Vybavujete si takové ty žinatní pro-fialovské hysteriky, kteří osočovali například slovenského premiéra Roberta Fica, jaký je to prý nebezpečný agent Kremlu, když si dovolí prosazovat zahraniční politiku čtyř světových stran? Nezáleželo, že Bratislava zůstávala pevně včleněna do EU a NATO, stejně jako Orbánova Budapešť. Byla to tehdy úplná vlna (řízeného) morálního rozhořčení lepších lidí, jež neměla „konca-kraja“. Jejím cílem v českém prostředí bylo působit jakožto provládní politická prevence. Ostrakizace opozičních názorů bez jediného solidního argumentu, tlak na (auto)cenzuru veřejného diskurzu.
Jenže geopolitická realita – tak jako se tomu nevyhnutelně stalo též stran válčící Ukrajiny – všechny manipulátory s jejich vděčným publikem rychle dohnala. A stále hlasitěji dupe po křivých sklech zaslepujících ideologických brýlí. Dnes už totiž zásadní myšlenku orientace všech azimutů (vychytrale) používá i nejbližší stát USA – Kanada. Rozšiřuje svou spolupráci s Čínou, jedná o prohloubení vzájemných vztahů s Indií nebo dalšími podstatnými hráči.
Celá „špiónská konstrukce“ se tak nepěkně drolí pod rukama. Leda snad, že by ottawský premiér Mark Carney (původně guvernér Bank of Canada a Bank of England) byl též „mužem Moskvy“. Ostatně proč ne, příbuznou charakteristiku doteď přisuzují ozvučné desky amerických prezidentských kampaní také Trumpovi, jelikož jim za rok úplně destabilizoval „osvědčené pořádky“.
Je to nepříjemný stav. Zatímco u nás podobně mentálně nastavení lidé nejednou nadšeně demonstrují za prokazatelného komunistického rozvědčíka, čímž se de facto stávají položkami skvěle zobchodovaných nutkání obraňovat vlastní stereotypy, svět za pohraničními horami se až překotně mění. Probíhají metamorfózy mimořádného významu. Určitě nejvážnější praskání tektonických desek mezinárodních vztahů od konce studené války a rozpadu Sovětského svazu. Dost možná od konce války světové. Jenže Česká republika namísto toho řeší Macinkovy nevhodné textovky Kolářovi. Místo racionální, promyšlené, strategické přípravy na nevyhnutelné multipolární poměry zapadáme stále hlouběji do bažin bizarních domácích pseudokonfliktů či politikaření. Planeta je v pohybu, kdežto Česko v mobilu.
Smutný to rozhled
Za ním zhusta vykukuje vnitřně ustrnulý, sebepřesvědčující snobismus té „lepší, bohatší, přemýšlivější a morálnější“ části společnosti. Eva Decroix, donedávna ministryně spravedlnosti, její reprezentanty rozvedením své bitcoinové časové osy popisuje sice nechtěně, ale zato dost výstižně. Dokonce prostřednictvím vulgárního rusismu: „Jak jsme mohli prohrát volby a pustit k moci tuhle svoloč?“
K oblíbeným hračkám dotčené vrstvy náleží veteš naivně romantického atlantismu s kultem všech jeho zdejších významných protagonistů. (Nostalgické) emoce jsou proti analýzám vždy automaticky ve výhodě a ignorování reality bývá pohodlné. Takže i zástupná vojna v ukrajinských stepích může fakticky snadno a rychle znamenat to samé jako ozbrojený zásah pěti „bratrských“ armád proti poklidnému Pražskému jaru ´68.
A tak dále. Celkově je jasné, odkud vítr skutečně fouká, odkud tentokrát přichází mráz.
Čtěte také:
Hrad zveřejněním Macinkových SMS sleduje jediné. Prosí o pomoc liberalokratickou občanskou společnost
Dvojjediná role Václava Moravce aneb Kabaretní výkon moderátora
Co odhalily SMS mezi Macinkou a Kolářem?
https://messerinzidenz.de/