Konec bezstarostné jízdy české hlavy státu?

Je markantní, jakou politickou „havaj“, skoro až sinekuru, si Petr Pavel a spol. zařídili za předchozího kabinetu. Šli si vzájemně na ruku, a proto i hlava státu dostávala „na ruku“ podstatně víc, než by možná za tak zadlužujícího kabinetu bylo zdrávo. Dokonce jsme si svým způsobem začali oficiálně platit další nevolenou instituci – prezidentský pár. Jenže teď bezstarostná jízda našeho „prvního motorkáře“, zdá se, končí. Zvlášť když šedé hradní eminence Petr Kolář s Michaelem Žantovským neustupují ze svých mocenských ambicí. Například nepřípadného zasahování do české zahraniční služby…

Tudíž chod prezidenta Pavla, jehož kdosi trefně překřtil na „zážitkového prezidenta“, začíná stále razantněji připomínat vystupování jeho někdejší souputnice Zuzany Čaputové. Rovněž čistě marketingově stvořené a poradci s dlouhými prsty řízené postavy bez politického životopisu. Zjevné hradní loutky, taktéž navázané na zájmy amerických Demokratů, co přišla Petra Pavla – dle spřízněných médií „zcela nečekaně“ – navštívit jako úplně první „zahraniční návštěva“. Ještě na vítězné volební pódium.

Čaputová se též intenzivně věnovala malování obrazu sebe sama jakožto nedotknutelného lidového kýče; v jejím podání skrze nošení národních krojů či ostentativní starosti o opuštěná dítka v domovech. Jinak ve skutečnosti kryla kdejakou špinavost Matovičovy, Hegerovy nebo Ódorovy vlády. A kdo si pamatuje, oč šlo, pravděpodobně bude také souhlasit, že jejich bědné výkony ještě překonávaly slabiny české pětikoalice.

Ovšem když se ukázalo, že výšiny Bratislavského hradu nejsou tak závratné, aby ze vždy elegantně oděné Čaputové učinily neprůstřelnou, nekritizovatelnou PR ikonu, nastala podivuhodná proměna zámecké paní. Při každé vhodné i nevhodné příležitosti se mravně ošívala. Vzývala potřebu vzájemné úcty a nezbytnost vytěsňování nevybíravých prostředků z veřejného života.

Stojíme za prezidentem!

Obdobně pak přepjatá, zásah bezpečnostních složek podněcující reakce na smsku „příteli po boku“ jednak znovu odhalila, kdo je skutečným prezidentem. Najmě ale ukázala potřebu generovat pseudopolitická, štěpící témata pro současnou opozici. Vem kde vem. Také v tom můžeme vidět podobnost s bratrským Slovenskem. Tamější progresivci (posud vnitřně nevyrovnaní s volební porážkou) vyrábějí za pomoci spřízněných sdělovacích prostředků hysterické kauzičky jak na běžícím pásu. Někdy ostatně tak rychle, až si „hodnotově“ navzájem odporují!

Miliony chvilek pro sebeprezentaci ve zdejším prostředí navazují – připomeňme si zde vývoj kariéry Michaela Žantovského – i na snahu využívat starší havlovský kult. Tudíž není divu, že jako vznikaly komické snahy uctít posledního československého a prvního českého prezidenta nošením krátkých nohavic, tak se zrodil podobně velkolepý plán pirátské reklamy na sociálních sítích: „nahodit flanel“.

Inu, kdo jde pořád pozpátku, skončí v generálském flanelu. Jenže této povrchní, zážitkové videopolitiky a nekonečných instagramových triků už bylo opravdu více než dost.

Čtěte také:
Jde to níž a hlouběji
Kdo může v roce 2028 porazit zemanovského Pavla?
(P)rezident fialové kocoviny