Bílá sobota je vrcholem Tridua, tedy velikonočního třídení. Je to po Velkém pátku návrat z temnoty do světla. Je to naděje, i když se to tak v naší realitě vůbec nemusí jevit, že vše dopadne dobře.
V Jeruzalémě v 33. roce byla velikonoční sobota po Velkém pátku chvílí smutku a zmaru. Učedníci zdecimovaní Ježíšovou smrtí, Panna Maria a ženy v pláči. Jako by vše, co Ježíš žil a říkal, bylo v pekle. Hrozná smrt na kříži byla pro ty, kteří Ježíše následovali, vykřičníkem s otazníkem. Proč?!
Ženy konaly
Asi není náhoda, že to byly ženy, které se staraly o Ježíšovy poslední záležitosti, a že právě ony odešly k hrobu, aby zjistily, že v něm Ježíš není. A právě ony dostaly první zprávu o vzkříšení Krista. Zprávu, která velkopáteční příběh obrátila zpátky nohama na zem.
Dramatická situace Velkého pátku má rozhřešení. Kristus porazil Smrt. A nejen On sám. Porazil ji pro nás, bez ohledu na naše skutky, které nejsou vždy dobré. Obětoval se, a ta oběť nebyla zbytečná, marná. Přinesla nám všem naději, že to, z čeho máme všichni strach, tedy odchod z tohoto světa, není koncem, ale začátkem.
To nejlepší teprve přijde!
Kolikrát se nám v životě stane, že nadáváme na okolnosti, které prožíváme. Kolikrát se ptáme – proč? Proč právě já? Život prostě není jenom o našem opečovávání, jakkoliv bychom si to přáli. Něco ve smyslu citátu: „Život je jak žebřík do kurníku, krátký a posraný.“ Jenže právě námahy, nepřízně, ba i těžké rány mají v našich životech hluboký smysl. Jsou to naše „kříže.“ Samozřejmě je můžeme odmítnout. Anebo přijmout, jako Ježíš. A nejen to, my můžeme Ježíše kdykoli poprosit, aby s námi náš kříž nesl. On je k tomu připravený, otázkou je, zda jsme připraveni i my.
Noc Bílé soboty je naděje, která dává smysl. A ráno velikonoční neděle je čistá radost. Tak si ji pěkně užijte, protože v plánu našich duší je, že to nejlepší nás teprve čeká! Aleluja!
Čtěte také:
Symbolika Květné neděle dnes
Zelený čtvrtek nám může otevřít oči
Velká tíha Velkého pátku
Zajímavé je, že odchod z tohoto světa není konec, ale je to vlastně začátek tvrdili starověcí Egypťané už 3000 let před Kristem. Měli to ve své Knize mrtvých, která popisovala putování duše v záhrobí. Holt záleží na každém jak se k tomu postaví.
ani já vás nepotěším. kdo nezrealizuje poznání trojjediného boha tak nemůže získat život věčný. nejsme lidské bytosti prožívající duchovní zkušenosti, jsme duchovní bytosti prožívající lidskou zkušenost. všechna náboženství zdegenerovala a nevedou ke skutečnému poznání sebe sama…spása je očištění se od chtíče, vzteku, nenasytnosti, závislosti, chamtivosti, lstivosti, materialismu, žárlivosti, závisti, pýchy a marnosti. tak jednoduché to je….Bůh vám nemůže vzít vaši svobodu vybrat si Pravdu. Nemůže. Jakmile ji jednou udělil, nebude to brát pryč. Musíte si ji vybrat v celé své svobodě. Nebude vás nutit, abyste to přijali. Mnoho lidí má takové naděje – bohužel se mýlí. Pouze v tomto jediném tkví problém úplného zničení nebo úplného vzkříšení. Je na lidských bytostech, aby rozhodly, zda chtějí přijmout Pravdu nebo zda chtějí následovat klam. Dostali jsme tedy úplnou svobodu volby. Láska je Boží touha, není touhou po Bohu – je to touha samotného Boha, takže ta může být pouze probuzena tou touhou. Je to touha Boží v nás, která je požehnána a touha Boží je síla. A Boží touha je to, že vás miluje. Její touha je dát vám všechny své síly a všechny své milující schopnosti. To je jeho touha. Je umístěna uvnitř nás a je spící. Tak když se Láska probudí a zvedne, jeho touha je tento způsob, jakým dosáhneme své naplnění….