Žijeme v době, kdy jsme vždy připraveni odsuzovat, málokdy děkovat. Na každou událost jako bychom museli mít názor, pokud možno kritický. Hlupák křičí, moudrý mlčí. Atmosféra společnosti je třaskavá, obyčejná lidská vděčnost není ceněná. Katolický kněz, pedagog, Mons., prof., 88letý Petr Piťha to vnímá a rozhodl se poděkovat za nejdůležitější lidský dar, za dar krve. Všem dobrovolným dárcům krve.
„Trpím onemocněním, jehož léčení periodicky vyžaduje transfuze krve. Při poslední, která proběhla nedávno, jsem si uvědomil, že vám, dárcům, možná žádný pacient nikdy nepoděkoval. Jistě, dárce je anonymní, ale to je chabá formální výmluva. Já sám jsem se dozvěděl jen odběrové místo a číslo kapačky C 2003 24 010470 10. I kdybych nějakým obtížným způsobem docílil, že by se můj dopis dostal ke konkrétnímu dárci, nebyl bych spokojen. Byl by jediným ze všech, jejichž krev jsem přijal. Obracím se na vás tedy korporativně a zahrnuji i dárce, s nimiž mám společné jen to, že jsme lidé,“ napsal prof. Piťha ve svém veřejném dopise. Jeho úvaha je zajímavá i proto, že solidarita by neměla být jednosměrná, tedy měla by být i chudých k bohatým, nemocných ke zdravým atd.
O krvi a srdci
„Bez jídla vydrží člověk řadu týdnů, bez krve ani pár minut,“ uvádí dále prof. Piťha. Krev je dar navracející život a srdce je motorem života.
Další aspekt, o kterém prof. Piťha dárcům napsal: „Zastavme se ještě u jednoho citátu z Bible: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo by za druhého položil život. Známe příklady, kdy k této vrcholné lásce došlo, např. když někdo nabídl, že se postaví na místo spoluvězně odsouzeného k smrti (učitel Korczak, P. Maxmilian Kolbe). Nemysleme, že je nutné darovat celý zbytek života naráz. Každá návštěva nemocného, osamělého a podobně obětovaný čas jsou darem části života, protože bychom v té době mohli dělat věru něco příjemnějšího.“
Velké ocenění anonymním dárcům zveřejnil prof. Piťha před Vánoci 2025: „Omlouvám se, že vám píšu tak pozdě. Ale jsem rád, že mi to vůbec došlo. A ještě víc se raduji, že jsem snad zacloumal mříží netečnosti příjemců a alespoň tak se postavil po váš bok.“
Svůj dopis dobrovolným dárcům ukončil poděkováním a srdečným pozdravem. Dovolím si poděkovat panu profesoru, že nás tím vrací k lidství, citlivosti a vděčnosti. I to jsou velké dary, které dnes po hříchu tak postrádáme.
Čtěte také:
Vše je možné aneb K čemu je dobré, když vám uletí letadlo?
Tahle Praha není pro český
Soudy, odpuštění a smíření
