Nebezpeční, dezinformační Plochozemci

Občas se však najde někdo, kdo se vyvracením těchto nesmyslů začne vážně zabývat a jejich autorům argumentačně oponovat. V poslední době se to děje třeba v případě tzv. plochozemců. Tedy lidí, kteří jsou přesvědčeni o tom, že Země není kulatá (což tedy opravdu není, protože jde o rotační elipsoid), ale plochá. Textů, které tento zjevný nesmysl vyvracejí, se objevilo hned několik (namátkou zde, zde nebo zde). Při jejich čtení si přitom nelze nevzpomenout na slavný výrok Jana Wericha: „Jestliže se člověk hádá s blbcem víc jak půl minuty, hádají se už blbci dva“. Tak jako je totiž absurdní přesvědčení oněch plochozemců, je stejně absurdní i víra jejich oponentů, že se jim je podaří zvrátit.

Ale budiž. Ať si každý dělá a píše, co uzná za vhodné. Což platí samozřejmě i pro plochozemce a jejich oponenty. Ve společnosti, která se označuje za svobodnou, si totiž může každý říkat co chce, pokud tím neporušuje zákon. Třeba i nesmysly. Plochozemci jsou navíc ve svém přesvědčení v podstatě neškodní a od ostatních vlastně ani nic nechtějí. Nedožadují se například toho, aby mohli o plochosti Země vyprávět dětem ve školách, nebo aby se měnily výukové programy a jejich teorie se dostala do osnov. Stejně jako nepožadují od státu, aby jim na šíření jejich přesvědčení a další „výzkum“ dával peníze. Na rozdíl třeba od těch, kteří za peníze z našich daní po těch školách běhají, oblbují tam děti genderovou ideologií a snaží se ji procpat i do učebnic.

Zase ty dezinformace

O plochozemce se však začali zajímat i „bojovníci s dezinformacemi“. Házejí je přitom do jednoho pytle s klimaskeptiky. Což je samozřejmě ze strany oněch „bojovníků“ neuvěřitelně nehorázný pokus o manipulaci. Tvrzením, že absurdní teorie o plochosti Země je ve své podstatě vlastně jistou analogií klimaskeptických názorů, totiž veřejnosti podsouvají, že stejně absurdní je tedy i kritika mainstreamového přístupu ke změnám klimatu. Jde prostě o snahu tímto způsobem dehonestovat klimaskeptiky a snižovat váhu jejich argumentů nelichotivou asociací s někým, kdo věří něčemu zjevně pošetilému.

Tyto praktiky jsou považované za argumentační faul a ten, kdo k nim sahá, tím na sebe prozrazuje hned dvě věci. Jednak to, že argumentačně nestačí a pak také, že mu vůbec nejde o diskuzi, ale naopak o umlčení toho, kdo argumenty má. Jde o podobnou praktiku, jako když se snaží autory kritických názorů (ať už se týkají globálních témat jako je třeba právě změna klimatu či lokálních, jako je stejnopohlavní „manželství) dehonestovat například napojením na Rusko, nebo nálepkováním jako populistů a extrémistů. V úsilí o vytlačení kritických názorů z veřejné diskuze se zkrátka hodí úplně všechno.

Třeba i plochozemci…

Čtěte také:  Šest desetiletí klimaalarmismu aneb ode zdi ke zdi, Konec vypouštění páry, Návrat socialismu důkazem kulatosti Země, Fialovo vybrušování z prachsprostých lží