Díky technickému pokroku můžeme napřímo sledovat volby prakticky po celém světě. V rozděleném světě, kde spolu bojují dvě vize – konzervativní a liberální. Obě vize mají své ikony, vůdce, proti nimž se ta druhá strana vymezuje. Proto je třeba odstranit Orbána, Trumpa, Fica i Babiše!
Před našimi sněmovními volbami 2021 mi jeden známý velmi emotivně tvrdil: „Hlavně musíme odstranit Babiše. Pak už to nějak půjde!“ Vůbec jsem s ním nepolemizovala, nemělo to smysl. Tehdy se „odstranění Babiše“ povedlo, vítězem voleb se stala koalice SPOLU a vznikla Fialova vláda. Dotyčný byl zřejmě spokojený. Patřil v tu chvíli k té části společnosti, která si to přála. Co ale s tou druhou částí?
Ryba smrdí od hlavy
Jak je toto rčení hluboce zakořeněno v myslích lidí 21. století! Co se dělo v historii, když se někomu nelíbil představitel nějaké společenské koncepce? Bojovalo se s ním, porazil se. Když to nešlo, tak se zavraždil. Caligula, sv. Václav a další. Dnes máme v euroatlantické civilizaci demokracii s volbami. Viktor Orbán byl „odstraněn“ volbami svým protikandidátem Péterem Magyarem. Velmi přesvědčivě. Nicméně voliči Orbána nezmizeli, nevypařili se z tohoto světa. Přesto si to řada příznivců Magyara, a to nejen v Maďarsku, myslí.
Naivita lidí, kteří by chtěli dobro, ale jen to podle své představy, je nebetyčná. Kolikrát jsem slyšela – kdyby už toho Putina někdo zlikvidoval, bylo by dobře. Ostatně pokusy o likvidaci představitelů států, Trumpa či Fica, už jsme viděli v přímém přenosu. Problém je v tom, že dobro není absolutní hodnota. Každý totiž vidíme dobro v něčem jiném. Absolutní hodnotou je naopak svoboda. Jen v prostoru svobody se mohou různé představy „dobra“ férově utkat. To se zatím děje ve svobodných volbách, i když i v této věci mají majitelé dobra různé představy, jak nám to vylepšit tím, že místo přímých, tajných voleb bychom mohli mít korespondenční.
Stvořitel je jen jeden
I u nás je po sněmovních volbách, a i u nás je společnost stále nesmiřitelněji rozdělena. Tentokráte byl „odstraněn“ Fiala. Jenže ta část společnosti, která patří k bývalé koalici, nezmizela, nevypařila se. Slyšíme ji na demonstracích „chvilkařů“, slyšíme ji v politických debatách, dokonce i v diskuzích rodinných. Je to v pořádku, pokud opoziční názory respektujeme. To se však příliš neděje, když jsme přesvědčeni, že jsme držiteli dobra. Je však jen jediný stvořitel všeho dobra. Ten, kterého právě liberální společnost vyhání. A je jedno, jestli Stvořitele vyhání fašista, komunista, progresivista či jiný majitel bláhových očekávání v podobě sluncem zalité, zářné budoucnosti.
Čtěte také:
Vzkříšení – vítězství nad smrtí
Pochod pro život 2026: V sevření agresorů aneb Jako za mlada
Boj o katolickou fakultu trvá, ale odvolaný děkan Brož se vrací
