Sousedovi na začátku října uletěly včely. Koledoval si o to. Bral jim všechen med, který vyprodukovaly, nechal jim jen tolik, aby taktak přežily zimu. Ani úly na jihovýchod, jak to dělají ostatní včelaři, jim nepostavil, aby měly od rána teplo.
A víte, co dělá teď? Místo, aby seděl a zpytoval svědomí, tak chodí a všude rozhlašuje, že si do čtyř let pořídí nové včelstvo. A nejlépe zase nějaké středoevropské plemeno. Pracovité, hloupé, které moc nebzučí a které se ze strachu o život bojí bodnout i když je v ohrožení.
Refrén: Chtěl bych být raketou, ne jak Dana 1 ujetou. Žádný atom v hlavici, jenom úsměv na líci. Kde se dotknu Země, budou mít radost ze mě.
K šesti milionům Afghánců a Syřanů (číslo jsem si vycucal z prstu), známým sníženou adaptabilitou, přibyl v Německu další milion příjemců „Bürgergeld“ z východu. Stejně jako v Česku překypují příslovečnou vděčností a upřímnou touhou vrátit se domů až to všechno skončí.
V zemi, kde má stejně jako u nás člověk platící celý život daně menší hodnotu, než ekonomický migrant, zůstaneme. Pistorius (to je německý ministr obrany) hodlá, díky očekávanému úspěchu, objednat dalších 15 stíhaček F-35. Celkem tedy pořídí 50 těchto dvoukřídlých strojů. Neviditelný „stealth“ letoun Lockheed Martin F-35 Lightning II zapadá do obranné koncepce současné německé armády a splňuje díky svým technickým parametrům základní požadavek Rusů přednesený na jaltské konferenci v únoru 1945, že už nechtějí Němce na svém území nikdy vidět.
Refrén: Chtěl bych být raketou, ne jak Dana 1 ujetou. Žádný atom v hlavici, jenom úsměv na líci. Kde se dotknu Země, budou mít radost ze mě.
Nová vláda ANO, SPD a Motoristů je již sestavená. Čeká se pouze na schválení od mainstreamu a bojůvek v ulicích. Tento týden vyšel jubilejní dvoutisící článek o Turkovi. O případ se již začaly zajímat turecké tajné služby, Lipavský je ve středu pozvaný na tureckou ambasádu.
Je podzim. Kromě padání listí, sběru zelí a přípravy na výměnu pneumatik je mezi Čechy velmi populární také houbaření. Houbařská sezona už ovšem skončila. Houby nerostou. Ani muchomůrky. Jediný hřib zůstal v Praze. Ale nesbírejte ho a ani se s ním nebavte. Je jedovatý už od pohledu.
V Maďarsku, Rumunsku a na Slovensku hořely rafinérie zpracovávající ruskou ropu. Žádné velké téma na palcové titulky. Na žádné titulky. Kam až EU posunula hranici, kde končí odvaha a začíná terorismus? Co všechno ještě v Evropě vylétne do povětří v zájmu svaté války proti Rusku a nezávislosti na jeho fosilních palivech? Jak moc volné ruce mají Ukrajinci a jejich loutkovodiči ve svém boji za spravedlnost? A jak moc je my máme svázané?
Před pár dny se měnil čas. O hodinu zpět. Žádná velká sláva. Evropa by potřebovala posunout alespoň o deset, patnáct let dozadu. Před Merkelovou, Leyenovou, Junckera, Timmermanse a jejich přisluhovače, Jourovou, Nerudovou, Fialu ….
Refrén: Chtěl bych být raketou, ne jak Dana 1 ujetou. Žádný atom v hlavici, jenom úsměv na líci. Kde se dotknu Země, budou mít radost ze mě.
Čtěte také:
Povolební střípky
Můj svět čísel
Úloha Ruska v současném světě
