S hlubokým zármutkem jsme přijali zprávu, že nás navždy opustil pan Jiří Macků – promovaný novinář, spisovatel, sportovec tělem i duší a dlouholetý redakční kolega Deníku TO, s nímž spolupracoval především jako autor fejetonů.
Jiří Macků patřil k lidem, kteří žili naplno a bez kompromisů. Sport byl přirozenou součástí jeho života od mládí – věnoval se atletice, hrál fotbal, později se stal fotbalovým rozhodčím, a ještě v pětasedmdesáti letech nastupoval za Prahu 8 v pétanque. Stejnou vášeň, s jakou se hýbal na hřišti, vkládal i do své novinářské práce. Profesní dráhu zahájil v redakci Rozvoje v Rakovníku, později působil jako redaktor pražského sportovního časopisu GÓL, kde zúročil nejen své znalosti, ale i cit pro jazyk a pointu.
Jiří byl celoživotním milovníkem zvířat a přírody. Jeho domov nikdy nebyl prázdný – sdílel jej se psy, kočkami, papoušky a celou řadou terarijních svěřenců: hady, gekony, agamami, želvou, mlokem i akvarijními rybičkami. Stejně otevřené srdce měl i k lidem, i když – jak s upřímností sobě vlastní říká jeho dlouholetá kamarádka Jana, která s ním de facto strávila poslední chvíle jeho života – byl Jiří „těžký cholerik“. Právě jeho výbušná povaha mu občas komplikovala osobní život, stejně jako neochvějné hájení pravdy, kvůli němuž měl potíže už v minulém režimu. Nikdy však neuhnul ze svých zásad.
Mezi jeho nejznámější knihy patří tituly jako Hrajte jako mistři (1980), Aféry fotbalových trávníků (1997), Kronika českého fotbalu 1+2 (1997, 1998), Osudové koncovky (2014), a zejména Pražská Letná: obdivuhodné sportovní století 1860-1960 (2015).
Fejetony o světě kolem nás bez příkras
Pro čtenáře Deníku TO zůstane Jiří Macků především autorem fejetonů – textů osobitých, ironických, místy jízlivých, ale vždy lidských a poctivých. Psával o světě kolem sebe tak, jak jej viděl: bez příkras, s nadhledem i vášní, která byla pro něj typická.
Čest Vaší památce, pane Jiří. Je mi ctí, že jsem Vás mohl poznat a spolupracovat s Vámi – editovat a vydávat Vám články, a to doslova až do Vašeho posledního řádku. Věřím, že nyní se tam nahoře skvěle bavíte, se všemi těmi trenéry zvučných jmen, a že se opět proháníte po fotbalovém trávníku, se všemi těmi legendami, které jste měl tolik rád a které jste tolik obdivoval.
Vážení čtenáři, připomeňte si Jiřího fejetony, které nejlépe připomenou jeho hlas, humor i nezaměnitelný pohled na život…
S přispěním Jany Votočkové
