Tu a tam se dá světová politika přirovnat k šachové partii, v níž zkušený šachista hýbe figurkami způsobem, který lze označit za nadměrně riskantní, ale pochopitelný. A pak jsou strategické herní situace, v níž se zachází ještě o krůček nad propast dál. Tahy se jeví být natolik nelogické, že jim ani velezkušení šachisté nerozumějí. Můžou se jevit natolik iracionálními, až zesílí úvahy, zda nejde o nějakou vyšší formu strategie, jíž prostě běžný smrtelník nerozumí. Nemá šanci chápat. Jako když velmistr Kasparov nakonec prohrál s učícím se počítačem, jelikož ten přenesl úroveň strategie královské hry do nebývalých výšin.
Vojenská počítačová agrese je teď zkoušena v bojích proti teokratickému Íránu, jenže za ní zase stojí jen člověk. Nejednou výjimečný jedině mírou sebelásky nebo patologickou necitelnosti k lidem. Výsledky jsou nasnadě. Došlo k opuštění původní a velmi slibné Trumpovy koncepce na ukončení nesmyslných zahraničních dobrodružství. K čemuž autorovi textu jeden zkušený diplomat řekl: „Pro nás, staré pardály, je mezinárodní chaos trochu únavný; věčné nahoru a dolů, dopředu a dozadu, mírové řečičky a válečná praxe, to se stále opakuje…“
Spousta odborných i laických pozorovatelů je zjevně z trumpovského intervencionismu zklamána a mluví o tom – jako třeba před pár dny specialistka na region Eva Filipi – že pán Bílého domu během prvního funkčního období jednal podstatně koncepčněji…
Shrňme si stávající požár na Blízkém východě s jeho dopady na celý svět takhle. Kdysi byly uvaleny tvrdé sankce na regionální šíitskou mocnost, jež pro Spojené státy nepředstavovala bezprostřední riziko a s níž supervelmoc nebyla ve válečném stavu. Tím došlo k proměnám globálního trhu s energiemi, jelikož Islámská republika patří mezi významné producenty uhlíkatých minerálů.
Následně Američané – mimořádně ovlivnění bezpečnostními zájmy Izraelců – tuto rozlehlou státnost dvakrát v průběhu mírových jednání tvrdě napadli. Chlubně, s gustem zabíjejí tamější nábožensko-politické špičky, likvidují militární i civilní cíle a bohužel při tom rovněž způsobují ekologické katastrofy. Načež jsou části novosvětských elit velmi neprofesionálně překvapené, že Teherán – tak jako v minulosti – uzavírá strategický Hormuzský průliv. Před čímž ostatně i sám dříve varoval v otevřeném dopisu OSN!
Vybuchuje nejen daný region
Nota bene se tu dle názorů mnohých vynořilo právo napadené entity na důslednou obranu. Což však na stranu druhou ještě šířeji otevírá brány pro případné útoky pod falešnou vlajkou, jejichž cílem může být vtažení dalších států do tohoto střetu. Do takříkajíc rychle metastázujícího konfliktu.
Vybuchuje nejen daný region. Logicky lze hovořit o široké hospodářské explozi, jelikož raketově stoupají i ceny komodit na mezinárodních trzích. Důsledkem je ekonomická rozkolísanost široko daleko. A když se situace místo rychlého matu ajatolláhům vyhrocuje, Američané vynášejí „trumf“ v podobě omezení sankcí na íránskou ropu! Čili fakticky prospívají zemi, s níž jsou v (nevyhlášeném) ozbrojeném konfliktu. A současně otevírají cestu k uvolňování protiruských energetických sankcí. Ty byly původně nastoleny proto, aby došlo k co největšímu poškození výbojné Moskvy (ale vlastně i států EU), s níž už Washington po léta válčí v zastoupení.
Rozezlená Íránská islámská republika, jež nejspíš generálně přitvrdí ve svých bezpečnostních krocích, kategoricky odmítá uzavřít příměří, jež jí bylo přes prostředníky nabídnuto. Dokonce oficiálně popírá, že by kdy nabídku obdržela. Trump podle některých zpráv požádal o pomoc i Kreml či jeho spojence Čínu, aby své strategické partnery v Íránu „přivedli k rozumu“. Zároveň tlačí na vlastní evropské a další klienty, nechť ho okamžitě v perské šlamastice podpoří. Ač jinak jejich pomoc samozřejmě vůbec, ale vůbec nepotřebuje!
Velkou šachovnici zasáhl chaos způsobený nerozvážnými tahy muže, který se rád prezentuje jako génius. Trudné následky pro daný region pak přetrvají desetiletí. Nepřímé, ale tvrdé škody přináší protiíránská akce také Ukrajině, co jinak poslední dobou frustrovaně vyhrožuje členům NATO, pod průhlednými záminkami blokuje ropovod Družba a znovu útočí na ruské (exportní) rafinerie. Navíc pochopitelně nesmíme zapomenout ani na nás, takřka satelitní Evropskou unii. Postrádající strategickou autonomii, neschopnou ovlivnit Velkou hru. Celek už léta chřadnoucí…
Čtěte také:
USA versus Írán: Trumpovo „neokonzervativní“ déjà vu
Izrael, Írán, Trump… a dvojí metr opět v akci!
Nová Trumpova „doktrína“ jako naděje pro české euroskeptiky
