Vlny násilností a rabování se ve Francii a v Itálii účastnili vedle radikálních levičáků také mladí migranti. Podle některých komentářů jde o projev jejich zoufalství z hrozivé sociální situace v imigrantských čtvrtích a absence naděje na její zlepšení. Takže jde vlastně o oběti.
Mají jimi býti především migranti z „nekompatibilních kultur“, jak se eufemisticky říká muslimům. Přičemž nejenom ti, kteří přišli v poslední migrační vlně, ale také potomci těch, kteří se zde usadili už před desetiletími. Prostě osoby s „migračním pozadím“.
Ti, co se snaží rabující migranty omlouvat a dělat z nich oběti, se přitom tváří, jako by tito lidé přišli na starý kontinent plni upřímné touhy začlenit se do většinové společnosti, přizpůsobit se „západnímu“ způsobu života a přinejmenším respektovat (nebo ještě lépe přijmout) „západní“ hodnoty. Jenomže „zlá“ většinová společnost je přes veškerou jejich snahu odmítla vzít mezi sebe a odsoudila je tak k životu v uzavřených muslimských komunitách, ve kterých se šíří chudoba a beznaděj. Takže prý teď není divu, že se bouří a sahají k násilí. Tady už zkrátka chybí jenom to, aby někdo přišel s tvrzením, že za této situace mají vlastně na rabování právo…
Myslím, že je naprosto zjevné, jak je tento příběh falešný a jak málo odpovídá realitě. Ochotu muslimských migrantů se integrovat vidíme v přímém přenosu, kdykoliv se podíváme směrem na západ od našich hranic. Dokumentuje ji mimo jiné i to, že jen necelá polovina z nich se dokázala naučit jazyk, kterým se mluví v zemích, do kterých přišli. A místo toho, aby se oni přizpůsobovali pravidlům a zvyklostem, které v nich platí, sledujeme pravý opak. Velká část z nich volá dokonce po zavedení muslimského práva šaría. Z jídelníčků ve školách pak mizí vepřové maso, oslavy Vánoc se mění na oslavy „zimních svátků“ a prostory, kde se konají tradiční vánoční trhy, připomínají nedobytné pevnosti. A dalších konkrétních příkladů toho, jak si „Západ nenechává ničit své hodnoty a způsob života“, bychom našli celou řadu.
Nicméně na tvrzení, že „Západ“ má na řádění migrantů svůj díl viny, přeci jen něco pravdy je. I když v jiném smyslu, než tvrdí ti, kteří z nich dělají „zoufalé oběti“. A v čem tedy vina „Západu“ spočívá?
V tom, že jeho úsilí migranty integrovat se omezilo na prázdné kecy politiků o tom, že ti, kteří integraci odmítnou, poputují ze starého kontinentu tam, odkud přišli. Často pak šlo o ty samé politiky, kteří místo aby po migrantech bezpodmínečně integraci a respekt k „západním“ kulturním zvyklostem vyžadovali, strkali před problémy hlavu do písku, a navíc umlčovali ty, kteří na nebezpečí této pštrosí politiky upozorňovali. Svůj díl odpovědnosti však mají také občané zemí nejvíce zasažených migrací. Jsou to totiž právě oni, kdo těmto politikům opakovaně svěřovali osud svých zemí do rukou.
„Západ“ přitom nemá žádný recept, jak problém s migranty řešit. K ochraně vlastních hranic nemá dostatek vůle a jediné řešení, které je schopen vymyslet, je přerozdělovat migranty z „nekompatibilních kultur“ do zemí, které zatím nejsou jejich přítomností tolik zasaženy a kde je díky tomu na ulicích ještě bezpečno. K čemuž mu dokonce pomáhají i někteří politici z těchto zemí. Jako jsme to viděli i u nás za vlády Petra Fialy mající neoddiskutovatelnou „zásluhu“ na přijetí migračního paktu, který právě takové přesuny migrantů umožňuje.
Při pohledu na vlnu násilí a rabování ve Francii a Itálii doufejme, že zůstane jen na papíře…
