Česko jako poslušná kolonie

Předvolební kampaň SPOLU

Rozesmáté obličeje politiků ODS, KDU a TOP, nebo STAN a Pirátů mi připomínají dobu před vstupem do EU, kdy jsme byli doslova bombardováni kampaněmi PRO vstup. Samá pozitiva a sociální jistoty. Vlastně, když si to tak v hlavě promítám, nevzpomínám si, že by před tak důležitým referendem bylo dopřáno komukoliv uvádět cokoli kritického.

Ačkoli už tehdy měl Václav Klaus kritické poznámky a varovná upozornění ohledně tohoto spolku. Přestože byl v té době prezidentem, nikdo mu z mainstreamu nevěnoval pozornost. A v podstatě tato doktrína nedopřávání sluchu kritikům jede v mainstreamu v zesílené podobě dodnes.

Snad jen díky internetu se lze dostat ke kritickým statím a hlavně sami dnes už máme velmi trpkou zkušenost s tím, co je EU zač, i když mainstream jede svojí propagandu mluvících hlav kandidujících z pětidemoliční koalice.

Topolánkův útok na prezidenta Klause

Pro mne znamenala Lisabonská smlouva něco jako Mnichovskou dohodu, která předznamenala následný protektorát nacistického Německa a okleštění státnosti a samostatnosti České republiky.

To pokřivené déjà vu pro mne znamená tlak Topolánka jakožto novodobého Henleina na prezidenta, aby mu vnutil podrobení české státnosti Říši.

Fiala se chodí ptát do Bruselu, jestli smíme stavit další jaderné bloky

Tohle déjà vu u mně vychází z toho, co mi říkal táta, jako Škodovák. Když se za existence RVHP ve Škodovce nebo Tatrovce vyvíjel nějaký nový vůz, nebo náklaďák, musel někdo z politbira KSČ odletět do Moskvy a předem si vyžádat schválení.

Důvody byly úplně stejné. Ani tenkrát nesměly naše výrobky ohrozit kvalitou, ekonomičností a cenou podobné výrobky Sovětského svazu.

Dnes je to o tom, že námi vyrobená elektřina v námi postavené a z našich zdrojů postavené jaderné elektrárny nesmí být levnější, než jí vyrábí Německo, jakožto vůdčí stát novodobé RVHP, tedy EU.

Takže si dovolím parafrázovat jeden výrok a jsem si jist, že původní výrok si vybavíte, včetně původního autora: „Právě jsem se vrátil z Bruselu. Všechny jejich požadavky jsem přijal.“ – Péťa Blyštivý, tč. protektorátní premiér.