Mezi dezolátskou skupinou chcimírů zavládla panika, neboť zlotřilé mírové proudy vtáhly mezi sebe opravdu nečekané příznivce. A to nikoho menšího než prezidenta Petra Pavla a jeho věrného pobočníka Petra Koláře.
Další díl týdenních „ostravských“ sloupků Ladika Větvičky je tady. Jak je možné, že si na profily připínáme vlajky Izraele a nezajímá nás genocida Arménů v Náhorním Karabachu?
Pamatujete na předvolební sliby, jak nás politici ochrání před nelegální migrací? Jen úplnou náhodou se policii na Bruntálsku podařilo zajistit hned dvě plné dodávky. A hádejte čeho, ale penicilin to nebyl.
Tuž sem zas par fajnych podzimnich dnu stravil v jamě lvove, ve valečne Ukrajině.
Česká společnost je rozdělena na dvě znesvářené části. Politicky dominantní je teď tábor fajnovějších lidí, který je sice výrazně menší, ale žije v přesvědčení, že to dohání kvalitou. Ukazuje se však, že tenhle výběr z Čechů nezvládá řídit stát. Naše země je tak už dva roky unášena na vlnách evropské byrokracie silným prozápadním pnutím. Co se tomu tedy přestat bránit a trápení naší suverenity ukončit?. Nač být jen levnou východní kopií Západu? Nebylo by lepší se třeba sousedním Němcům rovnou odevzdat?
Období okolo Dušiček je zvláštní. Odehrávat se mohou i věci, které jest dnešnímu člověku těžké si představiti. V předvečer státního svátku roku...
Tuž sem tak seděl na terase maleho kachetskeho domku s čečenskym synkem, pili zme gruzinske Saperavi, zakusovali k temu armensku basturmu z praseči panenky a čuměli na kavkazske panorama, za kerym se schovaval Dagestan a Čečensko.











