Starý problém se vrátil. Ačkoliv bylo známo, že je Ukrajina zemí s jednou z nejvyšších prevalencí tuberkulózy v evropském prostoru, jsou přijatá opatření nedostatečná. Záchyt nezvládají ani nemocnice, ani policie.
Nedávná zpráva, zveřejněná minulý pátek na facebookovém profilu Týdeníku Policie, je již několikátou podobného druhu. A podobají se sobě jak vejce vejci. V nějakém zdravotnickém zařízení je – zpravidla náhodou – diagnostikován občan nakažený tuberkulózou, ale na výsledky vyšetření nečeká a prchá. V mnoha případech jde o cizího státního příslušníka, ve většině z nich pak z Ukrajiny. Následně startují marné policejní manévry a úpěnlivé prosby veřejnosti, aby byl nezodpovědný přenašeč vypátrán a zajištěn.
Tuberkulóza, postrach počátku minulého století, se přitom v ČR již delší čas považovala za zvládnutý problém. Její počty již od 60. let minulého století trvale klesaly, a to z 15 451 případů v roce 1960, přes 7 787 v roce 1970, 4 962 v roce 1980, 1 937 v roce 1990, 1 442 v roce 2000, 680 v roce 2010 až po 368 v roce 2020. Dílem účinky očkovacích kampaní socialistického zdravotnictví u dětí, dílem vzestupem životní úrovně obyvatel a rovněž díky technologickému pokroku v léčbě nakažených stále se zdokonalujícími antibiotiky, držícími krok s novými, rezistentními klony bakterií.
Jenže kdeže loňské sněhy jsou…
Ačkoliv se tyto statistiky nikde moc mediálně neprezentují, na webu ÚZIS jsou pro občany trvale veřejně k dispozici. A z nich vyplývá trend opačný. Za rok 2021 to bylo ještě 357 záchytů, ale pak se číslo láme. Rok 2022 má již 383 případů, rok 2023 celkem 459 a rok 2024 obdobně vysokých 455, v rámci statistické chyby. Pokles od roku 2022 viditelně nahradil naopak nárůst, ale zde je nezbytné uvést, že incidence (počet existujících případů) a notifikace (počet zachycených) se u České republiky odhadovala zhruba o 15 % nižší. Jenže i tento nepoměr se bude muset přehodnotit, a to vzhledem k možnostem včasného zachycení u nově příchozí části obyvatel, kteří se zde pohybují často na hranici systému či zcela mimo něj.
Situace je tak podobná jako u HIV, jen s tím rozdílem, že tuberkulóza je choroba daleko snáze přenosná a rizikovým chováním může být už jen samotný kontakt s nakaženým. Uvádí se, že k přenosu dochází až při vystavení kapénkám, které vykašlává do vzduchu nakažený, po dobu několika hodin. Nicméně jako u všech přenosů to závisí na konkrétní situaci a na sliznicích zachycené dávce, takže nelze vyloučit ani hromadnou dopravu a místa veřejně přístupná, ačkoliv je zde pravděpodobnost poměrně malá. Podle platné české legislativy musí být všichni nemocní touto chorobou (včetně pouhého podezření na tuberkulózu) izolováni na specializovaných odděleních v nemocnicích, ale toto zákonné nařízení se dost často míjí svým zamýšleným účinkem.
Čtěte také:
Českem se šíří černý kašel. Za týden přibylo 608 případů
Epidemie žloutenky: Vizitka Fialovy vlády a médií, které jí šly na ruku
Všechno je jinak. Žádné dítě neočkované proti černému kašli nebude vyřazeno v výuky
