Poté, co si němečtí křesťanští demokraté a též vládní liberálové (v šoku ze svého mikroskopického sloupečku podpory v průzkumech veřejného mínění) dovolili tento týden hlasovat pro jakousi právně nezávaznou deklaraci týkající se migrace spolu s démonizovanou AfD, vypuklo v Německu peklo.
Mělo se zato, že jde o historický okamžik, když se dokázali postmerkelovští křesťanští demokraté přenést přes to, že podávají návrh, jenž je zároveň přijatelný také pro pravicovou Alternativu pro Německo, s níž byla pro německý politický mainstream dosud jakákoliv forma spolupráce přísně zapovězena. Nicméně, návrh kupodivu prošel a Bundestag tedy velice těsnou většinou 348 poslanců (ku 345) oficiálně vyzval spolkovou vládu, aby zpřísnila svůj postoj k masové a nelegální migraci, která Německo obzvláště v posledních letech zcela zjevně socioekonomicky, kulturně a především bezpečnostně drtí.
Napříč Spolkovou republikou okamžitě vzplály demonstrace levicových radikálů. Tito rudokošiláči vzali útokem ani ne tak nemovitosti a tváře AfD (které násilně napadají nonstop, prakticky od roku založení AfD), jako budovy a politiky CDU/CSU. Tradičně podjatá či nezastřeně propagandistická média synchronizovaně s pouličními úderkami přitvrdila, aby vyvolala hrůzu a paniku. Poslanci – a z nějakého důvodu tedy především poslankyně – SPD, Strany zelených a Die Linke vyloženě soutěžili v tom, kdo ze sebe na plénu dostane navztekanější projev, strašení koncem demokracie a přirovnávání politiky Merzovy Unie k těm nejtemnějším momentům německé historie. Celá „diskuse“ se pak zvrhla v takovou německou klasiku posledních let – v plédování za zákaz a rozpuštění Alternativy pro Německo.
Hysterie splnila účel
A o čem že se to vlastně hlasovalo? O co šlo? Prakticky skoro o nic. Šlo o symbol. O gesto. O výzvu vládě, jež obsahovala apel na odmítání ilegálních migrantů již na hranicích, usnadnění deportací těch nejproblémovějších případů a obecné posílení bezpečnostních složek a opatření.
Rozpoutané šílenství však své plody skutečně přineslo. O dva dny později, v pátek, když už šlo o věc a hlasovalo se o návrhu podobného obsahu, který už by ale býval přispěl k obratu v německé migrační politice zcela reálně, byl tento návrh podobně těsnou většinou zamítnut. Pro hlasovalo 338 poslanců, proti 350, přičemž se jich pět zdrželo. Předvolební taktika odprezentovat se jako tvrdě antiimigrační politik, který na rozdíl od AfD dosahuje výsledků, lídrovi Unie Friedrichu Merzovi nevyšla. Byl zrazen vlastními lidmi.
Ke zhroucení tohoto pokusu – nikoliv o zrušení multikulturalismu, zastavení migrace a záchranu Německa, nýbrž o úplně nevinné jemné popotáhnutí za záchrannou brzdu, o naprosté minimum – nepřispěl nikdo jiný než bývalá kancléřka Angela Merkelová. Právě ona má přitom na katastrofální bezpečnostní situaci v Německu lví podíl. Merz býval jejím velkým rivalem, kterého se vždycky snažila zbavit a nikdy mu neopomněla pořádně okopat kotníky. Ani tentokrát se nezachovala jinak, propásla skvělou příležitost být zticha a ostře lídra subjektu, jemuž sama tvrdou rukou dlouhé roky vládla, zkritizovala. Vedle toho také v podstatě vyzvala poslance, aby se spolupráci s AfD nadále vyvarovali. Merz Nemerz. A tak se také stalo…
Ještě zkoprněleji než Merz působila však na tiskové konferenci předsedkyně AfD Alice Weidelová, pro kterou je však na druhou stranu výsledek hlasování vodou na mlýn. Její řeč by se dala shrnout slovy: Tak jste to viděli! Teď už nemůže být sporu o tom, kdo je tady jedinou reálnou opozicí.
Otázkou je, jestli vůbec mají (jeden jako druhá) nějaký důvod ke zkoprnělosti… Vládní síly ani komunistická opozice si svou promigrační agitací skoro jistě příliš nepomáhají. AfD je na koni a podobné scény její popularitu dlouhodobě posilují a fungují jako mobilizační impuls, který před volbami strana potřebuje. A Unie? Ta tutéž legislativu – pokud to myslí vážně a upřímně – bez problémů prosadí po volbách, jelikož se očekává její přesvědčivé vítězství. Desítky posledních průzkumů potvrzují její vidinu uspokojivých procentuálních zisků, které se pravděpodobně přelejí minimálně do třetiny křesel Bundestagu.
AfD v průzkumech druhá
Tak třeba lednový průzkum analytiků YouGov výjimečný svým početným vzorkem 10 411 respondentů. Ten CDU/CSU přisuzuje 222 mandátů (oproti dnešním 197). „Druhou třetinu“ židlí v Bundestagu by mohli obsadit sociální demokraté a Zelení s dohromady 217 mandáty (proti dnešním 325). Nejmenší vládní strana FDP by propadla (k dnešku má 91 poslanců). Zbylá křesla by zaplnily protestní strany: druhá AfD se ziskem 146 mandátů (dnes jich má pouze 83) a krajně levicové Společenství Sahry Wagenknechtové, které by se posunulo z nuly na 45 mandátů a pod volební klauzuli by stlačilo konkurenční postkomunistickou Die Linke.
Jak to kdo s Německem – potažmo s Evropou – myslí, se ukáže už za tři týdny. Po odvržení předvolební falše a mlžení, uvidíme, jestli bude Merz statečný, polkne část hořkosti a odporu k AfD a bude svolný k nějaké minimalistické spolupráci alespoň v klíčových existenčních otázkách, o nichž není s levicí a progresivisty řeč. Nebo jestli potlačí křesťanské demokraty zpět ke křivopáteřnímu merkelismu „extrémního středu“ a případnou vládní koalici bude plácat s radikálními levičáky, kteří ho ještě před pár dny přirovnávali ke kolaborantům s nacisty.
Čtěte také:
Němci tlačí na urychlení migračního paktu
Německo je říše ze špatného vtipu
Německo už není špička. Je už jen drahé. Bude nutné to řešit nějakým zeleným kompromisem
To že Merkelova škodí říkali Němci už v roce 2014, když jsem se s nima na tohle téma bavil. Bohužel mezi čtyřma očima a buh ví jak volili. Ale „Merkel muß weg“ opakovali pořád.
Co tahle ropucha na prameni provedla víme všichni a autor správně říká, že promarnila šanci mlčet. Absolutně žádná sebereflexe i když má pazoury od krve jako Albrightová zvaná krvavá madla.
FB Ivan David a PL 01.02.25:
Merz je hustý, prej základna v Indo-Pacifiku a vítězství Ukrajiny, obnovení územní celistvosti Ukrajiny a může si vybrat vstup do NATO.
Merz si může podat ruku s Lipavským a jet SPOLU na dovolenou na Krym.
Citace PL:
Merz také vyjádřil zájem o rozšíření evropské vojenské angažovanosti daleko za hranice regionu. Místo občasného průjezdu německé fregaty by nyní měla v regionu vzniknout evropská námořní základna. Podle Der Spiegel požadavek na „stálou evropskou námořní základnu v Indo-Pacifiku“ pravděpodobně přiměje vedení v Pekingu „napnout uši“.
Předseda CDU zařadil Čínskou lidovou republiku jako součást „revanšistické, antiliberální osy států“, která otevřeně usiluje o systémovou konkurenci s liberálními demokraciemi. Jako další státy jmenoval Rusko, Severní Koreu a Írán. Merz neřekl, co přesně je na čínském chování „revanšistické“. Pokud je známo, ze strany Číny, Íránu a Severní Koreje neexistují srovnatelné snahy o vojenskou kontrolu pobřeží Evropy pomocí námořní základny. Merz také varoval německé společnosti před riziky investic v Číně. „Toto není ústavní stav podle našich měřítek,“ varoval Merz. Společnosti musí „očekávat velké problémy“.
Merz slíbil, že ukončení ruské útočné války proti Ukrajině bude jednou ze strategických priorit vlády, kterou povede. Ukrajina ale musí „vyhrát válku“. „Vítězství“ znamená „obnovení územní celistvosti s vládou, která je demokraticky legitimována při výkonu vlastní státní suverenity“. Ukrajina si také musí svobodně vybrat své politické a vojenské spojenectví.