Den, který začal v Getsemanské zahradě a skončil na Golgotě, byl dnem Ježíšovy oběti. Co ale znamenal pro jeho učedníky, pro Pannu Marii, co pro ženy z jejich doprovodu a co pro všechny ty, kteří Ježíše následovali, neboť věřili, že je mesiáš? Když si ještě vezmeme Piláta a krále Heroda, pak jeden takový den je sám o sobě dramatem, ve kterém bychom se mohli vidět jako v zrcadle.
Bez jediného hříchu poslán na strašlivou smrt na kříži a neřekl slova na svou obhajobu. Jak to mohli tehdy lidé kolem Ježíše pochopit? Zbláznil se? Rezignoval? Či ještě hůře – není tedy ani mesiáš, ani Boží syn? Známe takovou situaci? Jistě známe. Otřesená důvěra a tíha až k smrti. Prostě tragédie. A v ústech jediná otázka – proč? Kolikrát si ono proč říkáme při různých tragických událostech…
Komu jsme podobní?
Ve velkopátečním příběhu je řada postav, jejichž konání nám určitě není cizí. Petr, který Ježíše zapřel, Pilát Pontský, který si umyl ruce, bláznivý a materiální Herodes. Panna Maria, která svou bolest utápí v slzách. Farizejové, kteří se obávají ohrožení svého postavení, a dav, který dostal potvrzení, že hrát si na mesiáše se nevyplácí. Být v tu chvíli v situaci Ježíše, zřejmě by mnoho z nás poslalo všechny do háje. Taková bída! Ježíš ale věří ve smysl událostí a přijímá svůj osud. Tak a kdopak jsme podobni právě jemu?
Není třeba si hrát na Boha a není třeba být v depresi, že Bohy nejsme. Kvůli tomu Ježíš nepřišel. Velký pátek nám ukazuje bídu, která končí smrtí, tou smrtí, která je pohledem do temné, nekonečné jámy. Dav, který se Ježíšovi na křížové cestě vysmíval, svými úšklebky jen maskoval hrůzu z takové smrti.
Prožít dnes Velký pátek je také velká tíha. A námaha. Uvědomit si, kolikrát jsem zapřel jako Petr, kolikrát jsem si s Pilátem umyl ruce, kolikrát jsem lpěl na svých požitcích jako Herodes a kolikrát jsem se s farizeji obával o své postavení. A představit si přitom, že smrt je za dveřmi. Až takové je sdělení Velkého pátku. Od roku 2016 je to státní svátek, tedy den volna, abychom na taková rozjímání měli čas a klid. Že tento svátek někdo využije třeba ke grilování, je jeho svobodné rozhodnutí, a taky je to dobře. Ani tím se totiž sdělení Velkého pátku nesnižuje.
Čtěte také:
Zelený čtvrtek nám může otevřít oči
Děkan teologické fakulty Brož u soudu uspěl. Odvolání z funkce neplatí. Bránit se má smysl
Vytěsňování smrti nese ovoce – konec oboru pohřebnictví v Česku
Praha má zvláštní ochranu už od doby Karla IV. v kříži kostelů
V traktátu De ecclesia (1378) Jan Viklef ( teolog na Oxfordské univerzitě a propagátor reforem římskokatolické církve. Jeho učení byla oficiálně odsouzena coby hereze.) psal, že církev nepředstavují papež a duchovenstvo, nýbrž tvoří ji vyvolení Boží, jejichž hlavou je Kristus. Jestliže papež a preláti svým životem ukazují, že nepatří k vyvoleným Božím, nemohou duchovně vést církev Kristovu, ale jsou sborem satanovým. Viklef zde odmítl i odpustky, odpouštět hříšníku může jen Bůh, nikoliv kněz. V traktátu De potestate papae (asi 1379) odmítl božský původ papežství. Papež, který není opravdovým následovníkem Krista, je Antikrist…