Česká republika má špatného prezidenta

Prezident Petr Pavel se rozhodl ohýbat Ústavu, na kterou přísahal po svém zvolení, a na základě nepodložených drbů a mediálně aktivistické štvanice na Filipa Turka, nominanta pravicové strany Motoristů sobě, jej odmítá jmenovat ministrem životního prostředí vlády Andreje Babiše.

Motta

„Musíme být připraveni v domácí diskuzi zvážit různé návrhy, jak upravit rozhodovací proces EU, včetně přechodu k hlasování kvalifikovanou většinou v některých oblastech.“
Prezident Petr Pavel na mezinárodní konferenci v Bruggách navrhuje, aby se jeho země vzdala práva veta, kterým mohou členské státy EU blokovat některé celoevropské „politiky“.

„Na oběti našich historických chyb nesmíme zapomínat. Odpovědnost za zločiny, které páchali naši předkové, musíme přijmout.“
Prezident Petr Pavel v projevu na půdě sběrného tábora v Terezíně mluví o zvěrstvech, které páchala německá okupační správa na českých občanech během Protektorátu.

„Je načase, abychom po letech začali dělat konkrétní kroky pro přijetí společné evropské měny. Je to logická budoucnost pro zemi ležící ve středu Evropy.
Prezident Petr Pavel vyzývá ve svém novoročním projevu v roce 2024 ke zrušení jedné z nejstabilnějších světových měn, české koruny, vzdání se vlastní měnové politiky a vstupu do klubu předlužené eurozóny.

„Přiznám se, že příběhu o půjčování mobilu neznámým kamarádům v hospodě moc nevěřím, takže většinu těch výroků považuji za autentické. A to nemluvím o přístupu k právu, k pravidlům, která se týkají podnikání, placení daní z příjmu, staveb a povinnosti mít k nim příslušná povolení.“
Prezident Petr Pavel šíří pavlačové mediální drby o Filipu Turkovi, aby ospravedlnil svůj odpor k účasti Motoristů ve vládě Andreje Babiše.

„Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
Slib, který dal občanům České republiky prezident Petr Pavel při své inauguraci.

Šermování beze smyslu

Prezident Petr Pavel se rozhodl ohýbat Ústavu, na kterou přísahal po svém zvolení, a na základě nepodložených drbů a mediálně aktivistické štvanice na Filipa Turka, nominanta pravicové strany Motoristů sobě, jej odmítá jmenovat ministrem životního prostředí vlády Andreje Babiše. Šermování právem, Ústavou nebo tradičními zvyklostmi při jmenování vlády je v daném případě sice možné, a také se děje, ale nemá valného smyslu.

Motivy prezidenta jsou úplně jiné než úcta k právu nebo Ústavě. Jsou ideologicky motivované a vycházejí z jeho pevného politického přesvědčení. Není to totiž jen člověk, který si udělal z Kanceláře prezidenta cestovně zážitkovou kancelář a z manželky profesionální „první dámu“, musíme jej vnímat také jako autentického politika se vším, co k tomuto označení patří.

Přestože část občanů nepřijala jako „svého“ prezidenta Pavla kvůli jeho vskutku nevábné předlistopadové minulosti, není to hlavní důvod pro tvrzení z titulku, že je Petr Pavel špatnou hlavou našeho státu. Svět, ze kterého vycházejí jeho postoje a veřejně prezentovaná doporučení, co musíme dělat nebo bychom si měli myslet, je totiž světem levicových liberálů, kteří vedou současný svět na pokraj hodnotové i ekonomické propasti.

Český prezident např. otevřeně podporuje tvrdý tlak současných evropských mocenských elit na potlačování samostatnosti národních členských států Evropské unie ve jménu cesty k budoucí federalizaci Evropy, které překáží národní veta i národní měny. Relativizuje vinu Německa na zvěrstvech druhé světové války tvrzením, že za ně mohou také naši předkové. Na půdě OSN pronáší plamenné projevy o nutnosti koordinovaného globálního boje proti „klimatickým změnám“. Z přední bruselské cenzorky Věry Jourové učinil svoji poradkyni, o zbrojaři Kolářovi, který plive po americkém prezidentovi Trumpovi jedovaté sliny, raději ani nemluvě.

Urputný odpor levicového ideologa

Na domácí půdě chce po nové vládní koalici přepsat programové prohlášení a doplnit do něj pasáže, které odpovídají jeho vidění světa v oblasti médií, zahraniční politiky (de facto pokračování války na Ukrajině) a také životního prostředí. Tedy kruciálního rezortu, který se stal jakýmsi domácím ústředním výborem zelené internacionály, napojeného na penězovody státu směřující k agresivním politickým neziskovkám. A ty nás za naše peníze bičují, jak máme žít lépe a radostněji.

Jde o uzavřený ekosystém (neplést s klimatem a ochranou přírody už vůbec ne), jehož je prezident Pavel pevnou součástí a který chtějí Motoristé svým přístupem zdravého rozumu nyní narušit a rozbít. Proto urputný odpor prezidenta, který nemá s obranou ústavnosti nebo práva nic společného. Jde mu o levicovou ideologii (poraženou ve volbách, ale na tom přece nesejde, že) a snahu o udržení pozic její reprezentace v dobře placených službách státu a veřejných institucí.

Že tímto prezident přehlíží zájem státu, kterému slíbil sloužit? Nedá se dělat nic jiného, než si příště zvolit lepšího.

Tento text vyšel jako úvodník aktuálního vydání měsíčníku TO.

Čtěte také:
Prezident Pavel jako zlý muž Evropy
Státotvorný vs. státodestruktivní
Když dva dělají totéž, často to totéž není