ODS je těžko, je tu Naše Česko

Po loňských parlamentních volbách opustil ODS jihočeský hejtman Martin Kuba. Zároveň oznámil přípravu nového politické hnutí, pro které získal i některé své bývalé spolustraníky. Před nedávnem jej představil veřejnosti.

Zakladatelé pro něj zvolili název „Naše Česko“. Tím, že se v názvu objevuje „Česko“, podle mne naznačují, že pro ně bude naše země hlavní prioritou. A slovo „Naše“ zase napovídá, že budou svou politikou usilovat o to, aby zůstala nadále česká a tedy, aby byla uchráněna před negativními dopady experimentování s multikulturalismem, které vidíme v zemích na západ od našich hranic.

Více o novém hnutí prozradil Martin Kuba v tomto rozhovoru. Je z něj vidět, jak moc zkušeným politickým harcovníkem je. Jasně řekl, že cílem není uspět pouze v jižních Čechách, kde hnutí vzniklo, ale jeho ambice jsou celostátní a také vládní. Na někoho může tato odpověď působit možná příliš nabubřele. Ale volil by někdo hnutí, které by dopředu deklarovalo, že nechce vládnout? A proč by někdo měl dávat svůj hlas tomu, kdo dopředu tvrdí, že nemá ambice splnit to, co ve svém programu slibuje?

S kým spolupráce?

Kuba již dříve opakovaně kritizoval politiku „antibabiš“. Proto není překvapením jeho prohlášení, že případnou vládní spolupráci nechce s nikým dopředu vylučovat. Byť se vymezil vůči současným krokům Motoristů a SPD. „Naše Česko“ se totiž teprve etabluje a máloco by mu tak mohlo ublížit víc než „mediální lynč“ za to, že připouští spolupráci s někým, koho aktuálně část médií i veřejnosti vnímá jako ztělesněné zlo.

I když vlastně jednu výjimku z pravidla „nevymezovat“ se přeci jenom udělal. Tou je ODS. Je to logické, protože právě v rybníčku jejích bývalých voličů, ale i těch, kteří jí to sice ještě stále „házejí“, ale zjišťují, že pro to mají stále méně důvodů, chce „Naše Česko“ lovit. Pravdou je, že mu to ODS hodně ulehčuje. Po loňské porážce v parlamentních volbách a rezignaci Petra Fialy na pokračování ve funkci předsedy dostala ODS šanci navolit do svého čela nové politiky, kteří by ji nasměrovali zpět k tradiční konzervativně-pravicové politice.

Tedy zpět k těm voličům, které (především) pod vedením Petra Fialy opustila. Jak to nakonec dopadlo, je notoricky známo. ODS tuto šanci promarnila. Na lednovém volebním kongresu se totiž stal předsedou Martin Kupka, který je „spoluviníkem“ jejího současného stavu a kterému se ne neprávem přezdívá „druhý Petr Fiala“. A byť ve vedení strany skončila progresivistka Eva „Svoloč“ Decroix, tak v něm naopak usedl třeba Pavel Drobil, který je mimo jiné nadšeným propagátorem zavedení Eura v naší zemi. Čímž delegáti kongresu zasadili tradičními euroskepticismu ODS ránu z milosti.

Snad autentická pravice?

Vznik hnutí „Naše Česko“ se tak stává nadějnou alternativou pro tradičního pravicového voliče. Poté, co jej ODS před lety opustila, by zkrátka mohlo najít někoho, kdo by konečně zase hovořil jeho řečí a hájil jeho zájmy. Očekávání se vznikem hnutí spojená jsou tedy velká. Což s sebou nese samozřejmě i riziko, že podobně obrovské může být i zklamání, pokud nebudou naplněna. Držme tedy „Našemu Česku“ palce, aby to byla ta první varianta. K mírnému optimismu vede fakt, že jeho členy nejsou žádní političtí nováčkové, ale lidé, kteří už něco dokázali. Což je neobyčejně důležité za situace, kdy je politika trvale vychylována směrem k levicovému progresivismu a pravicový konzervatismus je naopak často cejchován nálepkami jako „populismus“, či dokonce „extremismus“.

Ostatně soudím, že i těch si užije „Naše Česko“ měrou vrchovatou…

Čtěte také:
Petr Pavel právě prohrál prezidentské volby
Vláda dělá jen to, co slíbila
Nová vláda chce bojovat proti cenzuře. Držme jí palce…