23. ledna 1990 se ve Federálním shromáždění zjevil prezident Václav Havel, a aniž by to měl s kýmkoli předjednané a prokonzultované, navrhl přejmenování naší země. Chtěl z oficiálního názvu vypustit slovo „socialistická“. Jenže tím de facto odstartoval tzv. pomlčkovou válku, jež byla viditelným vyústěním separatistických tendencí nemalé části slovenských politiků, aktivistů i občanů.
Následovalo téměř nekonečné turné po českých, moravských a slovenských hradech a zámcích, kde se politické reprezentace obou zemí tehdejšího federálního Československa dohadovaly nejen o názvu státu, ale také o celkovém státoprávním uspořádání.
Na české straně dominovali nekompromisní válečníci v čele s tehdejším předsedou ODA, „lžidoktorem“ Janem Kalvodou. Kdyby to bylo jen na nich, možná by se Československo nerozdělilo pokojnou cestou, ale horké hlavy na obou stranách by bratrské národy Čechů a Slováků dovedly až k ozbrojenému střetu. Ostatně v Jugoslávii to tak politici dopracovali. Kalvoda a spol. považovali Vladimíra Mečiara takřka za zločince, a tak se nejen k němu, ale i ke Slovensku chovali. Žádná empatie, žádné pochopení, žádná dobrá vůle.
Jeden český politik se ale odlišoval – Václav Klaus, místopředseda federální vlády a posléze český premiér. Je jedno, co si o Mečiarovi ve skutečnosti myslel či nemyslel, nikdy to veřejně nedal najevo. Prostě respektoval, že je to demokraticky zvolený předseda slovenské vlády. Slovo „respekt“ je nesmírně důležité. Zbytek té historie známe. Viz foto z vily Tugendhat.
A propos. Kalvoda se nedávno na ČT24 opět demaskoval jako nenapravitelný trouba, kazisvět a ubožák, když pocítil potřebu pozurážet pro změnu jiného slovenského premiéra – Roberta Fica.
Tím kouzelným slovem je… respekt!
Na Ukrajině zuří už třetím (počítáme-li od Majdanu, pak dokonce jedenáctým) rokem válka. Ten konflikt samozřejmě nezačal 24. února 2022, ale předcházela mu řada dějů. Jejich společným jmenovatelem je absence jakéhokoliv respektu k postojům, názorům či zájmům Ruska. Patnáct let se ruský prezident Vladimir Putin ohrazoval proti rozpínavosti NATO a proti zneužívání Ukrajiny či Gruzie ke staronové politice „Drang nach Osten“. Marně. Jako by mluvil do zdi, jako by na stěnu házel hrách.
A jsme v současnosti. Zatímco se smečka eurounijních a bidenovských „Kalvodů“ předhání, kdo Rusko více pozuráží a vykáže ze všech možných světových institucí, či kdo nazve Putina větším vrahem, únoscem dětí či Hitlerem, jako by mnozí z nich sami neměli spoustu krve na vlastních rukou, jeden politik se opět liší. Zaplaťpánbůh je to naštěstí ten momentálně nejdůležitější – totiž Donald Trump, staronový prezident Spojených států amerických. A opět! Je úplně jedno, co si ve skutečnosti o Putinovi myslí nebo nemyslí.
Čím se Trump liší? Je schopen projevit Putinovi a Rusku onen tolik potřebný respekt, který je předpokladem dobrého výsledku jakéhokoliv jednání. V sázce je totiž příliš mnoho. Však to také Trump Zelenskému v pátek v Bílém domě naservíroval bez jakýchkoliv servítků. Tahle sorta nejrůznějších „Kalvodů“ si totiž opravdu zahrává s životy milionů lidí a třetí světovou válkou.
Opakuji. Tím kouzelným slovem je „respekt“…
Autor je 1. místopředsedou Trikolory.
Čtěte také:
Poučení z historie, která bychom si měli připomínat
Cesta od Listopadu a svobodné diskuse ke společenské hysterii a atentátu
STAN dál uráží Slovensko. Ministr Dvořák ho srovnal s fašistickým štátem
Přesný postřeh.
Máme štěstí, že rozhodují Trump a Putin.
Máme štěstí, že jaderné zbraně nemají Zelenskyj, Bc. Lipavskyj, Černochová, PePa ani von der Lejno.
Jen drobnost – válka zuří už čtvrtým rokem, ne třetím.
Je úžasné, že tam chybí ten povinný dovětek pro imbecily na seznam, idnes a ČT: …kde Ukrajina se brání ničím a nikým vyprovokované agresi, agresor Putin zaútočil namírumilovnou suverénní Ukrajinu apod.
O tom, že konflikt nezačal 22. února 2022, se jaksi nepíše.
Komunista Igor Stříž by mohl updatovat svoji výhrůžku z podpory genocidy před třemi lety. Ve městě je nový šerif, víme?
Respekt k zájmům Ruska má jak AFD, tak Kateřina Konečná, Die linke, Směr atd. Jinak analogie (tak jako vždycky) rozdělení Československa a Ukrajiny je dost mimo (v tom článku to není explicitně vyjádřeno). Dle mýho Reagan a Thatcherová nevyjadřovali k Rusům respekt, ale tlačili na ně silou ekonomickou i vojenskou. Proč asi mají Finové několikatisícovou armádu, povinnou vojenskou službu a vstoupili do NATO? Tohle mi přijde jako konzervativní postoj, ne se z nich posrat.