Česká společnost je rozdělena na dvě znesvářené části. Politicky dominantní je teď tábor fajnovějších lidí, který je sice výrazně menší, ale žije v přesvědčení, že to dohání kvalitou. Ukazuje se však, že tenhle výběr z Čechů nezvládá řídit stát. Naše země je tak už dva roky unášena na vlnách evropské byrokracie silným prozápadním pnutím. Co se tomu tedy přestat bránit a trápení naší suverenity ukončit?. Nač být jen levnou východní kopií Západu? Nebylo by lepší se třeba sousedním Němcům rovnou odevzdat?
Období okolo Dušiček je zvláštní. Odehrávat se mohou i věci, které jest dnešnímu člověku těžké si představiti. V předvečer státního svátku roku...
Sedí takhle v pátek večer v hospodě scénárista Petr Kostečka s režisérem Honzou Krušnohorským, pijí pivo za pivem a baví se přemítáním o scénáři nové tragikomedie. „Co kdybychom napsali něco jako Jistě pane ministře, ale zasadili to do českého prostředí, taková satira o prezidentovi a vládě?“ „Jasně!“ „A může to začít třeba oslavou 28. října. Každý ví, o co jde, ale všechno bude jinak…“














