům. Nicméně byl to právě Donald Trump, který už ve svém prvním období změnu globálního systému nastartoval, ovšem objektivní okolnosti mu nedovolily ji dotáhnout dál. Jeho podivně zvolený nástupce v ní sice částečně pokračoval, nicméně věren svému liberálně demokratickému přesvědčení se soustředil na veřejné výdaje a na nám tak neblaze známou dotační ekonomiku na dluh. Tím se dostáváme k meritu věci, tedy ke střetu liberálně demokratického přístupu k ekonomice v konfrontaci s národně konzervativním.

MAGA jako konzervativní ekonomická revoluce

Světovým protagonistou je nepochybně právě Donald Trump, hlavně prostřednictvím jeho hnutí MAGA (Make America Great Again). Na rozdíl od svých předchůdců – jak z republikánského, tak zejména z demokratického tábora – se neopírá o finanční polosvět a globalizaci světového obchodu, ale míří zcela opačným směrem. Svou ekonomickou politiku zaměřuje jednoznačně na soukromý sektor, kterému chce pomoci levnými energiemi, nastavením příznivého investičního prostředí pro domácí průmyslovou výrobu, nízkými daněmi a odbouráváním celé škály regulatorních opatření.

Je si však vědom skutečnosti, že pouze domácí reformy za současného stavu světové ekonomiky nestačí. Deindustrializace Spojených států dosáhla kritických rozměrů a jejich postavení nesmírně utrpělo. Po druhé světové válce produkovala Amerika 50 procent světového HDP, dnes sotva 25. Země každým dnem ztrácí pozice, její schodek obchodní bilance i celkový rozpočtový deficit nabývá obludných rozměrů. Odklon od domácí průmyslové výroby a její přemístění do zemí s nižšími náklady (zejména na pracovní sílu) způsobily vylidňování velkých území, kde bují sociální patologie včetně rozpadu rodin, pád střední třídy do neřešitelných dluhů, nárůst počtu drogově závislých a s ním ruku v ruce kriminality.

Průmysl dává zemi sílu

Amerika potřebuje vrátit do země výrobní kapacity a zajistit jim schopnost uplatnit zejména průmyslovou produkci na velkém domácím trhu a mít reálnou šanci exportovat. V současnosti se průmysl podílí na americkém HDP pouhými 10 procenty. Proto Trump vyzývá velké firmy, aby stavěly své nové továrny v Americe. A to je nabídka lákavá především díky cenám energií, které jsou v Americe oproti Evropě až pětkrát nižší. S nižším zdaněním a se stále ještě kvalitní pracovní silou a pokračující deregulací je zřejmé, že má co nabídnout. A samozřejmě také s možností vyhnout se tarifům, tedy clům, protože současná celní válka k jejich snížení nejspíš nepovede. A začíná se to dařit. Generální ředitel farmaceutického kolosu Amgel Robert Bradway oznamuje investici miliardy dolarů v Columbusu v Ohiu díky „politice Trumpovy administrativy“. A řada dalších.

Pro Spojené státy krajně nepříznivou ekonomickou situaci nelze změnit kosmetickými změnami v mezinárodním obchodě, ale jeho zásadní transformací postavenou na jasně definovaných národních zájmech – tedy něčem, co je v zásadním protikladu ke globalizaci, a co je také charakteristickým znakem národně konzervativního přístupu. Trump si je dobře vědom rizik, která pokračující prohlubování ekonomických problémů Ameriky nutně přináší. Oprávněně z nich viní současný model světové ekonomiky, založený na globalizaci, která nebere ohled na národní zájmy a která je ochotna je v souladu s liberálně demokratickým přístupem obětovat. To je pro národní konzervatismus nepřijatelná tendence, proti níž je třeba se razantně postavit.

Přepálený dolar

Amerika je – pokud jde o ekonomický růst a ekonomickou bezpečnost – v posledních třech dekádách tím poraženým. Ztratila postavení dominantní světové velmoci. Je stále bohatá, ale je už jen jedním z velkých hráčů ve světové ekonomice. Zemí, která nejvíce profituje ze současného uspořádání světového obchodu, je nepochybně Čína, jejíž export (především právě do Spojených států) se zvyšuje ročně až trojnásobně.

Státy EU orientované na vývoz, jako je hlavně Německo, si také ukousnou slušný krajíc benefitů. Export do Ameriky jim přináší dolary, které většina států hromadí jako svou rezervní měnu, čímž jej stále posilují. V současnosti je přibližně 60 procent měnových rezerv ve světě právě v dolarech. Dolar proto ve zmiňovaném období posílil o více než 30 procent, což je pro americký export smrtící. Standardním krokem by se jevilo oslabení amerického dolaru na úroveň, která by odpovídala síle tamní ekonomiky, tedy objemem amerického zboží, které prochází ostatními zeměmi, a jeho kvalitou ve srovnání se zbožím z jiných zemí.

V současnosti je dolar mimořádně nadhodnocen právě poptávkou po něm jako po rezervní měně. Chtějí jej centrální banky, státní pokladny, investiční fondy a další velcí, střední a koneckonců i menší investoři. Vzhledem k silnému a na Trumpově administrativě nezávislému postavení americké centrální banky FED se možnost měnové manipulace s dolarem jeví jako nepravděpodobná. Dolar tedy zůstává nadhodnocen a konkurenční měny jako čínský jüan nebo evropské euro jsou naopak podhodnoceny.

Celý text najdete v měsíčníku TO číslo 5