Zvláštní zvyklostí dnešní doby je „přeznačkovávání“ historie, hodnot, událostí. V poslední době např. v souvislosti s chystaným sjezdem sudetských Němců v Brně. Současné Německo je jednou z rozhodujících sil v EU, a tak se nový narativ snaží vytvořit dojem, že Německo nebylo hegemonem hrůz druhé světové války. Proč? Protože dnešním nositelem všeho zlého je Rusko.
Narodila jsem se 11 let po válce. Celé dětství a mládí jsem byla krmená válkou, a hlavně naší vděčností za osvobození Rudou armádou. Byli jsme satelitem SSSR. Všechny ty průvody a povinné květnové oslavy jsem nesnášela. Moje babička ze západní části Prahy mi vyprávěla, že nás neosvobodili Rudoarmějci, ale jednotky ROA (Ruská osvobozenecká armáda) generála Vlasova. Aniž bych chápala souvislosti, byla jsem hrdá, že za život má rodina neděkuje Rudé armádě.
Němec a Rus
Nicméně velkou část tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava osvobodili Rusové. Pro mnoho lidí to byla záchrana. Nebylo tehdy větší obavy než z Němců. Po dlouhá léta. Mrtví z druhé světové války, nejen ti na bojištích, ale i ti, kteří skončili ve vyhlazovacích táborech, jsou jasnou připomínkou hrůzy německého fašismu. Dnes však jako by nebylo vhodné o tom mluvit a dostávat tak Německo A. Merkelové a F. Merze do trapných situací. Jsou to přece naši důležití spojenci v EU.
Srpen 1968, invaze vojsk Varšavské smlouvy do ČR. Moje teta, u níž jsem tehdy jako jedenáctiletá ve Frýdku-Místku trávila část prázdnin, mě v noci na 22. srpna vzbudila se slovy: „Bude válka!“ Hrůza z dětství se probudila. O to větší, že válka nyní hrozila od osvoboditelů. Bylo to po hříchu nepochopitelné. Jenže česká reprezentace (na jejíž straně stál mimochodem i náš současný prezident) to nakonec uhrála a válka nebyla. Přišlo jiné zlo – normalizace.
Skok do dneška
Hloubka rozdělení politiky je dnes větší, než jsme vůbec tušili. Naprosto neomylně se sněmovna i ve věci sjezdu sudetských Němců rozdělila, opozice proti koalici. Skoro to vypadá, jako by někdo zavelel: „Pozor, je třeba se ke sjezdu stavět takto!“ Opravdu zvláštní. Nevím, zda se nedočkáme toho, že se ve školách bude učit, že druhou světovou válku rozpoutal Sovětský svaz.
Je opravdu hloupé si ohýbat vlastní historii podle toho, koho dnes považujeme za přítele a koho za nepřítele. Bohužel, takové jsou narativy Evropské unie. A protože současná opozice se bez EU nemůže obejít, musí je přijímat. Nepoškozuje tím jen současné Němce a Rusy, ale hlavně nás. Současná koalice určitě není spásná, není ani tak konzervativní, jak se snažila působit před volbami. Zatím, opravdu zatím je však ve vztahu k EU alespoň tak emancipovaná, že neskáče na každý hozený špek, na každý nový narativ.
Ale třeba to nebude tak horké. Třeba se ještě pobavíme, s lékařem a bývalým kanoistou Lukášem Pollertem.
Čtěte také:
Polský Pochod pro život: Není prezident jako prezident
Maďarské volby: Hlavně odstranit Orbána!
Vzkříšení – vítězství nad smrtí
