Školství je v našich luzích a hájích často propíraným tématem. Ve veřejném prostoru tak v posledních letech rezonovala inkluze, platy učitelů, digitalizace přijímacích řízení na středních školách či revize rámcových vzdělávacích programů a všechny problémy s tím spojené. Ovšem v takovém sousedním Rakousku nám vzhledem k neustále narůstajícímu počtu muslimských žáků a jejich radikalizaci mohou naše každodenní „běžné nesnáze“ v oblasti školství takřka závidět.
Největším problémem primárně není stále více žáků vyznávajících islám, ale jejich neochota přizpůsobit se kulturním a jazykovým zvyklostem v zemi našich sousedů. To s sebou nese negativní důsledky pro jejich německy mluvící spolužáky, učitele i celý vzdělávací systém. A nakonec i pro ně samotné, protože se tak později nebudou schopni uplatnit na pracovním trhu, potažmo v rakouské společnosti jako celku. Desítky let socialistických vlád dnes přinášejí své shnilé ovoce a nezdá se, že by tento neblahý trend ještě mohl být alespoň zpomalen, když už ne zcela zastaven. Aktuálně v Rakousku žije 750 až 800 tisíc muslimů a ti tak tvoří bezmála 9 % obyvatelstva. Ve Vídni je potom tento podíl ještě vyšší a odhaduje se na přibližně 15 %.
Islámský radikalismus nepadá z nebe
Úspěšná integrace začíná tím, že nově příchozí co nejdříve ovládnou jazyk své nové domoviny. Usnadní jim to komunikaci se sousedy v místě bydliště, ale i s úřady, lékařem či obyčejnou prodavačkou v masně či pekárně. Právě tam přirozeně začíná integrace ve své nejryzejší podobě. Nezdá se však, že by si toho byla muslimská komunita v Rakousku vědoma. Se železnou pravidelností se k nám dostávají zprávy z rakouského mainstreamu, které se z našeho pohledu zdají až neuvěřitelné. Přesto jsou v zemi našich sousedů realitou nikoliv jen poslední dekády, která následovala po migrační krizi. Základy současné, notně nevábné reality byly položeny již v minulých desetiletích. Pravdou je, že migrační krize tyto procesy nepochybně značně urychlila.
Za připomenutí stojí analýza religionisty z vídeňské univerzity Ednana Aslana, který v roce 2015 publikoval svou práci zabývající se islámským radikalismem. Konkrétně se věnoval školkám provozovaným muslimskými spolky, kterých napočítal přibližně 150 a k tomu další stovky dětských skupin. Aslan tehdy na základě svého více než půlročního výzkumu pro veřejnoprávní televizi ORF konstatoval, že podhoubí radikálního islámu lze vysledovat právě již v muslimy provozovaných vzdělávacích zařízeních pro nejmenší. „Radikalismus nepadá z nebe, ale je to výsledek procesu, který začíná již ve školce,“ uvedl na konci roku 2015.
Mešity rostou jako houby po dešti
V dalších letech obdobné zprávy následovaly. O dva roky později rakouský deník Kurier zveřejnil data, podle kterých počet žáků a studentů vyznávajících islám ve Vídni předčil jejich spolužáky s křesťanskou vírou. Mezitím ve Vídni došlo k teroristickému útoku, který přinesl čtyři oběti a další desítky zraněných. Pachatelem byl dvacetiletý potomek muslimských přistěhovalců s albánskými kořeny Kujtim Fejzulai. Zradikalizovaný muslim se narodil v roce 2000 ve Vídni a je tedy jasně viditelným produktem neúspěšné integrace zdejších muslimů. Radikalizovat se začal podle zjištění vyšetřovatelů na konci základní školy, když začal hrávat fotbal za tým napojený na jednu z vídeňských mešit.
A právě mešity a další modlitební místa jsou prostorem, kde mladí lidé získávají ideologické zázemí a kontakty na teroristické sítě. V rámci analýzy výuky v mešitách bylo zjištěno, že je zde dětem vštěpována nadřazenost islámu nad jinými náboženství. Dále je jim například pravidelně sdělováno, že by se neměli přátelit s nemuslimskými vrstevníky. Výsledky takové „výchovy“ jsou zřejmé. A když je řeč o mešitách, tak stejně jako v Rakousku rok od roku roste počet muslimských dětí neovládajících němčinu, zvyšuje se rovněž počet mešit a muslimských modliteben. Zatímco ještě na začátku tisíciletí šlo o nižší desítky takových míst, v době migrační krize se jejich počet zdvojnásobil na přibližně sedmdesát. Dnes podle odhadů existuje již zhruba stovka takových míst, kde potenciálně hrozí radikalizace.
Islám stojí nad rakouskými zákony
Zkraje loňského roku v českých médiích proběhla zpráva, podle které na vídeňských základních školách nehovoří téměř polovina žáků prvních tříd natolik dobře německy, aby se mohla vzdělávat. Portál Heute tehdy navíc na základě komunikace s vídeňským radním pro školství konstatoval, že přitom celých šedesát procent těchto žáků se v Rakousku přímo narodilo. Nejde tak o „čerstvé“ uprchlíky či migranty, kteří se dostali do země před nedávnou dobou a dala by se u nich neznalost jazyka po jistou dobu tolerovat. Ostatně období jistého hájení takového žáka s migračními kořeny je v Rakousku poměrně dlouhé a trvá dva roky, po které děti nedostávají z předmětu německého jazyka žádné známky.
Před několika dny zase rakouský deník Der Standard publikoval poznatky ze studie sociologa Kenana Güngöra, která se zabývala mj. vztahem muslimských studentů v Rakousku k islámu na straně jedné a k rakouským zákonům na straně druhé. Zjištěné výsledky jsou dalším důkazem potvrzujícím, že v zemi našich sousedů je dlouhodobě zaděláno na kolosální problémy. Studie potvrdila, že muslimské děti dnes tvoří na vídeňských základních školách téměř 40% dominantní náboženskou skupinu. Ještě závažnější jsou však zjištění, podle kterých muslimští studenti nadřazují islám nad platné rakouské zákony. V tomto smyslu se jich v rámci průzkumu vyjádřilo 41 %. Nadpoloviční většina z 1200 oslovených muslimských studentů je pak přesvědčena, že by muslimské ženy měly nosit na veřejnosti šátek. K tomu zbývá dodat, že od roku 2017 platí v zemi zákon o zákazu zahalování celého obličeje. Letos v září potom v Rakousku vstoupí v platnost zákon zapovídající na půdě školy nošení šátků zakrývajících vlasy a krk pro dívky mladší čtrnácti let.
Čtěte také:
Podvolená Vídeň: Vyděšení rakouští školáci pod tíhou šikany hromadně konvertují k islámu
Trojí selhání Francie v otázce migrace
Budoucnost Evropy patří islámu
