AfD na výsluní: Kam až povede rekordní podpora této „dezolátní“ strany?

A protože v Česku sledujeme německé dění stejně vášnivě jako slevy v Drážďanech, je načase si přiznat, že tahle „dezolátní“ strana je možná posledním ostrůvkem normálnosti za našimi západními hranicemi.

Vzpoura rozumu proti ideologii

Alternativa pro Německo (AfD) je v očích německých i českých médií vykreslována jako toxický výron extremismu, který hrozí narušením „liberální demokracie“. Jenže realita je jiná – AfD není příčina krize německého systému, ale její symptom. V prostředí, kde státní politika slepě kopíruje ekologicko-progresivní dogmata a rezignuje na řešení problémů běžných občanů, se zákonitě objevuje opozice, která věci pojmenovává bez obalu a natvrdo.

AfD se stala hlasem těch, které elity nechtějí slyšet – a kteří už odmítají mlčet. Z české perspektivy je AfD fascinujícím jevem i varováním. Fascinujícím z hlediska jasné ukázky, že ani německý konformismus není neproniknutelný. A varováním proto, že represivní síla systému, která se ji snaží umlčet, už překračuje hranice demokracie.

Zde se zrcadlí i naše vlastní zkušenosti – připomíná to jazyk totalitní minulosti, kdy nesouhlas s oficiální linií znamenal společenskou likvidaci. AfD tak není extremistická – extrémní je systém, který neumožňuje politickou pluralitu. To, že je AfD dlouhodobě dehonestována jako strana „dezolátů“, „proruských trollů“ nebo „fašistů“, jen posiluje její pozici u těch, kteří cítí, že se stali cizinci ve vlastní zemi. A právě proto její podpora roste. Nikoliv navzdory kampani proti ní, ale kvůli ní. V očích mnoha Němců se stává jedinou silou, která se nezalekla diktátu politické korektnosti. A v očích mnoha Čechů zase vzorem, že odpor není marný.

Německo bez identity – k čemu vede hegemonie elit?

Kdysi hrdé a silné Německo se dnes propadá do civilizační krize. Ekonomický model postavený na levné ruské energii, exportní síle a technologické převaze se rozpadá pod tlakem ideologických rozhodnutí. Odstavení jádra, „zelený úděl“, drahé emise, a k tomu přetížení sociálního systému kvůli nekontrolované migraci – to vše oslabuje německý průmysl i společenskou soudržnost. A vláda místo řešení nabízí moralizaci.

Elity se uzavřely do světa, kde realita nehraje roli. Věří, že „víc Evropy“ a „víc zelené transformace“ je odpověď na všechny problémy – bez ohledu na to, že běžní lidé si sotva zaplatí nájem nebo elektřinu. A kdo to kritizuje, je automaticky označen za nepřítele demokracie. Tento přístup není projevem síly systému, ale jeho slabosti. A AfD je v tomto prostředí logickým důsledkem. Říká, že tohle už není demokracie, ale ideologická diktatura.

Čech, který zná vlastní zkušenost s režimem, kde byla pravda stanovena shora, tenhle vývoj dobře chápe. Proto roste i český zájem o AfD – ne proto, že bychom chtěli kopírovat Německo, ale protože v jejím boji vidíme i ten náš. Boj o zdravý rozum, o národní suverenitu, o právo říkat to, co vidíme (bez obav z postihu), a také o svobodu po projevu.

Nejsilnější je AfD tradičně na východě země. V Durynsku, Sasku a Braniborsku už není „opozicí“, ale dominantní silou. V posledních zemských průzkumech překročila hranici 35 %, a místy atakuje dokonce 40 %. V těchto zemích se tedy můžeme připravit na scénář, kdy AfD povede regionální vlády, což by bylo ještě před pár lety považováno za nepředstavitelné. Na západě země sice dosahuje slabších výsledků – mezi 10-17 % (podle spolkové země) – ale i zde roste.

Dokonce i v Bavorsku – tradiční baště CSU – získala ve volbách do zemského sněmu 15 %, čímž se dostala před Zelené. Tento posun není jen důsledkem celoněmeckého rozčarování z vládní politiky, přestože i to hraje roli. AfD se totiž změnila i organizačně. Už dávno není jen stranou protestu. Dnes má stabilní struktury, regionální základny, mladou členskou základnu a vlastní expertní týmy pro hospodářství, školství i zahraniční politiku. Její styl zůstává provokativní, ale obsah je stále čitelnější a promyšlenější. Aktuálním „hitem“ jsou data, podle kterých se AfD v celoněmeckých preferencích dotáhla na dosud nejsilnější stranu CDU/CSU.

Za pozornost stojí i to, odkud noví voliči přicházejí. Podle dlouhodobých průzkumů ztrácí AfD sice část nejradikálnějších sympatizantů, ale získává voliče z dříve dominantních stran – zejména z CDU/CSU, ale také od nevoličů, kteří léta považovali politiku za beznadějně zkorumpovanou. Jinými slovy, AfD dnes neoslovuje jen „dezoláty“, ale i zklamané středopravé voliče, kteří dříve důvěřovali „tradičním“ stranám.

Zatímco CDU stagnuje a hledá svou identitu mezi Merzovou středovou rétorikou a krajně pravým podhoubím, AfD hraje na jistotu – jasná témata, jasné postoje, jasný nepřítel – bruselský byrokrat a berlínský pokrytec. A co ostatní? Zelení ztratili své post-covidové momentum a klesli na 11-12 %. SPD, vedená unaveným kancléřem Scholzem, se drží mezi 15-17 %, ale bez viditelného nadšení. FDP balancuje na hraně pěti procent. AfD je v tomto moři stagnace jediným hráčem, který skutečně roste – a to nejen na papíře, ale i v ulicích a na úřadech.

Odpor jako přenosná hodnota: AfD a české paralely

Česká politika zatím nedala vzniknout tak silnému a konzistentnímu opozičnímu hnutí, jako je AfD. Nejblíž je jí zřejmě strana SPD Tomia Okamury, ale její styl, personální zázemí a forma práce zůstávají často na úrovni tribuny pro „naštvané voliče“, bez hlubšího institucionálního zakotvení. Přitom právě to je klíčové – být alternativou nejen verbálně, ale i organizačně.

AfD ukazuje, že s odvahou a disciplínou lze uspět i proti systému. V českém prostředí roste počet lidí, kteří cítí, že „něco není v pořádku“. Vidí inflaci, drahé energie, ideologické tlaky ve školách, ztrátu státní suverenity. Ale chybí jim síla, která by tomu všemu dokázala čelit nejen křikem, ale především systémovou vizí.

AfD v tomto směru inspiruje. Má nejen ostrý jazyk, ale i experty, program a regionální síť. Je to skutečná politická síla, nejen hlas protestu. Je jen otázkou času, kdy se i v Česku objeví projekt, který tuto roli převezme. Může to být reforma SPD, nový subjekt, nebo konsolidace národně orientovaných sil. Ale AfD dává naději, že i v systému, který se uzavřel sám do sebe, může vzniknout opoziční síla, která je schopná růst. A to není „dezolátství“. To je demokracie v praxi.

Čtěte také:
Proč na východě Německa vyhrává AfD? Lidé jsou tam odolnější vůči masírce
Ostrakizace už AfD nezastaví. Německo je před bodem zlomu
V Německu sílí debaty o zákazu AfD, ta to považuje za akt zoufalství