Osvobození Československa: Dvakrát opakovaná lež nestane se pravdou

Osvobození Československa od německých okupantů bylo v roce 1945 jednou z posledních událostí druhé světové války. Součástí osvobození Československa byla Pražská ofenzíva vedená Sovětským svazem z východní fronty, dále osvobození západních Čech americkou armádou a květnové povstání českého lidu. Karpatsko-dukelská operace měla v roce 1944 napomoci Slovenskému národnímu povstání a spojit povstalce se sovětskými armádami. Byla to největší bitva, které se kdy Češi a Slováci zúčastnili. Při dobývání Dukelského průsmyku od Krosna od 8. září do 28. října zahynulo 11 866 sovětských vojáků a 1 691 československých vojáků. K překročení státní hranice došlo sovětskými jednotkami 30. září v Lupkovském průsmyku. Československý armádní sbor překročil státní hranici v Dukelském průsmyku 6. října 1944 v rámci Moskalenkovy 38. armády.

Území Slovenska bylo postupně osvobozeno Rudou armádou (spolu s armádou Rumunska a 1. československým armádním sborem). Prvními velkými osvobozenými městy byly 20. ledna 1945 Košice a Prešov. 4. dubna 1945 Rudá armáda osvobodila Bratislavu a do 1. května 1945 byly ze slovenského území vytlačeny poslední německé jednotky. Kromě území Slovenska postupovali Sověti od 10. března 1945 na české území z Ostravska a od Bratislavy (zde společně s rumunskou armádou). Nejtěžší boje probíhaly v Karpatech, ve slovenských horách a u Ostravy.

Osvobození západních a jihozápadních Čech americkou armádou započalo 18. dubna 1945, kdy průzkum roty americké armády vstoupil na území předmnichovské Československé republiky. O dva dny později vnikly americké jednotky do Aše a 25. dubna dobyly Cheb. Sověti, kteří se po tvrdých bojích probili na Ostravsko a po osvobození Brna stáli na jihu Českomoravské vysočiny, souhlasili 30. dubna s dalším postupem americké armády na osu Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice. Američané však setrvávali na svých pozicích a do Čech zahájili postup až 5. května 1945. Pak do 10. května obsadili zbytek území až k demarkační čáře.

Německá vojska kladla na Moravě daleko tvrdší odpor, než tomu bylo v západních Čechách. Byla tvořena skupinou armád Mitte Ferdinanda Schörnera, která měla 1. a 4. tankovou armádu a původně tabulkově 2 200 tanků a samohybných děl a 1,2 milionu vojáků. Od 30. dubna byla součástí německých vojsk skupina armád Jih přejmenovaná na Ostmark, která ustupovala přes Rakousko na Linec a Brno (tabulkově okolo 450 tisíc vojáků). Na osvobození Československa se podílelo okolo 2,1 milionu vojáků spojeneckých armád z východní fronty, z nichž velká většina pocházela ze Sovětského svazu. Šlo o 1. ukrajinský front maršála Koněva, 2. ukrajinský front maršála Malinovského a 4. ukrajinský front generála Petrova. Jako první překročily řeku Moravu na hranici se Slovenskem Malinovského vojska 11. dubna u Lanžhota u Břeclavi a 12. dubna u Hodonína. Během 14. dubna pronikla jeho vojska do Lanžhota a dne 26. dubna bylo osvobozeno Brno. Nejtvrdší boje probíhaly u Opavy a Ostravy, která byla osvobozena 30. dubna. Ve stejný den byl osvobozen strategicky významný Vyškov.

Květnové povstání začalo 1. května v Přerově a šířilo se do dalších měst. V Československu se ho aktivně účastnilo asi 130 tisíc osob. 5. května vypuklo Pražské povstání a povstalci žádali o pomoc. Pražská operace se měla uskutečnit útokem ze tří stran: ze severozápadu, severovýchodu a jihovýchodu směrem na Prahu. V noci ze 7. na 8. května překročily úderné skupiny Rudé armády prostory hraničních přechodů v Krušných horách. Jednotky sovětské a polské armády postoupily směrem k severním československým hranicím, další sovětské jednotky útočily z oblasti Moravy a ze severního Rakouska.

Rudá armáda narazila na tuhý odpor

I přesto, že byl znám podpis kapitulačního aktu v Remeši, Němci se nechtěli vzdát a boje stále pokračovaly. Do půlnoci z 8. na 9. května postoupily sovětské jednotky až do Loun, ostatní oddíly této fronty postoupily do těsné blízkosti západních a severních hranic předmnichovského Československa. Na Moravě postoupily až k Prostějovu. Před půlnocí 8. května byl podepsán akt definitivní kapitulace. Ráno 9. května pronikla sovětská vojska ze směru od Slaného a Veltrus do Prahy. 10. května dorazily do Prahy jednotky 2. ukrajinského frontu a tanky 1. československé tankové brigády, které předchozí den vyrazily se sovětskými vojsky směrem od Litovle.

Do 11. května sovětské jednotky i spojenečtí vojáci (československé, rumunské a polské armády) čistili oblast od zbylých skrývajících se německých vojáků. Celkem padlo do zajetí přibližně 800 tisíc německých a maďarských vojáků. (Některá média to formulovala, jako že Rudá armády vstoupila na téměř svobodné území. Taky nehoráznost, že?) Většina armádní skupiny Mitte byla zajata v okruhu mezi Hradcem Králové – Pardubice – Kolín – Brandýs nad Labem – Mladá Boleslav – Trutnov – Náchod. Při výslechu 30. května Schörner uvedl, že jeho armáda Mitte měla okolo 500 tisíc vojáků.

Nějak v té historické inventuře nevidím dominantní či dokonce hegemonní roli amerických osvoboditelů před nacismem. Je pravda, že na schůzkách spojeneckých velmocí (USA, GB, SSSR) byly dohodnuty meze, do nichž ta která armáda může vstoupit. Jak výše psáno, Rudá armáda dokonce prokázala ochotu ve prospěch brzkého vítězství Američanům mírně ustoupit. To však zhatil hlavní velicel, budoucí prezident Dwight Eisenhower. Přestože jej generál Patton dvakrát vyzýval, aby nechal vojsko USA pochodovat z Plzně na Prahu, Eisenhower to s odkazem na spojenecké dohody zamítl. 3. armáda tak musela dodržet tzv. demarkační linii střetu osvobozeneckých vojsk, dohodnutou koncem dubna v linii Kraslice – Karlovy Vary – Plzeň – Rokycany – Písek – Netolice – České Budějovice – Linec.

Jestřáb Patton

Mimochodem, velitel 3. americké armády, osvobozující západní Čechy, generál George S. Patton, byl znám svým extrémně radikálním postojem vůči SSSR a de facto usiloval o to, aby se vzápětí po válce s nacismem odstartovala válka s komunismem. Byl tím nepohodlný i svým vlastním nadřízeným, protože jim kazil vyjednávání a diplomacii. Bylo by konspirací dávat do souvislosti s tím okolnosti Pattonovy smrti, nicméně mohou vás při jejím líčení napadnout lecjaké myšlenky. Patton zemřel na následky automobilové nehody, když se jeho štábní Cadillac 9. prosince 1945 na křižovatce na předměstí Mannheimu srazil s nákladním autem. Nehoda nevypadala nijak dramaticky a ostatní vyvázli nezraněni, ale Pattona náraz vymrštil vzhůru, přičemž hlavou narazil do střechy vozu tak nešťastně, že si zlomil dva krční obratle a vážně si poranil míchu. Zcela ochrnul od krku dolů a časem začal mít potíže s dýcháním. Zemřel 21. prosince v nemocnici v Heidelbergu na plicní embolii.

Nedávno poslanec Kobza kdesi zveřejnil fejeton o tom, že podle Nerudové by se měl na Václavském náměstí místo sv. Václava na koně vsadit gen. Patton za to, že osvobodil Prahu a vůbec Česko. Jak se zdá, jeho nadsázka zdaleka nebyla daleko od reality. Umím si představit, že hned po větě, že to Američané nás osvobodili, vyrukuje Nerudová s návrhem na přeobsazení sochy. Už bych se nedivil ničemu.

Čtěte také:
Stydíme se a hanbíme se za Kroupu!
Kdo se dá na vojnu, dostane princeznu a milion korun
Fiala se třese o moc. Proto děsí další válkou