Pokrokáři zjistili, že nám stačí méně místa, než lidem vyměřili komunisté v roce 1956

V rozmezí dvou týdnů a dvou dnů na mě vykoukly dva příspěvky. V tom starším z nich Markéta „dvousvetrová“ Pekarová – Adamová navštívila inovativního tvůrce „inkluzivního“ bydlení, kde se rozplývala nad velikostí jakoby garsonky o ploše kolem 20 m2. Jen by prý musela vyřešit problém se svým rozměrným vybavením na cyklistiku. Jinak ovšem byla naprosto nadšená. Tak určitě.

V tom novějším příspěvku „vědci“ zjistili, že jednomu člověku stačí pro bydlení 8 m2. A že stát chystá nový standard pro bydlení. Úplně mě to vrátilo do padesátých let minulého století. Poté, co zvítězila vláda jedné strany a všem, kteří bydleli ve velkých bytech spočítala nadměrečné metry a byty, popřípadě i velké místnosti pěkně rozdělila, aby se pracující třída mohla také pohodlně zabydlet a hlavně, aby se ti kulaci a bývalí vlastníci bytových domů neroztahovali, a nemohli tak bránit všeobecnému blahu a rozkvětu rudé říše. 

Na Facebooku jsem přečetl příspěvek Martina Gusta, který zjistil, jaké rozměry tehdejší komunisté určili za normu: „Od roku 1956 rozhodoval poměr mezi počtem lidí v příslušné domácnosti a celkovou plošnou výměrou bytu. Jako nadměrný nebo také podlidněný byl označován byt, kde obytná plocha na jednoho člena domácnosti přesahovala 18 m2. Za nadměrný byt byla považována i jedna obytná místnost s plochou přesahující 30 m2, pokud ji obývala jediná osoba.“ 

Takže to vypadá, že naše současná vláda pětistranné národní fronty hodlá nejen dohnat, ale i předehnat ty zpátečnické komunisty. Asi v budoucnu využiji vydobytého vítězství genderového inženýrství a prohlásím se za chovného kance prasete domácího, protože ten má podle normy povolen výběh o rozměru 10 m2.