Redakce TO má k dispozici otevřenou stížnost Tomáše Kňourka, bývalého místopředsedy Rady Českého rozhlasu v letech 2020 až 2023, adresovanou Radě Českého rozhlasu. Publikujeme ji jako první médium. Kňourek v ní upozorňuje na údajné nedodržování zákona o Českém rozhlasu a Kodexu Českého rozhlasu, zejména v oblasti nestrannosti, vyváženosti a výběru hostů v publicistických pořadech.
Otevřená stížnost Radě ČRo. Je problémem jeho nezávislost?
Poslední týdny naplněné hysterickým iracionálním halekáním části veřejnosti za zachování „nezávislosti“ České televize a Českého rozhlasu zakrývají hlavní podstatu problému. A tím jsou objektivita a nestrannost. Nezávislost může být pouze předpokladem pro jejich dodržování.
Primárně se domnívám, že jsou nezávislá hlavně na pravidlech, tedy veřejnoprávních zákonech a kodexech. Především v oblasti publicistiky v podobě zvaní názorově osvědčených a prověřených „expertů“, publicistů, novinářů, politologů či bývalých politiků.
Abych byl konkrétní, uvedu příklad z nedávné doby. V loňském listopadu jsem Radě Českého rozhlasu adresoval následující stížnost, uvádím pouze její úvod:
Vážení členové Rady Českého rozhlasu, v lednu příštího roku (tedy letošním, pozn. autora) uplyne pět let existence Společnosti pro obranu svobody projevu (SOSP). Jde o bohulibé společenství významných osobností, které mají obavy z vývoje tuzemské demokracie, jejímž základním kamenem je právě svoboda slova. Za zmíněných pět let jsem nezaznamenal, že by se Český rozhlas ve svém vysílání nejen o činnosti SOSP jakkoli zmínil, ale rovněž dal prostor jejím představitelům. Přitom Český rozhlas se tématu cenzury a svobody projevu pravidelně věnuje.
Lednová odpověď šéfredaktora stanice Český rozhlas Plus Josefa Pazderky byla přímo odzbrojující:
„Děkujeme za váš e-mail i stížnost, adresovanou primárně Českému Rozhlasu Plus. Jako jeho šéfredaktor vás chci ujistit, že o existenci Společnosti pro obranu svobody projevu víme. Ohledně výtek k našemu vysílání – jsou bohužel natolik obecné, že je pro mě složité na ně konkrétněji reagovat. Chci vás ujistit, že se v našich pořadech striktně držíme Kodexu ČRo s maximálním důrazem na kvalitu informací, jejich ověřitelnost, rozmanitost a také vyváženost. Svědčí o tom reakce našich posluchačů, jejich dlouhodobá důvěra a taky rostoucí sledovanost stanice.“
Takže když to shrnu, „víme o nich, ale nezveme je. Pssst“. Šéfredaktor de facto přiznává, že na jím zmíněnou rozmanitost a vyváženost z vysoka kašle. Ví, že si to může dovolit.
Abych byl spravedlivý, Společnost pro obranu svobody projevu se ve vysílání nakonec přeci jen objevila, ovšem nikoli její zástupci. Ideologicky rovněž jednostranný zpravodajský podcast Vinohradská 12 si v březnu pozval Vojtěcha Bergera, redaktora obskurního webu HlídacíPes.org. V rozhovoru týkajícího se poradkyně premiéra Andreje Babiše Natálie Vachatové samozřejmě dostal nekonečný prostor pro její dehonestaci, neopomněl několikrát pohanit i SOSP. Tato společnost tak ve vysílání Českého rozhlasu nemá jakoukoli možnost reagovat, oponovat a bránit se. Za absurdní považuji skutečnost, že představitelé SOSP platící koncesionářské poplatky si tímto povinně „kupují“ vlastní kritiku.
Ptám se, je toto pravá tvář veřejnoprávnosti ve hře bez pravidel za vaše peníze? Bez budoucího striktního dodržování právních norem totiž do budoucna existence Českého rozhlasu ztrácí smysl.
Vážení členové Rady Českého rozhlasu, obracím se na Vás se stížností týkající se nedodržování Zákona o Českém rozhlasu a Kodexu Českého rozhlasu. Přehmatů ve vysílání Českého rozhlasu je více, chtěl bych tentokrát upozornit na dva z nich.
Bod první
Moderátorka Barbora Tachecí si do pořadu Osobnost Plus 28. dubna 2026 pozvala bývalého předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského. Nechci poukazovat na servilní vedení rozhovoru, ale na její vyjádření, které je flagrantním porušením Kodexu Českého rozhlasu. Moderátorka v jedné ze svých otázek prohlásila: „Za dějiny všech demokratických vlád v ČR jsem nezažila jednu jedinou partaj, která by byla hnaná takovou touhou se mstít, takovou vendetou, kterou teď prosazují Motoristé směrem k prezidentovi. Až to dělá dojem, že je jedno o čem bude řeč, ale je třeba prostě prezidenta pokořit. Nemáte ten pocit z toho?“
Kodex Českého rozhlasu říká: 6.13 Redaktoři Českého rozhlasu si musí při vystupování ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech s výjimkou komentátorů počínat tak, aby posluchač nemohl rozpoznat, jaký názor mají na věc, o níž informují. V komentářích, které obsahují osobní stanovisko autora, se nesmějí odchylovat věcně od skutečnosti.
7.4 Moderátoři diskusních pořadů Českého rozhlasu jsou povinni zachovávat nestrannost. Posluchač by neměl z jejich vystupování v pořadu poznat, jaký zaujímají postoj k probíranému problému nebo k diskutujícím. Moderátoři vždy usilují o otevřenou výměnu názorů mezi pozvanými diskutujícími, současně však dbají na dodržování pravidel čestně vedené diskuse.
Bod druhý
V publicistických pořadech Českého rozhlasu (především stanice Český rozhlas Plus) se bez výjimek objevují osobnosti, které mají proti současné slovenské vládě a jejím představitelům leckdy až extrémně negativní postoj. Ten přirozeně do vysílání patří, ale měl by být ve značné míře vyvážen i hosty s opačným názorem. Na Slovensku působí celá řada zajímavých osobností třeba i s kritickým pohledem na nynější tamější opozici. Namátkou mohu zmínit zástupce šéfredaktora serveru Marker Daga Daniše, zkušeného novináře a moderátora TV Bratislava Jozefa Hübela či analytika Milana Žitného, který působil řadu let například ve Svobodné Evropě. Takových žurnalistů s odlišným pohledem na slovenské dění je spousta, stačí jen chtít.
Český rozhlas zcela preferuje nejen slovenské novináře a publicisty z protivládních médií (třeba Arpáda Soltésze), ale i české odpůrce Ficovy vlády (Petr Šabata…). V podobném duchu referuje i komentátorka Českého rozhlasu Kamila Pešeková. Nejde jen o hosty ve vysílání. Například server irozhlas.cz pravidelně na svých stránkách cituje výhradně opoziční slovenská média (SME, Aktuality.sk, Denník N…), ta s opačným či alespoň neutrálním názorem prostor nikdy nedostanou.
Konkrétním příkladem tendenčního zpravodajství a publicistiky může být aktuální kauza matky lídra slovenské opozice Marty Šimečkové. Již loni na podzim vyšlo najevo, že její nezisková organizace si nechala na konkrétní projekty proplácet značné sumy několikrát. Slovenská policie ohledně Marty Šimečkové letos v březnu začala trestní stíhání z důvodu možného spáchání subvenčního podvodu. O této záležitosti Český rozhlas nijak nereferoval (na rozdíl třeba od serverů Novinky.cz či iDnes.cz). Naopak poté odvysílal úryvky z cestopisného deníku otce lídra Progresivního Slovenska Martina M. Šimečky, a také jeho radikální rozhovor pro stanici Český rozhlas Plus.
Tímto jako koncesionář chci požádat o zaslání přehledu nepolitických hostů v publicistických pořadech Českého rozhlasu komentujících slovenské politické dění, a to od 1. června 2025 do současnosti. Je potřeba si uvědomit, že v České republice žijí stovky tisíc slovenských občanů a Český rozhlas svým přístupem ovlivňuje i jejich politické preference.
Podle preambule kodexu Český rozhlas:
- představuje fórum pro veřejnou diskusi, v níž je možno vyjadřovat široké spektrum názorů a hledisek,
- poskytuje nestranné a nezávislé zpravodajství, informace, komentáře a analýzy.
Tímto žádám o důkladné posouzení mé stížnosti a nápravu, aby Český rozhlas dostál svých legislativních povinností.
Tomáš Kňourek
Autor je bývalým místopředsedou Rady Českého rozhlasu (2020–2023)
Čtěte také:
Bývalý děkan Kubala k reformě školství: Posílení pravomocí rektorů není řešením, první díl
Jan Mráz o kauze Martiny: Takovou diplomku bych k obhajobě pustil
Odvrácená tvář akademické svobody
