Čtěte online Deník TO bez reklam >>

Kdo obchoduje, neválčí

Prezidenti Ruska a USA na snímku z roku 2019. Zdroj: Profimedia
Ivan Šrámek
Ivan Šrámek Komentátor

Zděšení v Evropské unii a zmatek v mozcích, zamrzlých ve starých doktrínách unipolárního světa, vyvolává aktivita Donalda Trumpa a Vladimíra Putina při jednáních o ukončení vojenského konfliktu na Ukrajině. Setrvačnost evropských představitelů a neschopnost vidět o kousek dál než na špičku nosu, je odsouvají na konec pelotonu důležitosti v geopolitice a geoekonomice.

Donald Trump po svém fenomenálním návratu do Bílého domu rozbíjí napadrť zažitou představu o řešení konfliktů ještě větší silou a ještě větším tlakem a vydíráním, než jsme byli zvyklí od konce 90. let, kdy se zhroutil bipolární svět, ve kterém dominovaly Spojené státy v čele NATO a Sovětský svaz se svojí Varšavskou smlouvou. Po rozpadu východního bloku zmizel bipolární svět a Spojené státy převzaly úlohu světového vůdce, četníka, a také soudce a zároveň vykonavatele rozsudku, ať byl jakkoliv nespravedlivý a jakkoli nemorální (či dokonce nehumánní).

Ještě než se první vyjednavači setkali, Donald Trump prohlásil, že sice vpád na Ukrajinu nebyl v pořádku, ale že chápe důvody, které k tomu Ruská federace měla. Prostě už velmi dlouho varovala Západ, že přibližování NATO k jejím hranicím bere jako ohrožení. A pak se jako blesk z čistého nebe uskutečnilo první jednání zástupců Spojených států a Ruské federace v Rijádu. Bez Ukrajiny, bez kohokoliv z Evropy, resp. Evropské unie.

Když se spustil štěkot evropských čivav a mopslíků, Donald Trump na jejich adresu odvětil, že na ukončení války měli tři roky, ale vybrali si raději válčení. Poukázal tak nepřímo i na intervenci Borise Johnsona na jaře 2022, kdy po jeho odjezdu Volodymyr Zelenskyj skrečoval již připravenou mírovou smlouvu dohodnutou v Istanbulu.

Dále, a to považuji za důležitou informaci, Trump změnil rétoriku o unipolárním světě, což byla americká doktrína od 90. let, a začal mluvit o tom, že se svět změnil a dnes se objevují další významné země a sdružení, takže unipolární svět je pryč a je potřeba počítat s novým multipolárním světem.

Jde o zdroje

Z dalších jednání a komunikace jak Trumpa a jeho vyjednávačů, tak Vladimíra Putina a jeho vyjednávačů, prosakují informace, že primárními body jednání mezi oběma velmocemi jsou zejména hospodářské zájmy. Amerika potřebuje nerostné zdroje pro výrobu a pro realizaci MAGA, Rusko potřebuje technologie a finance na těžbu svých nerostných surovin. Ať už na historických územích federace, tak pravděpodobně také na nových územích, které byly kdysi za dob Sovětského svazu administrativně připojeny k Ukrajině a staly se právě tím územím, které chtěla Ukrajina „etnicky očistit”, neboť na nich přebývali především ruskojazyční občané, kteří se hlásili k ruské národnosti, a ti byli trnem v oku stávající nacionalistické ukrajinské vládě.

Těžba nerostných suroviny - ilustrační foto
Těžba nerostných suroviny – ilustrační foto. Zdroj: Profimedia

Zamýšlel jsem se nad výhodností této dohody. Jistě, Rusko určitě nepřistoupí na koloniální podobu dohody, tak jak ji navrhl Trump Zelenskému. Na to je Putin až příliš opatrný, zároveň si je vědom možných důsledků. Tato hospodářská spolupráce ale umožní Rusku diverzifikovat své odběratele, a tím se příliš neupínat na Čínu, která se stala v době sankcí uvalených na Rusko bezmála monopolním odběratelem jejich surovin. Američanům tak do jisté míry pomůže zpomalit hospodářskou hegemonii Číny, kterou vnímají jako současného největšího konkurenta.

Lze připomenout varování Henryho Kissingera, že Spojené státy by nikdy neměly dovolit, aby se Rusko až příliš hospodářsky provázalo s Čínou. Jenže právě za obou Bushů, Obamy a zejména Bidenovy administrativy slepě a arogantně aplikovaly svou představu americké hegemonie, a následně během války na Ukrajině společně s poslušnou Evropskou unií uvalovaly nekonečné balíky sankcí na Rusko. Proto s Čínou uzavřelo „manželství z rozumu” a došlo k bezprecedentnímu hospodářskému sblížení obou velmocí.

Všímáte si, jak vůbec nepíšu o Ukrajině a jejím zájmu a o státech Evropské unie a jejich zájmu? Ne, že bych nechtěl, ale ani Spojené státy, ani Rusko s nimi při vyjednávání jaksi nepočítají.

A co evropské čivavy a mopslíci a ukrajinský krysařík?

  • truc jednání v Paříži papírových mocností, bez poštěkávajících čivav (Fiala a další) a „online” další jednání o týden později – položme zbraně peníze na stůl, zopakoval signalista Fiala ve svém projevu
  • kognitivně disonantní (j)elita Evropy namísto toho chtějí válčit a vyhlašují další sankce

Závěrem…

Kdo tedy bude na konci jako vítěz? Štěkající čivavy a krysaříci s cenícími zuby a sankcemi si podkopávající vlastní půdu pod nohama? Nebo kulhající velmoc USA, která si s Trumpem uvědomuje své neduhy a společně nasadili drastickou léčbu MAGA?

Řekl bych, že tam je ještě jeden rozměr pro stabilní mír a udržení míru bezzbraňovými prostředky, a tím je Trumpův podtext v jednáních s Ruskou federací: „Kdo obchoduje, ten neválčí.”

Čtěte také:
EU vyhlásila ekonomickou válku Spojeným státům. Nemá ale čím útočit
Vítěz války na Ukrajině může být jen jeden – Spojené státy
Vance v Mnichově varoval, že USA nepodpoří další puče ústavních soudů. Slyšel to Baxa?

Líbí se vám článek?

Komentátor
Deník TO členství
Pořiďte si členství a získejte řadu skvělých výhod!
Zde se můžete zaregistrovat >