Nejlepší lingvisté už 20 let dřou na našem genderovém obrození. Čeština je ale příliš tvrdý oříšek

Něco na tom bude. Jak se lze dočíst v tomto článku, Národní kontaktní centrum – gender a věda, spadající pod Sociologický ústav AV ČR, se tímto problémem zabývá již dvacet let. Jistě si dovedete představit, jaká to musí být fuška. Za tu dobu jistě museli/y proniknout do problému, jenže se zřejmě potýkají se stejným problémem jako Fialova vláda: pracují výborně, a protože dřou jako koně, nemají čas to vysvětlovat lidu.

Přitom je jimi navrhované řešení zcela jednoduché – stačilo by akci pojmenovat jinak. Jak se dále dočtete, název „Noc vědců“ totiž „…implikuje vědu jakožto ryze mužské prostředí a změna by tak podpořila rovnost ve vědě.“ Zmizí název, zmizí problém. Jenže tím to určitě neskončí. Čirou náhodou jsem nalezl další maskulinní web Vědátor, který by bylo záhodno přejmenovat, protože ve vědě musí být rovnost. Z toho kouká dalších dvacet let usilovné práce. Nemluvě o výskytech v Knize obličejů, TyTroubo a jiných sítích, kde bude navíc nutné dohledávat vlastníky, což znamená nabírání nových pracovníků/nic či úředníků/nic. Přesně podle Parkinsonových zákonů.

Může nám pomoci lingvistika?

Lingvistika nám může nabídnout pohled z jiného úhlu. Množné číslo rodu mužského se v této souvislosti běžně chápe jako všeobjímající kategorie, kdežto ostatní tvary mají své specifické zaměření. Vezměme si například článek Pokud většina nevolí tak, jak chci já, jsou voliči hloupí. Autor zde ironizuje nositele narcistického pohledu vůči plebsu, což je duo Marek Hilšer a Tomáš Halík, ale podstatné je použití slova „voliči“.

I čtenář tím chápe všechny, kdo mají volební právo. Tedy muže, ženy, osoby trans, netrans, binární, ternární – prostě všechny. Kdyby autor řekl „voličky“, týkalo by se to pouze žen. Stejně tak vám Google na heslo „šest miliónů Židů“, vrátí přes tři tisíce výskytů, kdežto na heslo „šest miliónů Židů a Židovek“ nedostanete nic. O nacistech je známo, že během holocaustu nezabíjeli jen židovské muže. Kategorie Židé zde zahrnuje Židy (muže), Židovky, položidy, položidovky, seniory, děti, trans, netrans – prostě všechny.

Zvlášť úsměvné je, když sami zastánci genderové rovnosti z Národního kontaktního centra pro genderovou vědu píšou: „Přejmenovat událost požadují odborníci zejména proto, že… blablabla…“. Kde jsou odbornice? I oni mají někde uvnitř zažité, že odborníci jsou muži i ženy, přestože lze očekávat, že tam budou muži v menšině. Takto by lingvistika mohla sehrát pozitivní genderově historickou roli.

Pokud ne tak co?

V opačném případě si podobně, jako naši předkové v době národního obrození, budeme muset projít tvorbou nových slov a termínů, a protože půjde o novotvary genderově progresivní, můžeme ji nazvat dobou genderového obrození. Nejmenší problém budeme mít se slovy, která jsou shodná pro všechny rody: mluvčí, kočí, krejčí. Sem patří i strategicky komunikativní kategorie, jako jsou svině či prase, které jsou přes svůj gramatický rod genderově univerzální a lze je tedy použít vůči komukoliv. Zde není nutné vytvářet nic. Jelikož alternativní gendery upřednostňují rod střední, nabízí se pro ně strategický termín sele či hovado, aby se necítili/y ukřivděni/y.

U většiny slov budeme muset poněkud krkolomně uvádět „vědci, vědkyně + ještě něco“ nebo „voliči, voličky + ještě něco“, kde ono „něco“ musí být vyhrazeno ostatním genderům, abychom vyhověli politické korektnosti a hodnotově inkluzivní politice Evropské unie.

Máme dvojici blb-blbka, ale termíny idiot, debil či imbecil jsou vyhrazeny jen pro muže. Zde budou muset genderoví lingvisté zapracovat, protože se stoupajícím počtem nemužů ve veřejném prostoru nemáme ty s nižší inteligencí jak titulovat. Naopak strategické oslovení „ty stará rašple“ nemá odpovídající maskulinum.

Kdo to bude dělat?

Byrokracie. Přesně jak to popsal již v roce 1957 profesor Parkinson ve své slavné knize „Zákony profesora Parkinsona“. I on, stejně jako kněžna Libuše, viděl město veliké, jehož kancelářské budovy hvězd se budou dotýkat. Hned v první kapitole říká: „Úředník má zájem na tom, aby rozšiřoval počet svých podřízených…“. Proč? Aby mohl být povýšen. Bez přiměřeného počtu podřízených to nejde. Úměrně tomu musí vymyslet a následně vykazovat přiměřené množství práce. Bude-li dostatečně sofistikovaná, nebude jí nikdo rozumět a nikdo se nebude ptát, zda je užitečná. Proto bobtná byrokracie, ale ne její výkon. Např. v letech 1935 až 1954 se koloniální území Velké Británie značně zmenšilo, ale počet úředníků ministerstva kolonií vzrostl z 372 na 1661.

Úředníci Evropské unie dovedli tento systém k dokonalosti. „V Bruselu se kolem evropských institucí točí zhruba stotisícová armáda přenašečů lejster, sepisovačů nařízení, sedičů na poradách, jejich šéfů a ještě vyšších šéfů, tu a tam je mezi nimi nějaká normální účetní nebo mzdová účetní…“ píše bloger Vidlák přímo z Bruselu. Takovým aparátem nedisponuje žádná vláda na světě. Není divu, že zvládne „vykazovat“ regulaci všeho možného i nemožného a že počet odmávnutých směrnic o tuzemském rumu, vysavačích, víčkách od pet lahví, tvaru okurek, banánů či záchodových mís nemá ve světě obdoby. V neposlední řadě je obor genderové gramatiky, tvorby slovních novotvarů a politicky korektní mluvy pro úředníky a aktivisty doslova darem z nebes, ve kterém jsme (západní) svět již dohnali a pomalu začínáme předhánět.

Nemám nic proti konstruktivní kritice a také mám vůči současnému názvu vážné výhrady. Z programu lze totiž vyčíst, že první z akcí „Noci vědců“ začala v Brně ve 14.00. Zde je jádro pudla, protože dvě hodiny po poledni není žádná „noc“, ale „den“. To by se určitě mělo změnit, ale nechci na nikoho tlačit a nehodlám tomu věnovat příštích dvacet let.

Čtěte také:
Jurečka zahájil kampaň před lidoveckým sjezdem plivnutím do tváře genderové rovnosti
Queer menstruace
Progresivističtí svazáci ve škole