Výzva šéfredaktorů adresovaná předsedovi vlády Andreji Babišovi (ANO) byla prezentována jako obrana svobody médií. Ve skutečnosti ale spíš odhalila, jak silně je český mediální prostor provázaný a jak daleko má k deklarované nezávislosti.
Klíčová média dnes kontroluje úzká skupina ekonomických hráčů. Nejde o vydavatele v klasickém smyslu, ale o investory s širšími zájmy v energetice, financích nebo realitách. Média pro ně nejsou primárně službou veřejnosti, ale nástrojem vlivu. Výsledkem není přímá propaganda, ale mnohem sofistikovanější efekt: omezený rámec, ve kterém se pohybuje „povolená“ realita.
Do toho vstupuje Seznam.cz jako faktický monopolní regulátor pozornosti. Ten neurčuje jen, co je důležité – ale co vůbec existuje v očích veřejnosti. Obsah, který se nedostane do jeho distribuce, prakticky mizí. A jak ukazuje zkušenost řady subjektů, nejde jen o algoritmus: dochází i k vědomému vyřazování obsahu, včetně placené reklamy, pokud neodpovídá interní linii. To už není moderace. To je výkon moci.
Stejně problematická je iluze otevřené diskuse. Komentářové sekce nepředstavují svobodný prostor střetu názorů, ale řízené prostředí. Příspěvky konvenující redakčnímu rámci se drží nahoře, ostatní mizí v hloubce vláken, kde ztrácí viditelnost i vliv. Formálně může mluvit každý, reálně je slyšet jen někdo.
Nejviditelnější je tento mechanismus před volbami. Právě tehdy se ukazuje, jak „objektivita“ funguje v praxi: výběrem témat, systematickým rámováním a selekcí hlasů, které dostanou prostor. Výsledkem není pluralita, ale překvapivě jednotný obraz reality napříč médii, která se navenek tváří jako konkurenční.
Do tohoto obrazu zapadá i politická rovina. Redakce sice deklarují neutralitu, ale dlouhodobě vykazují hodnotové a politické preference. Ty se neprojevují otevřenou podporou jedné strany, ale spíše vymezováním vůči konkrétním aktérům. Skupina šéfredaktorů svým společným vystoupením fakticky ukázala, že nejsou jen pozorovateli politického střetu, ale jednou z jeho stran. Ne nutně ve prospěch jedné vlády, ale proti těm, které vnímají jako ohrožení systému, jehož jsou sami součástí.
Výzva šéfredaktorů tak není jen profesním gestem. Je projevem systému, který se dokáže rychle semknout, když cítí ohrožení – ať už skutečné, nebo vnímané. Nejde o spiknutí, ale o souhru zájmů, ve které se propojuje vlastnictví, politické nastavení i kontrola distribuce.
Česká média nejsou nesvobodná v tradičním smyslu. Nikdo jim nemusí nic zakazovat. Stačí, že existuje systém, který rozhoduje, co bude vidět, co bude slyšet a co zapadne. A právě v tom spočívá jejich skutečná „nezávislost“.
Čtěte také:
FDA přiznal, že covidové vakcíny způsobily smrt nejméně deseti dětí. Díl první
FDA přiznal, že covidové vakcíny způsobily smrt nejméně deseti dětí. Díl druhý
Covidování skončilo. Zapomeňte!














