Čtěte online Deník TO bez reklam >>

Milion chvilek a sto tisíc lidí? Ani náhodou…

Demonstrace Milionu chvilek. Zdroj: Profimedia
Daniel Urban
Daniel Urban Komentátor

To, čeho jsme v posledních letech svědky v českém mediálním prostoru, už nelze nazývat zaujatostí ani profesním selháním. Jde o systematickou propagandu, jejímž cílem je vytvářet falešný obraz společnosti a postupně přepisovat výsledky demokratických voleb v hlavách veřejnosti.

Mainstreamová média se proměnila v prodlouženou ruku politického aktivismu. Neinformují – mobilizují. Neověřují – zesilují. Nezprostředkovávají realitu – vyrábějí ji. Akce pořádané „správnými“ organizacemi jsou nafukovány do rozměrů historických milníků, zatímco skutečná míra podpory je pečlivě skrývána nebo relativizována.

Nedělní demonstrace na podporu prezidenta Pavla organizovaná iniciativou Milion chvilek je toho učebnicovým příkladem. Organizátoři bez jakéhokoliv studu oznámili účast 80 až 100 tisíc lidí. Tato čísla byla bez ověření převzata Českou televizí, Českým rozhlasem i prakticky všemi hlavními zpravodajskými servery. Žádná kontrola, žádná pochybnost, žádná snaha o korekci. Pouze poslušná amplifikace.

Ve stejnou dobu však analýza fotografií pomocí umělé inteligence ukazovala na reálnou účast přibližně 18 až 25 tisíc osob. Tento rozpor nebyl pro média důvodem k otázkám, ale k mlčení. Pokud by podobnou akci pořádala politická opozice, lze si s jistotou představit titulky o „nafouknutých číslech“, „organizátorské manipulaci“ a „prázdném náměstí“. Zde však nastalo ticho. Nikoliv však náhodou.

Mediální kartel chránící své spojence

Nejde totiž o demonstraci. Jde o narativ. O vytvoření dojmu, že společnost stojí jednotně za jedním politickým směrem a že ti, kdo s ním nesouhlasí, jsou jen hlučnou, ale bezvýznamnou menšinou. Přesně tímto způsobem se v historii legitimizovalo potlačování jiných názorů – nejprve mediálně, poté politicky.

Tato média se netají tím, koho podporují. O to znepokojivější je, že si stále nárokují status „veřejné služby“ či „nezávislé žurnalistiky“. Ve skutečnosti však fungují jako mediální kartel, který chrání své politické spojence, vytváří řízený konsenzus a systematicky zpochybňuje
výsledky voleb, které mu nevyhovují – ne přímo, ale tím, že je prezentuje jako „omyl společnosti“, který je třeba „napravit“.

Pokud někdo tvrdí, že média nemají ambici měnit politickou realitu, stačí se podívat na to, jak ochotně vytvářejí iluzi masové podpory tam, kde žádná není. To už není novinařina. To je inženýrství veřejného mínění.

A v takovém prostředí není otázkou, zda jsou demokratické volby formálně svobodné. Otázkou je, nakolik svobodné je rozhodování voličů, pokud jsou dlouhodobě krmeni zkresleným obrazem reality, vyráběným těmi, kdo se sami pasovali do role arbitra pravdy.

Čtěte také:
Dezoláti včera, andělé dnes. Demonstrace pokrytců, „pravdy“ a lásky (té zejména) zaplnila Staromák
Jak milion chvilek nafurt do historie vešel
Milion chvilek pro liberální autokracii a jeho příprava na „nepříznivý výsledek“ voleb

Líbí se vám článek?

Komentátor

Můj košík Close (×)

Váš košík je prázdný
Prozkoumat e-shop
Deník TO členství
Pořiďte si členství a získejte řadu skvělých výhod!
Zde se můžete zaregistrovat >