Také jste si toho všimli? V televizních diskuzích to vypadá, jako kdyby volby neskončily, jako by se stále vedl předvolební boj, média vyvolávají záměrně efektní a konfliktní dialogy či větší diskuze, aby konfrontovaly jednotlivé aktéry a jimi zastupované ideje.
To téma se vrací kolem každých voleb, což je víceméně každoročně, jak se tak střídají municipální, krajské, senátní, sněmovní a euro-volby. Při každé takové příležitosti se spustí v médiích kobercový nálet na voliče spočívající především v různých debatách kandidátů, případě komentátorů, politologů a podobně. Nejmohutnější to bývá u voleb sněmovních, neboť na těch jediných doopravdy záleží, co se v zemi bude další čtyři léta dít. Je to vidět právě i na příkladu oněch televizních diskuzí.
Na konfrontaci aktérů povolebního vyjednávání by nakonec nebylo nic hrozného, teprve se debatuje o možných koalicích, padají první návrhy na členy vlády, šéfy sněmovních výborů atd. Prostě nějak se ustaluje a ustavuje povolební pořádek. To přirozeně chvíli trvá, navíc do zdánlivě jednoduchého procesu, který by měl pracovat hlavně s číselnými výsledky jednotlivých stran a hnutí, se vměšují další aktéři, třeba prezident a jeho poradenské (jak se říká, loutkovodičské) okolí, které dle Ústavy ČR do těchto věcí opravdu nemá co mluvit. Typicky to předvedl Petr Kolář ve svém obsáhlém rozhovoru na Novinkách 7. října, kde jasně naznačil očekávání zájmu dalších stran o koaliční spolupráci s ANO. Mimochodem, už jsem se dočetl i úvahy o tom, že stávající hlava státu Petr Pavel se touto ingerencí do povolebních událostí snaží vybudovat jakýsi až prezidentský systém. To je odvážná myšlenka, protože by muselo dojít zgruntu ke změně dosavadního režimu. Ale na každém šprochu pravdy trochu, jak se říká.
Pravidelným výsledkem těchto debatních bakchanálií bývá cimrmanovská dvojice – moment očekávání a moment zklamání. Typickým příkladem byl nedělní Duel v ČT, kde Martin Řežníček „griloval“ své dva značně různé hosty – předsedu Pirátů Zdeňka Hřiba a poslance za SPD Miroslava Ševčíka. Vcelku jsem se na ten pořad těšil, protože dával spoustu možností, jak se moderátor mohl předvést a ze svých hostů dostat odpovědi na věci věru zásadní, ale třeba i detailní a věcné. Společně mohli například polemizovat o rozdílných pohledech na budoucí uspořádání EU a našeho vztahu k ní. Mohli se donekonečna zaobírat Geen Dealem, zejména když SPD dlouhodobě deklaruje odpor k němu, zatímco Piráti na svou loď do voleb vzali Zelené, tedy logické příznivce a zastánce Green Dealu.
Antibabiš jako téma předvolební i povolební…
Nic podobného se ale nestalo, moderátor nechal téma přeběhnout jiným směrem, opět se opakovala čtverylka s již oposlouchaným nápisem Antibabiš, a když už zazněla konkrétní připomínka, například o českých letadlech Albatros (M. Ševčík), nedostalo se divákovi adekvátní odezvy. Trochu to vnuká podezření, že pan moderátor prostě předpokládal, že se pánové před kamerou poperou jaksi z podstaty svých přesvědčení. Jenomže, světe div se, oba hosté nechali svůj příslovečný temperament za dveřmi studia a komunikovali víceméně korektně, včetně oslovování „pane docente“, „pane náměstku“. Kdo se těšil na pranici, byl zklamán. Zřejmě v čele s panem Řezníčkem.
Dovolte mi osobní odbočku. Před nějakým časem mě pozvala Renata Kalenská do Českého rozhlasu na live pořad Pro a proti. Téma znělo: česká xenofobie. Kalenská proti mně posadila Petra Pitharta. A opět, světě div se, velice smutně protáhla obličej, když z vysílání jasně vyplynulo, že se s Pithartem v 99 % názorů na dané téma shodujeme. Zklamaná Kalenská to pak na chodbě zhodnotila přesně: „To je škoda, myslela jsem, že se pohádáte, a vy jste si tam notovali.“ V tom je totiž ten častý problém naší žurnalistiky. Plave po povrchu, hledá a provokuje konflikty a říká tomu podávání informací. Konečně o tom něco ví každý, kdo poslouchá rádio či sleduje TV a internet.
Přitom třeba zrovna osoba Zdeňka Hřiba by měla profesionálního novináře provokovat k věcným a pro značné množství občanů podstatným otázkám. Například: Kolik stály ony smutně proslulé pražské cyklostezky, zda existuje statistika jejich využívání a tedy efektivity, a též dopad na ovzduší, když se kvůli nim mnohde zpomalila doprava, a tím zvětšila produkce výfukových plynů? Nebo zda pan exprimátor a exnáměstek pro dopravu pomůže dokončit městský okruh před rokem 3000… Jistě by se též hodilo se jej přeptat na stěžejní pirátské téma, a to je dostupnost bydlení, o níž mluví 8 let, ale skutek zatím utek.
Pochopí to někdy televizní moderátoři?
A do třetice taky konkrétně: hrozný stav taxislužby, kde byly do ulic bez kontroly vpuštěny firmy Uber a Bolt, většina řidičů neumí česky ani anglicky, mnozí ani rusky. Nejprve ty firmy dumpovaly ceny, čímž poškodily a téměř zdecimovaly zavedenou konkurenci, a teď zvedají ceny do násobků a chovají se kartelově. Řidiči neznají místopis, příliš často „padá“ automatický systém objednávek, neexistuje lidský dispečink. Tihle dva obři ovládli trh a chovají se jak na dobytém území.
A tak bychom mohli pokračovat. Jsem si jist, že by to divák ocenil víc, než jen bezbřehé meldování frází o potřebnosti členství v nějakých mezinárodních organizacích. To je téma typicky předvolební. Po volbách občana zajímá, jak se mu bude žít. Pochopí to ale někdy televizní moderátoři?
Čtěte také:
Tuplovaný K.O. v ringu CNN Prima News pro Jana Jakoba
Fiala zazářil na Primě. Vybíráme nejlepší momenty
Arogance, smích a hněv: Nerudové vytekly nervy v přímém přenosu. Hroutí se jí svět?
