Zvýšením koncesionářských poplatků koalice předala Babišovi vítězství na zlatém podnose

Představte si člověka, který si nekoupil televizi, protože ji prostě nepotřebuje. Neposlouchá rádio, poněvadž ho nezajímá. A teď mu stát oznámí, že přesto musí platit koncesionářské poplatky – jen proto, že vlastní chytrý telefon. Takových lidí je hodně, obzvlášť mezi mladšími generacemi, ale i mezi seniory, kteří si pořídili mobil hlavně kvůli rodině a doktorovi. Na koho to nejvíc dopadne? Na ty, kteří žijí z ruky do úst a už teď nevědí, jak zaplatit energie, nájmy nebo potraviny. Opravdu je teď prioritou vlády vyždímat z nich další peníze na veřejnoprávní média, která stejně nevyužívají?

Jenže nejde jen o samotný poplatek, ale i o to, za co si ho vlastně lidé platí. Veřejnoprávní média dnes už dávno neplní svoji roli tak, jak by měla. Místo toho, aby byla nestranným a objektivním hlasem, stala se de facto státními médii, která jedou vládní propagandu. Nevyvážené zpravodajství, tendenční komentáře, výběr hostů podle ideologických preferencí – to všechno je realita, kterou nemálo lidí vnímá a kvůli které nemají nejmenší chuť provoz veřejnoprávních médií dál povinně financovat. Přitom tato média mají obrovský rozpočet, který by jim mohla závidět i mnohá velká korporace. Jenže zatímco firmy musí každý den bojovat o zákazníka, přicházet s novými nápady a riskovat, že špatné rozhodnutí je přivede k bankrotu, Česká televize ani rozhlas nic takového neřeší. Stačí si říct o víc peněz a politici to zařídí.

Podívejme se do zahraničí. Například v Německu je financování veřejnoprávních médií nastaveno úplně jinak – platí se jednotný poplatek za domácnost, takže se „netrestá“ každé jednotlivé zařízení. I tak je to ale terčem kritiky. Skandinávské země přešly na financování ze státního rozpočtu, kde je veřejnoprávní médium považováno za veřejnou službu, kterou platí všichni v rámci daní. A co Slovensko? To poplatky rovnou zrušilo, protože bylo jasné, že nutit lidi platit za něco, čemu mnoho z nich nevěří, je politická hloupost.

Pravda si cestu najde i bez miliardových fondů

A co dělá česká vláda? Namísto toho, aby hledala férový model, jde cestou největšího znechucení veřejnosti. Doba, kdy měl poplatek smysl jako platba za vlastnictví televizoru, je dávno pryč. Dnes je informační prostor daleko širší a svázat poplatek s vlastnictvím libovolného zařízení připojeného k internetu je absurdní. Logicky by se tak dalo říct, že platit by měl i ten, kdo si pořídil chytré hodinky nebo lednici s displejem. Co bude další krok? Poplatky za internet, protože se přes něj šíří veřejnoprávní obsah?

Navíc není pravda, že bez neomezeného rozpočtu by veřejnoprávní média nemohla fungovat. Alternativní mediální scéna, často s minimálními prostředky, dokáže přinášet důležité informace, ovlivňovat veřejnou debatu a být protiváhou mainstreamu. Když jde o pravdu, lidé ji budou šířit, i když na to nemají miliardové fondy. Naopak, právě přístup k neomezeným penězům často vede k pohodlnosti, ztrátě odpovědnosti vůči divákům a občanům a ke zbytečné produkci, která nemá žádnou přidanou hodnotu. Tohle není obrana České televize a rozhlasu.

Tohle je jen další politická hloupost, která nasazuje vládě oprátku. Babiš se teď ani nemusí snažit. Vláda mu naservírovala nespokojené voliče sama. A až se budou v koalici divit, proč volby skončily fiaskem, stačí si vzpomenout na tenhle moment.

Čtěte také:
Vláda nestíhá navýšit koncesionářské poplatky, ředitel Souček vyhrožuje
Stane se zvýšení poplatků umíráčkem veřejnoprávních médií?
Kdo objednával telku za 9 miliard? Koncesionářské poplatky devastují trh a omezují svobodu