Zastupitelstvo města Brna zaujalo k sudetoněmeckému sněmu konanému ve dnech 22. až 25. května 2026 v moravské metropoli alibistický postoj. Ve svém usnesení ze 14. dubna konstatovalo, že žádným způsobem sněm landsmanšaftu neorganizuje, nepodporuje ani nezajišťuje. Na druhé straně podpořilo organizátora akce, Meeting Brno, pro letošek i na další dva roky dotací 9 milionů korun.
Chybí veřejná debata
Přípravy sněmu Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně probíhají skoro v informačním vakuu. Tento stav je výsledkem kombinace politické opatrnosti, mediální zdrženlivosti a nízké veřejné informovanosti. Právě tato trojice faktorů vytváří situaci, v níž může malá, dobře organizovaná skupina prosadit krok, který je v očích části společnosti symbolicky velmi závažný, aniž by kolem něj proběhla otevřená a srozumitelná debata.
Závažnost události spočívá hlavně v její symbolice. Dotýká se nejcitlivějších vrstev české historické paměti: rozpadu Československa v roce 1939, role části sudetoněmecké politické reprezentace, okupace, poválečného odsunu i poválečného uspořádání Evropy. Pro mnoho lidí v Česku je tato historie stále živá a citlivá. „Návrat“ krajanského sdružení na území, odkud byli jeho předci odsunuti, může být vnímán jako gesto, které otevírá staré rány nebo vyvolává obavy z reinterpretace minulosti. Zároveň má akce i zahraničně politický rozměr: česko‑německé vztahy jsou strategické a jakýkoliv incident či nedorozumění může mít dopad na politickou atmosféru.
Stačí absence odporu
Konání sněmu landsmanšaftu v Brně má vysoký konfliktní potenciál, proto jej politici nekomentují. Podpora může být doma kritizována jako zrada, odmítnutí lze v zahraničí interpretovat jako uzavřenost nebo nacionalismus. Nejbezpečnější strategií je proto mlčet. Veřejnost tím pádem ovšem nedostává žádné vysvětlení ani kontext.
Média hlavního proudu se tématu spíše vyhýbají, protože jde o historicky složitou problematiku, která se obtížně vysvětluje. Kromě toho se jedná o věc politicky choulostivou, náchylnou k obvinění z podjatosti. Výsledkem je, že novináři čekají, jestli dojde ke konfliktu.
Veřejnost se o téma málo zajímá, jelikož není přítomné v každodenních zprávách, a proto k němu neexistuje ani širší občanská debata. Bez informací ovšem nevzniká ani tlak na řešení.
V takovém prostředí má organizovaná menšina výrazně větší vliv než neorganizovaná většina. Meeting Brno má jasný cíl, dlouhodobé kontakty, lokální kulturní prestiž, podporu regionálních zahraničních partnerů a žádnou silnou opozici. Za všeobecného mlčení a slabé vědomosti stačí absence odporu.
Sněm by být neměl
Ticho kolem sněmu v Brně s sebou nese riziko, že veřejnost bude touto akcí zaskočena a zareaguje velmi vyhroceně. Pokud se téma nekomunikuje postupně a srozumitelně, může nastat situace, kdy se většina lidí o sněmu dozví až v době jeho konání, bez kontextu a bez vysvětlení. V takovém okamžiku se může objevit frustrace, nedůvěra a oprávněný pocit, že se něco děje „za zády veřejnosti“. Paradoxně tak ticho, které mělo zabránit konfliktu, jej naopak vyvolá.
Konání sněmu v Brně je závažné nejen svou symbolikou, ale i způsobem, jakým se o něm mlčí. Informační vakuum není jen kulisou. Zřetelně ukazuje, že se jedná o příliš komplikovanou a citlivou záležitost. Od Meeting Brno by proto bylo nejrozumnější, kdyby sněm landsmanšaftu odložila na neurčito.
Čtěte také:
Rizikový sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu: Brno bylo vybráno záměrně
Landsmanšaft v Brně? Všichni jim prý jen škodili…
Benešovy dekrety jako úlitba i obětina?
