Podle poslední zprávy mezinárodní nevládní organizace Reportéři bez hranic dosáhla svoboda médií ve světě nejnižší hranice za posledních 25 let. Dílem k tomu přispěla i Česká republika, když z desátého místa klesla na místo jedenácté. Jako jeden z významných důvodů se nabízí nedávná nepříjemná událost – odchod Václava Moravce z České televize, ale je docela možné, že se k tomu připojilo i znesvěcení půdy ČT, spočívající v tom, že ji navštívil Tomio Okamura. Dlouho předlouho mu Moravec dokázal odolávat, dlouho předlouho hájil její nezávislost a pak najednou tohle!
Dobrá. Moravec je pryč, ale jak si vedou jeho nástupci? Náhodou jsem narazil na pořad Události, komentáře týdne (ČT24, 26. dubna 2026), který moderovala Jana Fabianová, pro mě dosud neznámá tvář. Kdybych narazil na někoho známého, profláknutého, na kohokoliv, kdo je notoricky známý neustálým zasahováním do diskuze, určitě bych šel někam jinam.
Fabianová téměř neskáče do řeči! Možná, že je to výsledek tlaku politiků, protože navenek to možná působí civilizovaně, ve skutečnosti to však umožňuje autoritativnímu politikovi dokončit větu – a tím i vyjádřit názor, který u autoritativního politika nemůže být jiný než autoritativní. Pokud by divák neměl jasno, co to znamená, tak je to názor blízký Ficovi či Orbánovi. To významně narušuje televizní vyváženost, alespoň podle těch, kteří nás hodnotí ze zahraničí. Pak se nedivme našemu jedenáctému místu.
Zaznamenal jsem jedinou návodnou otázku. To je otázka, kterou klade moderátor „blbovi“, aby konečně řekl něco, co chce slyšet moderátor, když „blb“ ne a ne zareagovat tak, jak je potřeba. Možná, že šlo jen o spontánní reakci na nepříjemný názor matematika Karla Janečka, který kritizoval nevyváženost České televize. „To je tedy váš divácký pocit…,“ uniklo moderátorce, takže vlastně ani nešlo o otázku, ale o větu oznamovací, která ale zněla velmi sugestivně. Karel Janeček pohotově uvedl čísla k jednomu programu ČT v době covidu, ve kterém zastánci restrikcí dostali 91 % času, kdežto odpůrci jen devět s tím, že těch devět bylo ještě slušně sestříháno.
Pánové Michael Kocáb a Karel Kühnl tyto argumenty pouštěli jedním uchem dovnitř a druhým ven. Oba dva tvrdili, že pokud něco funguje, nemělo by se to měnit, a pokud to někdo přece jen měnit chce, nemůže mít dobré úmysly. Pan Kühnl to dokonce uvedl jako anglické přísloví, jako by se naše vláda neměla řídit svým rozumem či svým volebním programem, ale nějakou zahraniční moudrostí.
Jenže stav 91:9 (sestříhaných) není ukázkou něčeho, co tady dlouho a dobře funguje. Ještě sestříhanější jsou zprávy ohledně tzv. klimatické krize, které bych „diváckým pocitem“ ohodnotil na 100:0, takže ani není co sestříhávat. Pokud Al Gore někdy před dvaceti lety prorokoval, že do deseti let nebude na severním pólu led, čímž vystrašil především mladou generaci, měla by se k tomu Česká televize (a nejen ona) nějak postavit. Uvedená doba uplynula – a nestalo se nic. Uplynulo dalších deset let a zase nic. Případu se již dávno měli chopit investigativci a přijít na to, zda Al Gore lhal vědomě, nebo zda je natolik hloupý, že věřil vědeckofantastickým výtvorům z dílny Hollywoodu. Nebo proč odstoupil Trump od Kjótského protokolu? Že by se špatně vyspal? Nebo to bylo na základě posudků vědců, kteří byli dosud cenzurováni?
Když dva dělají totéž, není to totéž…
Dobrým počinem režie bylo, že zvládla i situaci, kdy dva oponenti mluví najednou, aniž by si přitom skákali do řeči. Pravda, v případě Kamberského šlo o mimoslovní komunikaci, ale kamery jej nemusely zabírat. Zabraly. Když pan Kocáb hájil některé severoevropské státy, že se mohou obejít bez koncesionářských poplatků, je to prý proto, že když dva dělají totéž, není to totéž. Nenacházejí se totiž jako náš okruh „blízko tendencí k Rusku, blízko Maďarsku, blízko Slovensku…“, takže nezávislost jejich sdělovacích prostředků není ohrožena. Co si o tom myslí Petr Kamberský, vystihuje následující obrázek:
Je zdrcen z uvedených argumentů, nebo ho tížilo nebezpečí odtržení Moravy? K tomu totiž vede určitý geopolitický pohled. Pokud se Morava osamostatní a pokud zůstane v dobrých rukou, tedy v dobrých rukou vlády Petra Fialy, bude si muset v blízkosti Slovenska a Maďarska v rámci zachování demokracie, svobody slova a hodnot koncesionářské poplatky ponechat. Praha, chráněná novým nárazníkovým pásmem, by si mohla dělat, co chce.
Pan Kamberský si tvář musel zakrývat vícekrát. Někdy jen nevěřícně kroutil hlavou, ale pozitivní na tom všem je fakt, že to nezpůsobila neprofesionalita či zlá vůle moderátora, ale pouze úroveň jeho oponentů. Co na to říkají v zahraničí?
„Autoritativní státy, spoluodpovědné nebo nekompetentní politické síly, predátorští ekonomičtí aktéři a nedostatečně regulované on-line platformy nesou přímou a naprostou odpovědnost za globální pokles svobody tisku,“ napsala ve své zprávě ředitelka Reportérů bez hranic Anne Bocandéová.
K tomu bych měl tři poznámky:
- Nedostatečně regulované on-line platformy, což se týká nás, jsou voláním po cenzuře.
- Autoritativní státy mají dost kompetentních politických sil, aby on-line platformy dokázaly velmi dobře regulovat.
- Tady někomu hráblo.
Čtěte také:
Konec iluze o objektivitě? Česká televize sama přiznala, že filtruje názory
Česká televize pozvala Okamuru k Moravcovi. Ten pozvání přijal – udělal správně?
Česká televize jako koncentrát převrácené reality
