Pěkně to nový film dua Epstein/Strach schytává. A trochu si myslím, že tomu nepomohla ani atmosféra okolo ČT, zvláště tehdy, když sám pan režisér v den premiéry napsal na FB upoutávku s velkým rýpancem do premiéra Babiše a ministra kultury Klempíře. Post byl o den později upraven, takže ty komentáře pod příspěvkem vůbec nedávají smysl. Zbytečné rýpnutí.
Lajf
Komedie / Drama
Česko, 2026
Těšil jsem se. Téma filmu je rozhodně silné, skoro až magické. Smrt, nebo život. Já z toho měl spíše smrt. Nudou. Kupodivu, to nejlepší přijde ve finální půlhodině. Do té doby to je bída, utrpení a hrůza, hrůza s malým „h“. Hrůza s velkým „H“ je v jiném novém českém filmu…
Než se dá pětice osazenstva Renaultu Berlingo do podrobného vyprávění o svých já a vlastně se konečně dozvíme, proč se někteří lidé chtějí zabíjet, trpí film hroznou nastavovanou nevtipnou kaší, asi aby se něco dělo, než se dojede na místo činu. Takže se řeší dálniční známka, pak poslední oběd, poté naprosto neuvěřitelné a trapně zahrané přepadení, pak auto zapadne do bahna, následně dojde benzín. Ještě deset minut a šel bych se taky někam zabít.
Celé to odehrála Božidara Turzonovová. Mádl by už měl zůstat za kamerou. Kolařík to hraje dobře, Šporclová – no, nevím, uvidíme časem, a Ivo Gogál není cikán. Řekl to tam několikrát. Rozuzlení jeho postavy bylo asi jediné takové malé překvapeníčko.
Finále bylo ukecané a občas i moudré. Moc se nemoralizovalo, nikdo neříkal, že sebevražda je hřích, každý měl k tomu svůj důvod a ten se moc nezpochybňoval. Na římskokatolického režiséra poměrně moderní postoj. Pamatuju z dětství jeden výrok: „To není žádná škoda. Škoda je jen, když umře mladá holka.“ Naprostý souhlas a ve filmu se s tímto problémem vypořádali na jedničku.
Občas se Lajf snažil být vtipný. Jakože hláška: „Tak nic, tak slez.“ Hodně se tam kouřilo, taky se tam pil alkohol. Sex tam nebyl. Bože, já už nevím, co o tom víc napsat.
Verdikt: TO přežiješ…
Ďábel nosí Pradu 2
Komedie / Drama
USA, 2026
Tak jsem se nepodíval na první díl, přece si po těch deseti letech budu pamatovat, o co šlo. Houby. Nakonec těch let bylo dvacet a já si pamatoval úplné prdlajs. A tak jsem trochu plaval v těch jménech a firmách. Ale pouze prvních 120 minut.
Co mě mile překvapilo, že zůstal komplet původní team. Režie, scénář, kamera, hudba a i většina herců a hlavně hereček. Nevím, zda ku škodě, nebo ku prospěchu, to si posuďte sami, ale já z toho měl úplně stejné pocity jako z jedničky – a ty jsou pozitivní. Takové filmy už se točí málo. Velké výprava, herecké hvězdy, kam se podíváš, hudba do všech reprobeden a přepálené barvy a tvary.
Všiml jsem si poslední dobou, že americké herečky, které používají zkrášlovadla, jež někdo kdysi koupil za svoji duši u ďábla, jaksi ztrácí mimiku v obličeji. Anně Hathaway se vůbec nehýbalo čelo. I když se usmála od ucha k uchu, čelo měla krásně vyžehlené jako od Tefalu. Emily Blunt to má podobně a u Lucy Liu to nepoznám (asi to dělají ty šikmé oči). Naprosto famózní byl Stanley Tucci, chtěl bych mít jeho hlas a namlouvat padouchy v kreslených seriálech. Prý chodí se sestrou Emily Blunt. No a? Já chodím se sestrou Martina Š.…
Překvapilo mě téma filmu. Současný trend, kdy tradiční tištěná média upadají a svět ovládá digitální éra a sociální sítě, dělá vrásky celému módnímu průmyslu. Což by paradoxně mělo světu módy pomoci, prodává se přece vizuál, a to mi přijde na videu lepší než na fotkách, ale kdo jsem já. Svět se mění, ale Číňan se neptá. Brzdíme, brzdíme, hore po dědině, ale stejně nás čeká náraz do zdi jménem Pokrok. A ten, jak víme, nezastavíš.
Film je hodně nostalgický, velkou roli hrají inzertní dolary a jednou se podíváte do Dioru. Jo a abych nezapomněl, možná přijde i kouzelnice Lady Gaga.
Verdikt: TO je klasický hollywoodský biják…
Čtěte také:
Godyho filmový víkend: Říkají mi Lars
Godyho filmový víkend: Někdo to rád v Plzni
Godyho filmový víkend: Přání k narozeninám: Křtiny; Spasitel
