Ihned po prezidentských volbách přestala vláda Petra Fialy valorizovat starobní důchody s odůvodněním, že České republice hrozila „značná hospodářská škoda“, údajně ve výši 400 miliard korun. Je zajímavé, že té samé vládě nevadilo zaplatit za téměř čtyřletý „dočasný“ pobyt pro více než 400 tisíc uprchlíků z Ukrajiny celkem 250 miliard (dalších 50 miliard poskytla Česká republika ukrajinské vládě ať už jako humanitární pomoc, nebo vojenský materiál). Snížením valorizací starobních důchodů vláda jen v roce 2023 „ušetřila“ necelých 20 miliard korun.
Snížení valorizace starobních důchodů
Vláda Petra Fialy tak učinila v reakci na pádivou inflaci, kterou způsobila svou vlastní energetickou politikou (totiž nezastropováním cen energií) a která jen v roce 2022 dosáhla oficiálně 15,1 % a v roce 2023 pak 10,7 %. Pokud by měla vláda důsledky své vlastní indolence a diletantství důchodcům plně kompenzovat mimořádnou valorizací, jak předvídal zákon, vedlo by to k prohloubení deficitu důchodového systému o 34,4 miliardy korun, a to jen v roce 2023, přičemž v letech následujících by byl dopad přibližně dvojnásobný, totiž 58,8 miliard.
Pro představu: celkové výdaje státu v roce 2023 činily zhruba 2200 miliard korun. Český stát měl podle argumentace Fialovy vlády každému starobnímu důchodci (kterých bylo v roce 2023 přibližně 2,35 milionu) kompenzovat dopady inflace zvýšením důchodů v červnu 2023 v průměru o 2091 korun měsíčně. Namísto toho došlo mimořádnou valorizací ke zvýšení starobních důchodů v průměru o 755 korun měsíčně. Jen za rok 2023 se tak snížila životní úroveň starobních důchodců o 9353 korun. Každá další valorizace starobních důchodů se navíc bude počítat z nižšího základu.
Proti tomuto snížení životní úrovně českých důchodců podala skupina poslanců v čele s Alenou Schillerovou (ANO) ústavní stížnost, ve které oprávněně namítala, že: „…mimořádná valorizace slouží k naplnění ústavně zaručeného práva podle čl. 30 Listiny základních práv a svobod (občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří) a nemůže znamenat jeho ohrožení a ani hrozbu pro bezpečnost státu, protože organizace systému důchodového pojištění je úkolem státu. Za tímto účelem stát shromažďuje prostřednictvím povinného pojištění či z jiných zdrojů prostředky na tento účel; nedisponuje tak ‚svými‘ prostředky, a tudíž mu žádná škoda vzniknout nemůže. Dále je úkolem státu zákon naplnit v celém rozsahu, včetně tzv. mimořádné valorizace důchodů, přičemž splnění této povinnosti nemůže znamenat ‚vznik škody‘.“
Ústavní soud však ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 30/23 konstatoval, že „pod pojem ‚hospodářská škoda‘ může spadat i nezvladatelný vývoj mandatorních výdajů státního rozpočtu vytvářející hrozbu negativního dopadu na stav veřejných financí (růst zadlužení)… v důsledku nesnížení očekávané mimořádné valorizace by se přímé výdaje ze státního rozpočtu jen v roce 2023 (konkrétně v sedmi zbývajících měsících kalendářního roku) zvýšily o cca 20 mld. Kč. Tuto okolnost je přitom třeba nazírat v celkovém kontextu mandatorních výdajů a zejména salda důchodového účtu (mimořádná valorizace se samozřejmě trvale projeví v osobním vyměřovacím základu), nepříznivého demografického vývoje a rostoucí celkové výše státního dluhu. Jinými slovy vyjádřeno, v daném případě nejde ‚pouze‘ o zmíněnou částku 20 mld. Kč, nýbrž především o celkovou tendenci dalšího zvyšování salda důchodového účtu, na kterou upozorňuje ve vyjádření zejména NRR. Rovněž z důvodové zprávy k přezkoumávanému návrhu zákona plyne, že zvýšení důchodů v mimořádném termínu v podobě podle současného právního stavu by znamenalo zvýšení výdajů státního rozpočtu na dávky důchodového pojištění v roce 2023 o 34,4 mld. Kč, v roce 2024 pak o dalších 58,8 mld. Kč. Přitom již bez zvýšení důchodů v mimořádném termínu v červnu 2023 je předpokládán deficit bilance důchodového účtu z důvodu vysokých valorizací důchodů v roce 2022, které předběhly vysoce růst mezd, okolo 60 mld. Kč“.
Ústavní soud tak jako argument pro plošné snížení životní úrovně použil ekonomický analfabetismus Fialovy vlády, pro kterou byl růst inflace v roce 2023 „nečekaný“ a „nepředvídatelný“, která se zadlužovala rekordním tempem (státní dluh se v průměru zvyšoval o 300 miliard korun ročně) a která z pořízení potomků učinila pro mladé páry ekonomicky nedosažitelný luxus. Vrcholem všeho je pak tvrzení, že valorizace důchodů by byla vyšší než růst průměrných mezd – tento argument ovšem Ústavní soud neaplikoval při rozhodování o svých vlastních platech, které si za Fialovy vlády zvýšil, a to i zpětně. To by tak hrálo, aby česká justice sdílela nepříznivý ekonomický vývoj se zbytkem ekonomicky aktivní společnosti!
Konec stříbrného věku
Kromě ekonomické stránky věci – trvalého snížení starobních důchodů, kdy i snížení o tisíc korun měsíčně v době pádivé inflace může hrát doslova existenční roli – má však výše uvedený nález Ústavního soudu Pl. ÚS 30/23 ještě jeden dopad – zakotvuje představu valorizace starobních důchodů jako hospodářské škody a důchodců jako škodné, která si sobecky odmítá utrhnout od huby, tedy propadnout se do ještě větší chudoby, než ve které se nachází nyní. A co se dělá se škodnou? Správně, škodná se potírá a hubí. Tohoto důsledku rozhodnutí Ústavního soudu si nevšimlo ani trio disentujících ústavních soudců (Jan Svatoň, Josef Fiala, Pavel Šámal), kteří odmítli snížení valorizace jako retroaktivní. Nález ÚS však nevisí ve společenském vakuu, ale nutně ovlivňuje celospolečenský diskurz, a to zejména tehdy, pokud jde o široce diskutovaný nález. A toto ovlivnění je jednoznačně negativní. Ústavní soud přitom neomlouvá, že pouze převzal argumentaci pětikoaliční vlády.
Proto není náhodou, že ve stejné době, kdy Fialova vláda snižuje valorizaci penzí, Jakub Horák, politický marketér a defraudant, zveřejňuje na svém facebookovém profilu následující příspěvek: „V podstatě jedinou možnou a proveditelnou ekonomickou reformou je zabavit důchodcům penze a tyto peníze věnovat na vzdělání mladých prostřednictvím AI. Za dvacet let to přinese první ovoce v podobě moderní výkonné ekonomiky. Co se stávajícími důchodci? Nejsem nelida, ale řekněme si to upřímně – zanechali nám spálenou, rozkradenou zemi a nyní chtějí čerpat vysoké penze. Toto nutné opatření přinese i zvýšení porodnosti. Každý na vlastní oči uvidí, že důchodce, který má děti, se dostane k chutnějšímu soustu než ti ve stanových městečkách.“ Jakub Horák tak navázal na svou předchozí úvahu z doby covidismu, kdy navrhoval, aby se neočkovaným důchodcům zastavilo vyplácení starobních důchodů s tím, že by se k penězům dostali až poté, co se naočkují. Toto není nadsázka – to je nenávist vůči seniorům v klinické formě.
Petr Ludwig, který Jakuba Horáka označuje za svého blízkého přítele, pro změnu šíří na svém facebookovém profilu nenávist vůči seniorům, kteří volí hnutí ANO, a to už od června 2025 dodnes. Tento samozvaný „datový vědec“ a tvůrce „Štítu demokracie“ říká: „Senioři, kteří volí ANO naprosto masivně, de facto říkají – nezáleží nám na našich dětech a vnoučatech, v čem budou žít a jak moc je zadlužíme. Žádný senior, kterému záleží na jeho vnoučatech, totiž nemůže volit ANO.“ Sám přitom přiznává, že tenhle „argument“ nemá s rozumem co dělat, že jde čistě o emoce. Ve své názorové bublině, kterou pečlivě cenzuruje, s tímto názorem rozhodně není sám. V dalším předvolebním příspěvku pak hlásá: „Nejlepší způsob, jak potrestat vaše zlobivá a neposlušná vnoučata, je volit ANO.“
Po říjnových volbách do Poslanecké sněmovny zůstala Ludwigova rétorika stejná: „Voliči ANO, z velké části senioři, se vyjádřili jasně – projíme budoucnost našich vnoučat. Ten obří deficit rozpočtu totiž není nic jiného. Voliči ANO, podívejte se do zrcadla a řekněte si to hezky do očí – pro svoji sobeckost poškodíte své potomky. Musíte ta vnoučata hrozně nenávidět…“ V diskuzi pod těmito Ludwigovými žvásty se jako mantra opakují teze typu „dovedou myslet jen na svých pár stovek k důchodu nebo větší slevu na vlak a autobus“ nebo „důchodový věk je lidský stav největšího sobectví“. Starobní důchodci jsou prostě nevzdělaní, neúspěšní, zapšklí jedinci, kteří prožírají budoucnost, místo aby si radostně utrhli od huby a peníze spláchli třeba do ukrajinského zlatého záchodu. Právě na tomhle vzorku Ludwigových příznivců je vidět, jak se stereotypy z „Přemluv bábu!“ a debaty o valorizaci starobních důchodů postupně „propsaly“ do uvažování části spoluobčanů, kteří „stojí na správné straně“ – například na demonstraci na podporu komunistického rozvědčíka.
Připadá vám to jako systematické šíření nenávisti, jako záměrné štvaní mladých proti starým? Naštěstí je tu Martin Schmarcz, který vám vysvětlí, že mezigenerační konflikt rozdmýchává Andrej Babiš svými předvolebními sliby, podle hesla „obviň soupeře z vlastních zločinů“. Korunu tomu pak nasadil Mirek Topolánek v listopadovém podcastu Kecy a politika: „Důchodci jsou dneska největší brzda jakékoliv důchodové reformy, která se týká nejvíce jejich vnuků a částečně jejich dětí. Jsou to prostě šmejdi, pokrytečtí, nepřející. To jsou důchodci. A to můžu říct, protože jsem důchodce taky.“
Topolánek zapomíná dodat, že stávající důchodci by s důchodovou reformou neměli problém, pokud by neměli už dvojí zkušenost s „reformou“ páchanou ODS a TOP09, tedy stranami, které jim vždy slíbily, že se jich dopady reformy nedotknou, aby jim poté snížily životní úroveň.
Pokračování už zítra!
Předchozí díl
Čtěte také:
Dědova mísa aneb jak důchodci ujídají chleba vnoučatům
Co o člověku vypovídá nespokojenost s vládou pana Fialy
Známý youtuber MikeJePán ve jménu vlády šikanuje důchodce
