V Gaze sídlí kult smrti

Záběry natočené na izraelském pohraničí a v Pásmu Gazy z října roku 2023 paralyzovaly svět. Jedním ze symbolů krvelačné nelidské brutality palestinských teroristů se stala unesená zlomená matka, k smrti vyděšená Širi Bibasová. Na říjnových snímcích křečovitě svírá (v době únosu) čtyřletého Ariela a jeho teprve devítiměsíčního bratříčka Kfira – příliš malého na to, aby vyjádřil strach, a příliš nevinného, aby dokázal pochopit zlo, jež přišlo do jejich domu zabít veškeré jejich rodinné štěstí a lásku. Oba chlapečci světu utkvěli v paměti svými atypickými ohnivě zrzavými vlasy.

Ve čtvrtek však definitivně pohasly poslední zbytky naděje, že by se snad děti kdy dostaly živé ze zajetí temných tunelů pod Gazou a vrátily se zpět domů. Anonymní monstra v kuklách a maskáčích se samopaly teatrálně přitáhla těla čtyř zavražděných v jedné mohutné rakvi. Do kroku jim slavnostním tónem hrálo nějaké arabské vřeštění, které se asi v Pásmu Gazy považuje za hudbu. Plácek, kde se odevzdání těl zavražděných konalo, byl olemován obludnými propagandistickými tabulemi, které přihlížejícím zcela absurdně tvrdily takové věci, jako že rukojmí zabili Izraelci. To se zaprvé vzpírá jakékoliv logice a zadruhé, Izrael zatím vždy přiznal, když při ofenzívě omylem připravil o život nějaké rukojmí. Zatřetí – a to především – jde o vyvrácenou lež forenzními experty, kteří mrtvoly hned po předání Červenému kříži a dopravení do Izraele ohledali.

Ve zprávě izraelských úřadů jednoznačně stojí, že oba chlapce teroristé zabili „holýma rukama“. Byli chladnokrevně zavražděni, stejně jako byli chladnokrevně uneseni, chladnokrevně vyrváni z náruče své matky a se vší pravděpodobností také chladnokrevně mučeni a týráni a chladnokrevně drženi v nelidských podmínkách…

Viníkem je v každém případě Hamás

Kdyby tomu tak – čistě v rovině teorií – nebylo a bratry by usmrtila v nějakém „fešáckém zajetí“ (opět ryze teoreticky, jelikož je nechal Hamás ve skutečnosti hnít někde v podzemí) izraelská raketa, stejně by šla veškerá odpovědnost za jejich smrt za teroristy z Hamásu, kteří je unesli a postavili je před sebe jako lidské štíty a kteří spáchali masovou vraždu, masový zločin dříve jen těžko představitelných rozměrů, za který stále nezaplatili a který nebyl zdaleka potrestán a patřičně pomstěn.

Byli to tito radikální islamisté, kteří vyprovokovali reakci a tvrdý konflikt s Izraelci. Veškeré oběti zavražděné jejich rukama v Izraeli jdou za nimi. Stejně jako veškeré oběti z jejich vlastních řad a z řad palestinských civilistů. To oni dali vlastním dětem do rukou zbraně a poslali je do první linie. To oni se kryjí nevinnými civilisty. To oni celou hrůzu zahájili – naprosto cynicky, s jasným záměrem a s plným vědomím toho, co způsobí vlastním lidem, na kterých jim zjevně ani trochu nezáleží.

„Můžeme odpustit Arabům, že zabíjejí naše děti. Nemůžeme jim však odpustit, že nás nutí zabíjet jejich děti,“ prohlásila kdysi izraelská premiérka Golda Meirová. Přiléhavější je už jen výrok o tom, že „mír mezi Izraelem a Palestinou nastane, až se Palestinci naučí milovat své děti více, než nenávidí děti Židů.“ Ten je jí sice připisován, ale jestli ho skutečně pronesla, není jasné.

Když už jsme u dětí…

Celou tu truchlivou bolestivou událost roztleskávali okounějící na první pohled velmi vitální, nehladovějící a poměrně dobře oblečení Gazané, bez zkřiveného vlásku. V podmínkách, kdy nás někdo neustále přesvědčuje o virtuální realitě jakési „genocidy Palestinců“ vylhanými statistikami, naaranžovanými obrázky a dalšími nesmysly, je nutné číst mezi řádky. Nepochopitelné na tom celém byla přítomnost mnoha dětí, od batolat po výrostky. Palestinci prostě – v duchu výchovy k nenávisti a lačnosti po židovské krvi – zcela cíleně vzali na promítání této tragické a odporné nelidské scény své vlastní děti, které se při oslavných orgiích vraždy jiných dětí z vedlejší země nedržely zpátky… Něco takového nedělali ani nacisté.

Ti totiž v drtivé většině případů své zločiny spíše tajili. Židé byli likvidováni v koncentračních táborech situovaných někde v pustině. Výše postavení nacisté měli i to málo vkusu, aby si v kancelářích z nóbl uniforem otírali popílek, zatímco miliony nevinných lidí za ně vraždili jiní. Po pracovní době ty uniformy sundali a šli své nic netušící děti domů přesvědčovat, že jsou nejlepší a nejlaskavější tátové na světě. V propagandě a otevřeném brutálním antisemitismu byli samozřejmě mistry, ale konkrétní řešení „židovské otázky“ na odiv záměrně nedávali, protože dobře věděli, že taková neuvěřitelná krutost by mohla zviklat podporu nezanedbatelné části zfanatizovaných Němců… Palestinští islamisté, příslušníci tohoto kultu smrti, jsou v tomto konkrétním ohledu tedy jiná třída.

Celonárodní pietní tečku celé tragédie rodiny Bibasových ex post umazala oficiální zpráva izraelských vyšetřovatelů, která popřela, že by v rakvi s těly chlapců nalezla tělo jejich matky. Hamás její mrtvolu vyměnil za mrtvolu blíže neidentifikované palestinské ženy, čímž hrubě porušil smlouvu s izraelskou vládou a dopustil se jen další z mnoha svých zvrhlostí. Ostatky skutečné Širi Bibasové byly předány do rukou Červeného kříže až o den později, v pátek.

Čtěte také:
Buď bude zničen Hamás nebo Izrael. Tomáš Klus už si vybral
Hamás a Putin bratry jsou
Orientalista Pelikán: Mír mezi Izraelem a Palestinci v dohledné době není možný