Macron legitimizoval syrský režim vraždící křesťany

Krátce před volbou nového papeže přijal francouzský prezident Emmanuel Macron s poctami prozatímního syrského prezidenta Ahmada Šaru. Ještě před nedávnem mezinárodně hledaný terorista a džihádista Islámského státu, dnes vážený partner EU, vyrazil do Evropy krátce poté, co jeho režim v Sýrii povraždil víc než tisíc alavitů a neupřesněný počet křesťanů.

Velice ambiciózní prezident Macron, který musel před schůzkou strávit vyjádření českého ministra zahraničí Lipavského, podle kterého není lídrem svobodného světa nikdo ze Západu, ale ukrajinský prezident Zelenskyj, si evidentně nedělal těžkou hlavu z toho, že Ahmad Šara nebyl zvolen v řádných volbách. Syrského bosse vybrali za prozatímního prezidenta jeho stoupenci z militantní party Haját Tahnír aš-Šám, kterou OSN považuje za teroristickou organizaci. O vztahu Ahmada Šary k demokratickým hodnotám vypovídá prohlášení ze začátku února o tom, že volby v Sýrii neproběhnou dříve, než za čtyři roky. Do té doby je potřeba „vybudovat nezbytnou infrastrukturu.“

Masakr takřka bez povšimnutí  

Vzhledem k dosavadnímu konání Ahmada Šary, nelze rozhodně vyloučit, že za slovním spojením „vybudování nezbytné infrastruktury, “ po kterém může dojít na volby, hodlá prezident, jehož prozatímnost může trvat déle, než řádný mandát, se skrývá touha vychovat správné voliče. A protože čtyři roky nejsou zase tak dlouhá doba, možná nabyl dojmu, že je podstatně snazší se zbavit těch, kteří nepovažují terorismus v kombinaci s militantním islámem za nejlepší variantu šťastných zítřků. Proto 7. března prezidentovi muži podle Syrské observatoře pro lidská práva vyvraždili minimálně 1068 alavitů, příslušníků náboženské skupiny hlásící se k myšlenkám zoroatrismu, judaismu, křesťanství a islámu. Důvodem k etnické čistce, během které ozbrojenci s bohatou praxí z Islámského státu, posílily Tureckem podporované milice Syrské národní armády, bojující proti Kurdům. Provinění alavitů spočívalo v touze po spravedlnosti, práci či dokonce elektřině. Pro zajímavost, český ministr zahraničí Jan Lipavský na svém profilu na X na hromadnou vraždu nereagoval, protože svou pozornost věnoval návštěvě Černé hory, možné srážce s asteroidem a 75. výročí česko – mongolských vztahů. Mlčel rovněž i poslanec a snad i lidovecký křesťan Tomáš Zdechovský, který přitom rok předtím připravil rezoluci odsuzující masakr 200 křesťanů v Nigérii.     

Křesťané další na řadě

O pár dnů později informoval zpravodaj francouzské agentury AFP v libanonském Bejrútu o tom, že oběťmi násilí nejsou pouze alavité, ale také členové křesťanské komunity. Zdrojem informací byl Ruwayda, šestatřicetiletý křesťan z přístavního města Lakátie. Muž agentuře AFP prozradil, že cítí směs strachu a očekávání toho, co křesťany v Sýrii čeká a migraci považuje za jedinou možnost. O tři dny později, během nedělního kázaní v Damašku řecký pravoslavný patriarcha Antiochie Jan X, uvedl, že vedle alávitů bylo zabito „i mnoho nevinných křesťanů, “ agentura AFP potvrdila jména nejméně sedmi obětí. Další čtyři křesťané padli podle serveru France 24 za oběť běsnění nikým neomezovaných islámských bojůvek ve městě Bynias. Přitom v Sýrii žije zhruba 300 tisíc křesťanů a podle webu Christianity Today se „sice Asadova vláda dopustila četných zvěrstev proti Syřanům, ale Šárovy dřívější vazby na al-Káidu vyvolávají obavy, že Syřané vyměnili jeden násilný režim za druhý.“

Snahu nezamést prokazatelný masakr nových přátel EU projevila i řecká poslankyně evropského parlamentu Afroditi Latinopoulou z frakce Patrioti pro Evropu. V písemné interpelaci vznesla dotaz, proč Evropská unie důrazně neodsoudila masakry a nenazvala je skutečným jménem, tedy etnickými čistkami a genocidou křesťanů a alavitů. Dále se tázala, jaká okamžitá a konkrétní opatření budou přijata k ukončení krveprolití a zajištění ochrany zbývajících křesťanských a alavistických komunit v Sýrii. Afroditi se rovněž se zajímala o to, kdy Evropská unie konečně uzná nebezpečí, které představuje šíření radikálního islámu v regionu, a podnikne účinná opatření na ochranu evropských hodnot a náboženských svobod. Odpovědi se podle všeho zatím nedočkala.

Také čtěte

Zahraničí

Konečně vyšlo najevo, kdo za Bidena celou dobu vládl

Benjamin Kuras·10. 3. 2025

Sláva Macronovi

Pochybuji, že by si francouzský prezident vzpomněl při návštěvě syrského vůdce na červenec 2016, kdy Ahmad Šara věrně sloužil Islámskému státu. Dva jeho spolubojovníci z ISIS totiž tehdy donutili ve městě Saint-Étienne-du-Rouvray pokleknout 86letého kněze Jacquese Hamela a pak mu podřízli hrdlo. Ještě předtím, než vrahy zastřelila speciální zásahová jednotka, stačili natočit video, které ISIS zveřejnil.

Přesto prezident demokratické země osobu spjatou s terorismem a bestiálními vraždami přijal a poskytl tak režimu dopouštějícího se masového vybíjení konkrétních skupin obyvatelstva legitimitu. Emmanuel Macron sice vyzval svůj syrský prozatímní protějšek, aby učinil vše pro zajištění ochrany všech Syřanů, a to „bez ohledu na jejich původ, náboženství, víru nebo přesvědčení.“ Je ale otázkou do jaké míry bude teroristickou organizací odkojený Šara brát vážně muže, který podle listu Le Point zaplatil v prvních měsících po nástupu do funkce osobní kosmetičce Natashi M. za „vyžehlenou“ tvář z peněz francouzských daňových poplatníků 26 000 euro.

Jsem docela zvědav, jak bude Evropská unie uvalovat na konkrétní pachatele masakrů uvalovat sankce. Vsadil bych se, že nijak.  Spíše bych věřil tomu, že Macron v červnu prosadí, aby stávající sankce EU vůči Sýrii nebyly obnoveny. Oběti etnické čistky ze Sýrie, které se musely před zastřelením, plazit a štěkat jako psi, přece nemohou být překážkou přátelským vztahům s novým režimem. Proto, zvolejme: Sláva hodnotové politice prezidenta Macrona.

Čtěte také:
Asadův režim padl. Radost není na místě, může jít o Putinův tah proti Západu
Asad Česku hodně pomáhal, vzpomíná Filipi
I britská královská rodina začíná tančit, jak chalífát píská